Petr Vampola: Děláme to spontánně, od srdce
Ve Svijanské aréně se v posledních utkáních vytvořila vynikající atmosféra, která pomáhá hráčům na ledě a je tak Bílým Tygrům šestým hráčem. Díky tomu dokáže Liberec hrát vyrovnaný hokej s každým soupeřem.
Dvakrát se o tom přesvědčila mistrovská Slavia, která odjela v obou případech s prázdnou. Také lídr tabulky z Pardubic nezvládl závěr utkání a publikum ve Svijanské aréně si tak poprvé mohlo vychutnat pocity vítězství nad Východočechy. A jak vnímají reakce publika sami aktéři na ledě? Ostřílený harcovník Oldřich Svoboda ve své bohaté hokejové kariéře prošel řadou klubů. Vloni působil dokonce v Rusku, může tedy dostatečně srovnávat.
„Odehrál jsem řadu utkání venku. Hlavně v Německu diváci čekají na závěrečnou děkovačku. Je to rituál každého týmu. Já jsem působil v týmu, kde bylo vynikající publikum. Po každém zápase jsme museli vždy naskákat na led, který jsme patřičně vyžehlili. Brankář měl své specifické show, musel jsem třeba tancovat apod. Někdy se neubráníte tomu, že na vás lidi pískají. To ale ke sportu občas patří. Divák se chce hlavně bavit, na což má samozřejmě právo. Podobně jako se chodí za zábavou do divadla, chtěli bychom i my udělat pro lidi nejlepší představení. Závěrečná děkovačka by pak měla být samozřejmá,“ řekl liberecký brankář, který dokázal v minulém týdnu vychytat dvě nuly.
Jedním z dirigentů pozápasových rituálů se stal novic ze Vsetína Petr Vampola. O něm šestatřicetiletý brankář řekl: „Petr je super, určitě je dobře, že má takový vztah k publiku. Po utkání se potřebujete psychicky uvolnit, a tohle k tomu jen pomůže.“
Sám mladík, který si svými hokejovými finesami liberecké diváky získal na svou stranu hned ve svém prvním vystoupení, pak k atmosféře dodal: „Lidé jsou tu bezvadní. Nemyslím, že závěrečné poděkování je povinnost. Děláme to spontánně, od srdce. Publikum je naším šestým hráčem na ledě a my se mu snažíme podporu oplatit.“
V úspěšném duelu proti Vítkovicím zavítal Petr Vampola na pódium, které je výhradně doménou libereckých roztleskávaček.
„Byli jsme domluveni, že pro diváky něco vymyslíme. Chtěl jsem se jim co nejvíce přiblížit, a tak jsem vylezl do hlediště. Chtěl jsem být chvíli s nimi. Myslím, že si to zaslouží,“ řekl showman, jemuž bude ve středu dvaadvacet let. Liberecký útočník je zvyklý na reakce publika, již ve svém předchozím působení ve Vsetíně poznal vynikající fanoušky. Pod Ještědem patří spolu s Novákem a Svobodou k těm, kteří zůstanou na ledě po utkání nejdéle.
„Chodíme tam všichni. Nedokážu říci, proč vydržíme zrovna my nejdéle. Zřejmě máme v sobě určité pocity, které musíme ventilovat. Chceme se o ně s diváky podělit co nejdéle,“ dodal mladý centr. Ke svému předchozímu působení na Valašsku pak řekl: „Ve Vsetíně bylo opravdu jedno z nejlepších extraligových publik. Po odchodu hvězd to byli právě diváci, kteří stáli za úspěchy. V Liberci to začíná být podobné. Srovnám-li to s utkáním v Plzni, kde se na domácí tým pískalo, když se hráčům nedařilo, pak u nás je tomu jinak. Hrozně nám pomůže, když za námi lidé stojí. Proti Spartě bylo plno, nám se vůbec nedařilo, přesto se nás snažili podržet a nepískali.“
K Vampolovi přibyl další rodák ze Žďáru nad Sázavou Tomáš Rolínek. Oba nespojuje pouze rodné město, ale také herní styl. Vampola si s Rolínkem také velmi dobře rozumí nejen na ledě, ale i lidsky. „Tomáš je šikovný hokejista. Publikum si ho určitě oblíbí podobně, jako liberecké dívky. Holkám se líbí, myslím, že se tu rychle zaklimatizuje,“ zažertoval nad svým o dva roky starším spoluhráčem.
