Šejc odchází do Švédska. Chci se dobře připravit a prosadit se, hlásí

Liberec - Šimon Šejc si už v šestnácti letech zkusí zahraniční angažmá, jeho kroky míří do švédského klubu Växjö Lakers. Šikovný útočník byl součástí mnoha velkých úspěchů z nedávné doby – s kategorií U15 získal zlatou a stříbrnou medaili z extraligy devátých tříd i dva bronzy z turnajů krajů v rámci Olympiády dětí a mládeže a Mistrovství ČR. V minulé sezóně navíc skončil druhý s dorostem. "Odchod jsem trošku obrečel. Kluci mi budou chybět," přiznává.

Když se ohlédneš za všemi těmi úspěchy, byla liberecká mise úspěšná?
Jednoznačně, budu na to vzpomínat jedině v dobrém. Navíc jsme to všechno prožili s panem trenérem Fialou – ať už úspěchy na klubové úrovni, tak na turnajích krajů. Fakt na to budu rád vzpomínat.

Není ti na druhou stranu trošku smutno z toho, že opouštíš prostředí a partu, kde se ti takhle dařilo?
Musím přiznat, že jsem to i trošku obrečel, nebylo to lehké rozhodnutí. Kluci mi budou chybět. Ale když budu mít čas, tak za nimi vždycky moc rád dorazím a pobavíme se spolu i s trenéry. Bude to v pohodě.

Vypíchnul bys za ty roky nějaký konkrétní moment, který se ti nejvíc vryl do paměti?
Napadá mě obrat proti Slavii v semifinále play-off U15 v roce 2023, na ten asi nezapomenu do konce života. Určitě i loňské play-off devátých tříd, kdy jsme neprohráli ani jeden zápas a došli jsme až k titulu.

Takže když ses před lety s rodiči rozhodoval, kam se přesunout z Děčína, vybral sis správně?
Určitě. Už i ty medaile o tom vypovídají, v Liberci jsem se díky všem trenérům hodně posunul, hokejově i lidsky. Kdybych si tehdy nevybral Liberec, nevím, kde bych teď byl.

Na základě čeho ses teď rozhodl právě pro Švédsko?
Bavili jsme se s agentem a ten mi to doporučil. Švédi jsou fyzicky velcí a silní, hrají rychlý hokej na širokých kluzištích, je to hodně o bruslení. Já právě potřebuji sílu a hru u mantinelů rozvíjet, takže věřím, že mě to může posunout. Vím, že to bude těžké, ale chci se dobře připravit a prosadit se.

Už za sebou máš první měsíc ve Växjö. Co na to zatím říkáš?
Je to tam skvělé a důležité pro mě je, že úplně všichni mluví anglicky – nejen v klubu, ale i ve městě. Angličtinu se tam ve škole učí už od první třídy. Sportovní areál tam mají podobný, jako je v Liberci, akorát trošku v menší verzi.

Jak se ti líbí město?
V porovnání s Libercem je rozlohou menší, ale počet obyvatel je velmi podobný. Výhoda je, že je všechno o něco blíž a není potřeba se přesouvat přes větší vzdálenosti. Zatím jsem se tam neztratil. (úsměv)

Jsou tam pro tebe všichni noví, nebo už jsi někoho znal?
Proti jednomu spoluhráči jsem nastoupil v reprezentaci U16. Jinak jsem tam nikoho neznal, žádní další cizinci tam nejsou. Tedy kromě jednoho kluka z Norska, ale ten taky mluví švédsky. Ale všichni jsou v pohodě a umí anglicky.

Tento týden ses vrátil domů a trénuješ v Liberci. Zapůsobila na tebe znovu ta atmosféra?
Ano, jsem moc vděčný, že tady můžu trénovat s týmem a nemusím se připravovat sám. Kluci i trenéři mě mezi sebe přijali výborně.

Budeš i ze Švédska Tygry dál sledovat?
Rozhodně jo! Když budu v Česku, moc rád se zajdu na kluky podívat. Navíc mám v Liberci mladšího bráchu, kterého taky rád podpořím.