Nejdůležitější okamžiky ročníku 2005-2006
L i b e r e c - S odstupem doby přinášíme poslední ohlédnutí za uplynulou sezónou. Ve čtyřech nejdůležitějších "okamžicích" jsme se nezapomněli zmínit o nedobytnosti Tipsport arény, či o produktivitě prvního tygřího útoku...
1. Nedobytnost Tipsport arény
Již v ročníku 2004/2005, v poslední sezóně, kdy se ještě hrálo ve Svijanské aréně, Bílí Tygři řádně potrápili všechny své soupeře. V ročníku, který ozdobili svou účastí 
hvězdy z NHL, nakonec svou domácí neporazitelnost nedokázali dotáhnout do úspěšného konce. Podařilo se to, ale hned v ročníku následujícím, kdy Bílí Tygři premiérově hráli v nové Tipsport areně. Ani jeden ze soupeřů si v sezóně 2005/2006 neodvezl z pod Ještěda plný počet bodů. Jediné, co Tygři doma několika soupeřům povolili, byl bod za remízu. Libereckým hokejistům se tak podařilo vyrovnat rekord v domácí neporazitelnosti, který až dosud držel klub z Českých Budějovic.
2. Předčasný konec sezóny
Sen mnoha fanoušků se splnil. Bílí Tygři vyhráli základní část a do vyřazovacích bojů šli z nejvýhodnějšího prvního místa. To se však nakonec ukázalo jako nevýhoda. České Budějovice, které se hned v prvním roce po návratu mezi elitu dostaly do play off, překvapily liberecké hráče. Klíčovým okamžikem série bylo zřejmě zranění tygří opory Milana Hniličky, který si po deseti minutách hry prvního zápasu poranil kotník a musel ze hry odstoupit. Do branky se tak postavil Pavel Falta, který při své nejlepší vůli nezabránil porážce v prvním utkání. Při dalších zápasech byli Budějovičtí ve všech směrech lepším týmem na ledě a favorité souboje z Liberce nedokázali na jejich velmi aktivní hru odpovědět. Výjimkou byl pouze čtvrtý zápas na ledě Českých Budějovic, ve kterém Bílí Tygři dokázali odvrátit riziko porážky 4:0 na zápasy a vrátili sérii pod Ještěd. Pátý zápas však znamenal návrat do starých kolejí a Jandačovi svěřenci dokonali překvapení. Brána semifinále zůstala pro Liberec pro letošek zavřená.
3. První útok
Produktivita prvního útoku Bílých Tygrů v letošním ročníku neznala mezí. Asi nejvýraznější postavou se stal malý-velký muž v tygřím dresu Ľubomír Vaic. Liberecká devítka se do posledních okamžiků prala o první místo v kanadském bodování, nakonec ale skončila těsně třetí. Tak vysoko ještě žádný z Tygrů nikdy nebyl!
Kde by ale byl Lubo Vaic bez svých spoluhráčů? Druhým členem elitní formace byl Václav Novák, kapitán mužstva, který se díky svým výkonům dostal jak do národního týmu, tak i na zajímavé zahraniční angažmá. Třetím do "party" je Andrej Podkonický. Ten stejně jako Lubo odehrál svou druhou sezónu s Tygrem na prsou a stejně jako v té první se v úvodu soutěže 
zranil. Naštěstí to letos nebylo nic vážného, a tak brzo mohl Andrej naskočit vedle svého slovenského spoluhráče. Právě díky zranění Andreje se do první lajny dostal nováček v týmu Bílých Tygrů Petr Šachl. Ten začínal sezónu ve druhém útoku a jeho výkony byly drobně za očekáváním. Poté, co se sehrál s Vaicem a Podkonickým, šly jeho výkony velmi nahoru a Petr se stal pro tým velmi platným hráčem.
4. Bílí Tygři v národním týmu
Reprezentační dres letos oblékl nebývalý počet hráčů Liberce. Milan Hnilička je stabilním hráčem a dlouho dopředu počítal s rolí třetího brankáře v olympijské nominaci. Díky shodě okolností si nakonec na turnaji v Turíně zachytal a i díky němu skončil tým na bronzovém stupínku. Samostatnou kapitolou je Milanova účast na mistrovství světa. Tým, se kterým málokdo počítal, se prosadil a získal do sbírky stříbrné medaile. Dalším Tygrem postříbřeným z MS je obránce Martin Richter, který se do nominace dostal na poslední chvíli. Svým dílem k zisku medaile přispěl i Josef Paleček v pozici asistenta trenéra Hadamczika.
V dresu v národních barvách se během sezóny ukázali i Václav Novák na Švédských hrách a Petr Šachl na turnaji Rosno Cup.
