Cestu do play-off zastoupily Tygrům Vítkovice – předkolo začíná!

L i b e r e c - Když dvaapadesátým kolem O2 extraligy dozněly závěrečné tóny z píšťalek rozhodčích a ustaly poslední nadávky fanoušků na jejich výkony, bylo rozhodnuto. Libereckým hokejistům byl jako soupeř přisouzem tým z daleké Ostravy HC Vítkovice Steel, na jehož ledě v neděli v 17.00 celá série hraná na tři vítězné duely odstartuje. V tomto článku se dozvíte vše potřebné k tomu, abyste soka Tygrů opravdu poznali.

Základní informace o soupeři

HC VÍTKOVICE STEEL

Rok založení: 1928 jako SSK Vítkovice
Klubové barvy: modrá a bílá

Vedení klubu:

Realizační tým:

Webové stránky: hc-vitkovice.cz

Stadion

Moderní stánek a fungující až doteď byl otevřen roku 1986 pod názvem Palác sportu a kultury, teď ho však známe již jen pod novým jménem souvisejícím s českým energetickým gigantem – ČEZ Aréna. Stadion prošel na mezi lety 2003-4 rozsáhlou rekonstrukcí, díky níž se zde mohla odehrát jedna z částí hokejového mistrovství světa. V tuto chvíli dokáže v hokejových duelech pojmout až 9568 diváků, pro něž má připravena stejný počet sedadel.

Vstupenky pro předkolo: 60 Kč – sektory za brankami, 100 Kč – ostatní

Historie

Už je to jednaosmdesát let od prvního ligového utkání proti Spartě Praha, které Vítkovičtí nakonec dovedli do remízového konce 1:1. Od té doby klub z Ostravy prožil několik úspěchu, ovšem také pár zakopnutí a dokonce sedm pádů, a to přímo do II. ligy. Z nich se však potomci horníků a hutníků vždy rychle vzpamatovali a již plných dvacet sezon se drží mezi elitou!

Vítkovice mají zatím na svém kontě dva tituly mistra republiky, oba jsou už ale zasypány takovou vrstvou prachu, že dávno upadly v zapomnění. Nejvyšší soutěž poprvé ovládly v ročníku 1951/1952 pod vedením skvělého hrajícího trenéra Vladimíra Bouzka, a staly se tak prvním moravským a druhým mimopražským mužstvem, jemuž se poštěstilo potěžkat si mistrovský pohár.

Podruhé si tuto výsadu užili hokejisté celku TJ Vítkovice v sezoně 1980/1981, kdy se zde sešla skupina vynikajících hokejistů kolem dnešního prezidenta klubu Františka Černíka, neuvěřitelně chytajícího Šindela či mladého Fryčera. Samozřejmostí byla výrazná pomoc Ladislava Svozila, avšak toho už začala stopovat s důsledností Sherlocka Holmese jeho věčná smůla. Nadějný forvard utrpěl komplikovanou zlomeninu kotníku, a své spoluhráče válčící na MS ve Švédsku tak mohl sledovat jen u televize.

Úspěšná generace si věděla rady i s protivníky na mezinárodním poli. Na Spengler Cupu 1980 obsadila druhou pozici za sovětským Spartakem Moskva. O rok později si pak Vítkovičtí bojovníci zahráli v tu dobu slavný PMEZ, kam se probojovali přes slabou Val Gardenu. Tažení zakončili až ve finále, a to soubojem s neporazitelným strojem pod vedením hokejového diktátora Tichonova. Těsný zápas skončil vítězstvím Sovětů 4:3, i přesto to byl pro modrobílé barvy mimořádný úspěch.

Názvy klubu:
1928 - SSK (Sportovně společenský klub) sloučením SK Moravské Slavie a SK Slovanu Ostrava, 1936 - ČSK (Český sportovní klub), 1945 - SK Vítkovické železárny, 1948 - Sokol Vítkovické železárny, 1952 - Baník Vítkovice,  1957 - VŽKG Ostrava, 1976 - TJ Vítkovice, 1993 - HC Vítkovice

Výsledky v české ELH:

Osobnosti minulosti:

Miroslav Vlach (1935 – 2001) - Rychlonohý útočník patřil v 50. a 60. letech k ozdobám jak vítkovickým, tak i reprezentačním. Do historie se zapsal zlatým gólem v utkání s Kanadou na MS v Praze 1951.

Josef Mikoláš (1938) - Statečný gólman odmítal ve své době revoluční novinku obličejovou masku, přes kterou špatně viděl. Přesto se probil do reprezentace, s níž oslavil titul mistra světa.

