Tygří blog Michala Ivana #2: Reprezentační pauza a první letošní trefa
Liberec – Uplynul necelý měsíc a je tu druhý díl pravidelného blogu, ve kterém popisuje sezonu svým pohledem Michal Ivan. Slovenský obránce se v něm ohlédl třeba za první letošní reprezentační přestávkou nebo také za oběma duely se Spartou. V čem nejvíce pomohl návrat Tomáše Filippi a co ještě musí Bílí Tygři vypilovat?
Ze sezony jsme odehráli 20 zápasů a pak přišla první reprezentační přestávka. Já dostal pozvánku do slovenského nároďáku a společně s Martinem Faškem-Rudášem jsme odjeli na Německý pohár.
Tentokrát jsem v reprezentaci zažil něco úplně jiného než posledně, když jsem si z mistrovství odvezl jen zlomenou ruku. Byl jsem fakt rád, že mě trenéři vzali znovu. Měl jsem radost i z toho, že jsem mohl týmu pomoct nějakými body. Výsledkově super, parta klasicky dobrá. Navzájem se známe, což velmi pomáhá. Je fajn mít možnost na chvíli změnit prostředí. Člověka pozitivně nabije a dá mu nový impuls, takže se pak do klubu o to více těší. Upřímně, obléknout národní dres ve mně pořád vyvolává pocit hrdosti. Když jsem zdravý, tak bych reprezentaci nikdy neodmítl. Pro mě je nároďák pořád něco výjimečného.
„Sedm bodů ze tří zápasů se Spartou? Bereme všemi deseti!“
Slovenskou reprezentaci jsme po domluvě opustili o něco dřív. S Tygry nás totiž čekala v neděli předehrávka se Spartou. A já si v tom utkání mohl konečně oddechnout, po dvaceti zápasech mi to tam spadlo! Ale celkově spokojený určitě nejsem. Těch bodů musí být víc. Doufám, že mě ten gól proti Spartě trochu nastartuje. Škoda, že jsme na Spartě nevyhráli.
V utkání nám chyběli Kvaky se Šimim. Oba jsou pro nás ohromně důležití, takže jejich absence byla samozřejmě citelná. Ale Sparta měla taky své reprezentanty mimo, takže se na to nemůžeme vymlouvat. I když jsme utkání nedotáhli do vítězného konce, tak jsme ho odehráli kvalitně. Navíc jsme věděli, že máme už za pět dní šanci na nápravu, protože vyzveme Spartu znova, akorát doma. Tam to potom byla úplně jiná pohádka. Utkání jsme první dvě třetiny kontrolovali. Pak jsme museli hlavně přežít jejich tlak a ten jsme ustáli. I s nulou, což je super. Sedm bodů ze tří zápasů se Spartou? Bereme všemi deseti!
Opět se nám hodně zadařilo i proti Brnu. V prvním utkání jsme vyhráli gólem sekundu před koncem a podobné to bylo i podruhé. Lencik nám vystřelil tři body ani ne čtyři minuty před koncem! Štěstí se holt někdy přikloní jen na jednu stranu. Je fajn, že si štěstěna i tentokrát vybrala nás. Tři body na domácí půdě proti úřadujícímu mistrovi? Čistá fantazie!
Začali se nám taky uzdravovat někteří hráči základní sestavy. Velký rozdíl udělal návrat Tomáše Filippi. Přesilovky jsou jeho doména a fungují s ním parádně. V posledních zápasech nám v nich dost pomohl. Liga je vyrovnaná a speciální týmy rozhodují zápasy, takže tohle je pro nás moc důležité. Musíme to ale přenést do zápasů proti všem soupeřům. Co mě totiž pořád hlodá, je ta naše zvláštní bilance. Dokážeme porazit Brno, Spartu, Pardubice… A pak ztratíme body s týmy, které jsou v tabulce níž. Těžko říct proč. Do každého utkání jdeme se stejným cílem. Ale realita je taková, že tyto duely prostě musíme zvládat líp.
„Máme čas věci doladit. Věřím, že půjdeme nahoru.“
Máme na čem stavět. V naší hře se můžeme spolehnout na obranu. Zajímavé je, že většinu proher máme jen o gól a ještě jsme nedostali víc než čtyři branky v zápase. Často ale máme pocit, že jsme lepší, jen to prostě nedotáhneme. Ten jeden gól nám už několikrát chyběl. Ale sezona je sotva v půlce. Máme čas věci doladit. Věřím, že půjdeme nahoru.
V neděli nás čeká další domácí prověrka, tak nás nezapomeňte přijít podpořit!
Váš,
Michal Ivan
Michal Ivan při předzápasovém rozbruslení
