Formace po formaci: Úderná byla první, ale i ta i poslední

Liberec - V letošním ročníku měl Filip Pešán k dispozici v českém hokeji poměrně nezvyklou věc. Všechny čtyři formace Liberečanů byly totiž pro soupeře velkou hrozbou, o čemž svědčí jak produktivita, tak skutečnost, že v případě zranění střeleckých lídrů si počínali Dominik Lakatoš s Janem Stránským na výbornou i v prvních dvou útočných formacích.

1. Formace: Úderná jednotka

Michal Řepík - Petr Vampola - Michal Birner

O kvalitách první formace není pochyb. Zkušení forvardi včetně mistra světa z roku 2010 patřili k základním pilířům libereckého úspěchu. První branku v dresu Tygrů si obě příchozí křídla připsala před touto sezónou již při prvním přípravném duelu proti Novokuzněcku. To byla však pouze předzvěst jejich bodových příspěvků.

První formace ale nezůstala po celou sezónu ve stejném složení. Zaskakovat museli při sérii zranění Dominik Lakatoš nebo Michal Bulíř, ovšem ani upravená verze elitního útočného komanda neztratila kvalitu.

Druhá formace: Slovenská zkušenost i dravost

Martin Bakoš - Michal Bulíř - Branko Radivojevič

V druhé útočné formaci působili po většinu ročníku slovenský reprezentant Martin Bakoš, odchovanec šelem Michal Bulíř a velezkušený Branko Radivojevič. I toto spojení se ukázalo býti ideální volbou. Trojice se skvěle doplňovala a jedna z akcí zakončená perfektně provedenou kličkou na MS premiérově nominovaného Bakoše se umístila na druhém místě v diváckém hlasování soutěže o "Zlatou helmu".

V rozhodujícím zápasu finálové série s pražskou Spartou si navíc právě slovenská dvojice připsala zlatou branku (místo Michala Bulíře zaujal pozici centra Petr Vampola), Branko Radivojevič poté stanovil v utkání s Karlovými Vary (39. kolo) nový rekord v počtu bodů během jednoho utkání (6).

Třetí formace: Šikovné ruce i usilovná dřina

Lukáš Krenželok - Petr Jelínek - Jakub Valský

Třetí útočná formace nebyla o nic méně produktivnější než dvě předchozí. Souhra převážně v první polovině ohromovala nejednoho fanouška šelem, přičemž Lukáši Krenželokovi a Jakubu Valskému vynesly výkony i pozvánku do reprezentačního mužstva. Pro prvního zmiňovaného byla nominace o to sladší, že se do národního týmu vrátil po dlouhých osmi letech.

Formace spolu vydržela po téměř celou základní část, a co se statistik týče vsítila dohromady 49 branek. Hlavní aktéři byli často využíváni i při nestandardním počtu hráčů na ledové ploše. Petr Jelínek si připsal v oslabení hned dvě branky, což bylo společně se stejným příspěvkem Branka Radivojeviče v tygřím týmu vůbec nejvíce.

Čtvrtá formace: Tvrdost a góly ve správnou chvíli

Jaroslav Vlach - Dominik Lakatoš - Jan Stránský

Ve čtvrté formaci se vystřídalo kromě stálých opor Vlacha, Lakatoše a Stránského i několik další jmen. Návrat do dresu A-týmu okusil Jan Plodek, místo v sestavě si vysloužil i Jan Ordoš, Daniel Špaček nebo Vít Jonák.

Každopádně čtvrtá formace rozhodně nehrála ani přes časté změny ve složení sekundární roli, ba naopak. Několikrát během ročníku dokázala vstřelit branky v kritických momentech. Jaroslav Vlach navíc nejednou odstartoval obrat vítěznou bitkou. Společně s Janem Stránským byl dokonce Filipem Pešánem hojně využíván při hře v oslabení. Dominiku Lakatošovi naopak přinesla bojovnost a produktivita prestižní ocenění pro nováčka sezóny.

Tygři dokázali fantastickou sezónu zakončit celkovým triumfem. Obrovský podíl na tom má týmový duch i dobře promazaný stroj v podobě stálého výkonu všech formací. Nezbývá než věřit, že alchymie v podobě souhry útočných řad bude stejně úspěšná jako ročník 2015/2016.