Jan Kasper (1932-2006) - Urostlý bojovník a velký srdcař se díky svému stylu hry stal postrachem soupeřů, a to nejen v české lize. V reprezentaci vybojoval třináct cenných kovů a soupeř ze SSSR ho znal už jen pod přezdívkou „Čjornyj čert“.

Vladimír Bouzek (1920-2006) - Člen Síně slávy IIHF úspěšně kombinoval fotbal i hokej, na ledě se ovšem dočkal i několika medailí. Uspěl i jako trenér, když vedl celky ČSR a NDR.

Vladimír Vůjtek st. (1947) - Jako trenér vedl Vítkovice hned v deseti ligových sezonách a dosáhl s nimi největšího úspěchu v samostatné české historii (2. místo - 96/97). Jako první zahraniční trenér začal trénovat v Superlize a s celkem Jaroslavle vybojoval dva tituly.

Ladislav Svozil (1958) - Důrazný forvard a ikona klubu, která ve Vítkovicích vždy zářila a pomohla ke druhému mistrovskému titulu, ovšem jiného úspěchu se vlivem velké smůly nikdy nedočkala. Se Severomoravany zůstal spjat i po konci kariéry jako trenér a v současnosti sportovní manažer.

Miroslav Fryčer (1959) - Roli kanonýra si ve Vítkovicích rezervoval už od samých začátků. Stejně jako Svozil dostal nabídku do NHL, ovšem na rozdíl od svého spoluhráče ji přijal a emigroval. Zářil především v Torontu, vyzkoušel si ale i dres Quebecu, Detroitu a Edmontonu.

Novodobé osobnosti:

Miloš Holaň ml. (1971) - Vynikající obránce, který se prosazoval i v národním dresu. V sezoně 1992/1993 získal jako jediný vítkovický hráč v historii Zlatou hokejku a poté odešel do Philadelphie. Momentálně se snaží prosadit jako trenér na Slovensku.

Richard Šmehlík (1970) - Obránce, který spjal svou kariéru především s Vítkovicemi a s Buffalem Sabres, kde strávil dlouhých devět sezon. Paradoxně si však Stanley Cup potěžkal až při poslední sezoně za New Jersey. Slavné jsou záběry z Nagana, kde Šmehlík jako první oslavoval s Dominikem Haškem finálovou výhru a než ho hráči zasypali, tak dostal letící holí do obličeje.

Roman Šimíček (1971) – Vítkovický patriot si zahrál v NHL, finské lize i jednu sezonu na Spartě, ovšem na závěr kariéry se jako kapitán vrátil do svého mateřského klubu, za nějž bude bojovat i proti Liberci. S národním týmem byl u začátku zlatého hattricku v Lillehammeru (1999).

Vladimír Vůjtek ml. (1972) - Velký talent vítkovického hokeje provázely zdravotní problémy snad celou kariéru, i přesto se dokázal prosadit do NHL, kde se mu dařilo především v barvách Edmontonu. V reprezentaci zažil pouze jediné MS (1997), ovšem to se mu nebývale vydařilo, a i když ČR skončila na třetí pozici, Vůjtek ovládl turnajové statistiky.

David Moravec (1973) – Člen zlaté generace, který pro Česko vybojoval tři tituly mistra světa a olympijskou výhru v Naganu. Do historie se vryla hlavně jeho zlatá branka z Hannoveru 2001. Aktivní kariéru ještě neukončil a stále hraje v nedalekém Třinci.

Pavel Kubina (1977) – Jeden z nejúspěšnějších Čechů v NHL se za moře stěhoval již v brzkém věku, ovšem na své kořeny nezapomněl a při výluce bojoval s Vítkovicemi o finále. Nakonec se ale kvůli kauze „Bolina“ rozešel s extraligou ve špatném. Trojnásobný mistr světa v těchto dnech obléká dres Javorových listů z Toronta.

Zbyněk Irgl (1980) – Velkou část kariéry má ještě před sebou, ovšem jeho jméno už je slavné nejenom v Česku, ale i v Rusku v místní náhražce NHL - Kontinentální lize. Září totiž v Jaroslavli a navíc si místní dobře pamatují jeho vítěznou branku z prodloužení čtvrfinále MS v Rize, kde český tým mladíků sbornou senzačně vyřadil.

