Jan Cikhart: První rok v zámoří mi ukázal, co potřebuji zlepšit

Liberec - Minulou sezónu si premiérově vyzkoušel náboj zámořských soutěží. V juniorské Western Hockey League (WHL) se osmnáctiletému Janu Cikhartovi bodově tolik nedařilo, přesto je ze zkušeností nadšený. "Na draftu si letos žádné velké šance nedávám. Vybrán ale můžu být ještě v příštích dvou letech," věří.

Jak jsi zvládal přechod na zámořský styl hokeje?
Dost jsem se s tím trápil... Kvůli menšímu hřišti jde mnohem víc o osobní souboje a sílu. Lidé tam navíc mají úplně jinou mentalitu, která se projevuje i na ledě. Když to řeknu blbě, tak každý hraje hlavně na sebe.

Čím si to vysvětluješ?
Řekl bych, že lidé v Americe se obecně soustředí víc na sebe, tak, aby oni byli co nejlepší. Panuje tam obří konkurence, což je podle mě příčina. Aklimatizovat se v zámoří je velmi těžké, na ledě i v životě. Kultura je odlišná a hokej se točí, jak už jsem říkal, kolem osobních soubojů a síly.

Je rozdíl znát přímo i v kabině?
V kabině to bylo celkově jiné. Oni mají takový jiný humor než my Češi, ale většina ze spoluhráčů byli super kluci a byli jsme dobrými kamarády.

"Byla to velká škola do života"

Jak jsi zvládal život bez osobního kontaktu s rodinou? Spoustu věcí jsi najednou musel dělat sám, že?
Přesně tak, nikdy jsem od rodiny a přátel nebyl tak dlouho a tak daleko... Do života opravdu velká škola. Musel jsem si sám prát i vařit. Také jsem se zlepšil v angličtině, což považuji za obrovské plus.

Před sezónou jsi patřil k českým hráčům, kteří by mohli projít draftem do NHL. Co bys řekl ke svým šancím teď, po zkrácené sezóně?
Upřímně si žádné velké šance nedávám. Kdyby mě někdo draftoval, byl bych moc rád, ale pokud se to nepovede, nic se neděje. Draftován můžu být ještě v příštích dvou letech.

Bodově ti každopádně první rok ve WHL příliš nevyšel...
Bohužel, bodově to bylo špatné. Na druhou stranu mi sezóna ukázala, co potřebuji zlepšit, abych byl top hokejista. Věřím, že mě rok posunul hokejově i lidsky.

Jan Cikhart ještě v dresu Tri-City

V půlce ročníku přišel trejd a z Tri-City ses dostal do Reginy. Jednalo se tedy o přesun mezi USA a Kanadou. Vnímal jsi to jako novou šanci?
Ano, trejd jsem cítil jako novou příležitost. Byl jsem za něj rád. Na druhou stranu rodina, u které jsem v Americe bydlel, byli skvělí lidé a těžce se mi od nich odcházelo. Ale stále jsme v kontaktu.

Co se vůbec v Americe dělo, když na zemi dolehla krize ohledně koronaviru? Hádám, že ses chtěl co nejrychleji vrátit zpátky do Čech.
Už začátkem března jsme se o tom s klukama začali bavit, avšak nikoho nenapadlo, že by zrušili sezónu. Po zápase s Winnipegem nám kondiční trenér říkal, že NBA pozastavila ročník. Druhý den, ve čtvrtek ráno, nám od kouče přišla zpráva, že máme zůstat doma, nemáme se stýkat s nikým z týmu... Že to tak bude asi tři dny a pak se uvidí. V pátek večer už mi volal manažer, jestli si dokážu zabalit věci, protože zítra ráno odlétám.

To bylo hodně rychlé!
Problém byl v tom, že moje rodina jela na dovolenou a já byl zrovna u náhradní. V devět večer jsem jel zpátky do domu, kde jsem bydlel, zabalil si věci a v sobotu ráno jsem se ještě stavil na stadionu pro hokejovou tašku. Pak už jsem vyrazil přímo na letiště.

"Liberec jsem opouštěl velmi těžce"

Neměl jsi z cesty trošku strach, vzhledem k tomu, že rostla čísla nakažených?
Když jsem viděl, že se začínají rušit lety, chtěl jsem co nejdřív domů. Management to viděl stejně a poslal mě i druhého Evropana na první let do Evropy, co šel. Na letišti jsem potkal ještě spoluhráče z reprezentace Martina Langa, takže ani cesta nebyla tak hrozná.

A co dál? Na čem budeš chtít pracovat?
Teď pracuji celkově na síle a bruslení.

Bereš zámořskou zkušenost jako plusovou i přesto, že se ti nedařilo? Doporučil bys ji ostatním?
Určitě bych ji doporučil všem, co mají tu možnost. Jde o skvělou zkušenost jak do života, tak do hokejové kariéry. I když se nemusí dařit, člověku to dá spoustu věcí. Ukáže, co na top úrovni máte a na čem zároveň potřebujete tvrdě pracovat.

Ale z Liberce se asi neodházelo lehce, co? Koneckonců sis v Benátkách poprvé osahal seniorský hokej.
Opouštěl jsem ho velmi těžce. Hrál jsem za Bílé Tygry čtyři roky, líbilo se mi tam. Často jsem si s kluky z Liberce volal, jak se jim daří a co dělají, protože se mi stýskalo. Na druhou stranu jsem věděl, že jde o skvělou příležitost, jak se podívat do světa a porovnat se s nejlepšími hráči mého věku. Proto jsem se také rozhodl odejít.

Cikhart jako Bílý Tygr