Další liberecká hokejová legenda oceněna
Na ocenění další z legend libereckého hokeje nebylo možné najít lepší termín. Svátek hokeje v podobě utkání s Bostonem se přímo nabízel. Jaroslav Nedvěd byl oceněn za celoživotní práci pro hokej v Liberci, ať už v roli hráče či trenéra.
Jaroslav Nedvěd se narodil 29. prosince 1944. S hokejem začínal v Jihlavě, v dorosteneckém věku pak zamířil do Liberce. Zde se velice záhy zapojil i do kádru dospělých, který hrál tehdy II. ligu. Následovala vojenská služba v Litoměřicích a poté přesun do tradiční hokejové bašty - Litvínova. Během osmi let v dresu Chemiků zaznamenal také největší sportovní úspěchy. Byl členem reprezentačního "B" týmu ČSSR, objevil se i v širší nominaci hokejistů pro olympijský turnaj v Sapporu v roce 1972. V roce 1974 se vrátil do Liberce, kde později ukončil v 34 letech hráčskou kariéru a začal trénovat.
Trenérské vyvrcholení zažil na přelomu tisíciletí. Tehdy s libereckým "A" týmem, již pod hlavičkou Bílých Tygrů, útočil společně s Josefem Jandačem na postup do extraligy. To se jim hned v prvním roce společného působení povedlo. Po dvou extraligových sezónách na lavičce „A“ mužstva Bílých Tygrů přešel Jaroslav Nedvěd k extraligovému dorostu, kde zastával následující dva roky v pozici asistenta trenéra. Poté přesídlil k juniorům, kde působil ve stejné roli do roku 2008.
Tehdy společně s Filipem Pešánem převzal tápající „A“ tým Bílých Tygrů po dvojici Gregor – Čermák. Společně dokončili sezónu, kde liberečtí hokejisté nakonec vypadli v předkole s Vítkovicemi. V loňském ročníku vypomáhal svými letitými zkušenostmi týmu juniorů. Před letošní sezónou však již definitivně pověsil brusle a trenérskou píšťalku na hřebík.
Pokud se dnes ohlédnete za hráčskou kariérou, na co rád vzpomínáte?
Na ty krásné chvíle s hokejem, na tu spoustu kamarádů jak tady v Liberci, tak Litvínově. Tam jsem navíc zažil vrchol své kariéry, kdy jsem byl členem reprezentačního „B“ týmu. Ze začátku mého tamního působení jsme hráli vzadu, postupně jsme se však zlepšovali a hokejem se bavili.
A co kariéra trenéra?
Když jsem v Liberci začínal trénovat, říkal jsem, že by mu slušela nejvyšší soutěž. I proto jsem byl rád, že jsem k postupu v roce 2002 na střídačce Pepíku Jandačovi pomohl a mohl pak v extralize trénovat.
Oba Vaši synové nakonec, stejně jako Vy, také oblékli liberecký dres.
Celkově mám radost z toho, že synové pokračují v mých stopách. Nakonec si oba zahráli i za reprezentaci. Jarda má dva tituly se Spartou, hrál ve Finsku a Rusku. Jsem rád, že se Petr vrátil ze zámoří a „na stará“ kolena Liberci pomáhá. Za mořem toho odehrál hodně, získal spoustu zkušenosti, nyní je může předávat.
Na závěr nemůže přijít jiná otázka – co budete nyní bez hokeje dělat?
Já bez hokeje nebudu. Dál budu na Tygry chodit, fandit jim, aby na ten titul jednou dosáhli. K finále již bylo několikrát blízko a letos je tady silný tým. Přeji si, aby se tady hokeji dál dařilo a hrál na předních pozicích, abych si i jako divák domů odnášel radost.