Letošní sezóna

Trhání vlastních vlasů však nepatří k oblíbeným činnostem staronového kouče a generálního managera Aloise Hadamczika, jenž tak místo zoufání sehnal hned několik vynikajících hokejistů. Ze Švýcarska se vrátil Václav Varaďa, z extraligového prostředí získal Štefanku, Krsteva a Korhoně. Pěkným úlovkem byl i slovenský rychlonožka Róbert Petrovický. Zapomenout nesmíme ani na důrazného obránce Stehlíka, navrátilce ze zámoří Kvapila, anebo exotickou posilu v podobě Francouze Treilleho.

S tímto arsenálem se tedy nástupce temperamentního Ernesta Bokroše chystal dobýt extraligový vrchol. A opravdu se mu to ze začátku dařilo! Vítkovice se spolu s Litvínovem a Plzní staly překvapivým postrachem soupeřů a zcela tak zastínily hvězdami nabitou Spartu nebo Pardubice. Od 11. do 33. kola se střídavě držely v elitní trojici a fanoušci už je viděli minimálně ve finále. I přesto chodili povzbuzovat svůj tým v nepříliš vysokém počtu a ani jednou nedokázali moderní ČEZ Arénu vyprodat.

V průběhu prosince ještě moravskou metropoli posílil pardubický Zdeněk Ondřej, a síla Vítkovic se tak měla ještě zvýšit. Jenomže jejich výsledky se začaly pomalu zhoršovat a od vánočního utkání s Bílými Tygry už Steel pohtila tma. Kádr navíc nuceně opustil dlouhodobě zraněný Varaďa a tým se dlouhou dobu potýkal se šířícími se nemocemi a jinými zdravotními problémy. Krize došla až k tomu, že se mužstvo vůbec nemuselo probojovat do vyřazovacích bojů.

Nakonec z velmi vyrovnané tabulky vzešlo osmé místo, jež si Vítkovičtí zajistily především velmi důležitou sérii tří výher řadě proti Liberci, Litvínovu a Znojmu. Těsně před koncem přestupního termínu se bývalý reprezentační kouč pokusil oživit chátrající sestavu a z Trenčína přivedl útočníka Ľubomíra Hurtaje. Z Ruska se pak vrátila jedna z hvězd vítkovicekého hokeje Petr Hubáček.

Velkou devízou libereckého soupeře v předkole jsou ovšem brankáři. Jedna z nejkvalitnějších brankářských dvojic v soutěži Marek Pinc – Jakub Štěpánek se může pochlubit vynikající statistikou nejmenšího počtu inkasovaných branek. Vítkovice obdržely celkem 132 gólů, a to je skoro o celých 30 méně, než kolik jich mají na svém kontě Bílí Tygři. Navíc se do modrého půlkruhu tlačí velká naděje v osobě Tomáše Vošvrdy, který spolu s Furchem zastával post jedničky na nedávném MS do dvaceti let. Proti Bílíým Tygrům se jako první postaví do branky zřejmě Štěpánek, který v závěru základní části dostával více důvěry než nevyrovnaný Pinc.

Z porovnání této statistiky a konečného umístění však jasně musí vzejít fakt, že vítkovický útok nenabízí takové kvality jako defenziva stavěná na takových hokejistech jakými jsou Barinka, Trnka či Jurečka. O produktivitu se stará zkušená dvojka Burger – Ujčík, v extraligovém bodování to však na výraznější pozice ani zdaleka nestačí. Modrobílým se nedaří především hra v početní výhodě, v níž patří k nejhorším v extralize. To by tak mělo velmi vyhovovat Libereckým, kteří naopak zaujímají dvanácté místo v úspěšnosti ubráněných oslabení.

Do předkola půjde osmý celek základní části v kompletní sestavě, chybět bude jen dlouhodobě zraněný Varaďa, pro kterého již sezona skončila.

Vzájemné zápasy s Bílými Tygry

Sezona 2008/2009
Souboje Vítkovic s Libercem se dají letos označit za pěknou taškařici. Zápasy totiž zápasy nabraly takového charakteru, že musel i nejotrlejší sázkař vyskočit od počítače a vyhodit své pracně vypracované statistiky do ohně, v horším případě je pak rovnou snědl. Horký favorit střetnutí byl totiž vždy poražen, a to ještě navíc s potupnou nadílkou. Není tak v lidských silách odhadnout, jak se může vyvíjet série předkola.

1.

2.

3.

4.

Bílí Tygři Liberec – HC VÍTKOVICE STEEL
Bilance: 2 – 0 – 0 – 2
Skóre: 11:12
Vyloučení: 30:29 Využití: 5:3

Celková historická bilance: