Jánko, děkujeme!
Liberec - Bílí Tygři v neděli přehráli Pardubice 4:1, největší ovace však sklidil muž, který do utkání nezasáhl. V posledních dvou letech dvakrát dovedl Liberec do finále play-off, v létě se však Ján Lašák rozhodl ukončit kariéru. A právě před utkáním s východočeským Dynamem se s ní oficiálně rozloučil.
Ještě před státní hymnou přišla chvíle, kdy Lašák naposledy vyrazil na led Home Credit Areny. Namísto výstroje v saku, navíc po boku svých rodičů. Uvnitř domácího svatostánku Bílých Tygrů ho přivítal bouřlivý aplaus vestoje. A to nejen ze strany domácích příznivců, ale také od hostujících fanoušků, neboť právě v dresu Pardubic slavil svůj první extraligový titul.
"Není moc hráčů, s nimiž by se takto loučila obě mužstva," usmíval se slovenský gólman po utkání. "Musím za to opravdu všem poděkovat, byl to úžasný moment," pokračoval. V následujícím vzpomínkovém klipu, který nejednomu fanouškovi i samotnému Jánkovi vehnal slzy do očí, padl i kuriózní moment z play-off sezony 2004/05, kdy ještě v dresu Dynama lapil Kotalíkovu ránu na pomezí brankové čáry a vyvolal diskuze, zda se nejednalo o gól.
Živá koza
Lašák na to zavzpomínal se šibalským úsměvem: "Co k tomu mám říct, gól to nebyl! Ale byla to hezká připomínka," poznamenal. Ještě více ho pak pobavil dárek, který dostal od svých bývalých spoluhráčů. Martin Ševc mu totiž před startem utkání předal voucher na živou kozu. "Vždycky si přál farmu, tak tady má první přírustek," vysvětloval kapitán Bílých Tygrů.
"Je to taková odplata za určitý vtípek, který jsem provedl Martinovi. Pokud to chcete vysvětlit, běžte do kabiny a vyfoťte si jukebox," zůstal tajemný. Kromě úsměvů, které celé jeho působení v Liberci provázely, však během ceremoniálu pocítil také dojetí.
"Jsem hrozně rád, že tam byli se mnou rodiče. Trochu jsem se toho bál. Celou dobu jsem se připravoval, že musím začít poděkováním rodičům - no a vidíte, já na to zapomněl. Celé jsem to trochu pokazil, ale snad to pochopí," dodal.
Návrat na známou půdu Lašákovi připomněl celé úspěšné působení pod Ještědem, které se dle jeho slov nedá zapomenout. "Když jsem šel za klukama do kabiny, cítil jsem se najednou úplně zdravý a měl jsem sto chutí obléct výstroj a jít chytat. Ale teď už mám holt novou roli, na kterou se těším. Je to nová kapitola," uzavřel mistr světa z roku 2002.
V neděli si ještě jednou, naposledy, užil známý bouřlivý pokřik: "Jánko! Jánko!"
