Juniorka Bílých Tygrů vstupuje do extraligové soutěže
Tým trenérů Čermáka a Špinky zahajuje nový ročník juniorské extraligy, v tom minulém tým vystoupal až na konečné 4. místo. Jak je tým připraven? S jakými ambicemi vstupuje do nové sezóny a jak se podaří zaplnit mezery vzniklé odchodem nadějných mladíků do extraligového týmu mužů? To vše nám přiblížil ten nejpovolanější, trenér Vladimír Čermák (viz. fotografie).
Jak hodnotíte přípravné období? Tým dokázal v patnácti odehraných utkáních devětkrát zvítězit. To zajisté není špatná vizitka...
Celkem jsme spokojeni, samozřejmě se dá vždy něco zlepšit. Máme poměrně mladý kádr, protože ročník 1984, který by měl být nosným pilířem, působí v mužském extraligovém týmu. Ať je to Klimenta, Pabiška, Ovčačík nebo Láďa Šmíd, který mezi hráči vyčnívá a je v základní sestavě pro nejvyšší soutěž, bez nich se budeme muset letos ve větší části sezóny obejít.
Po odchodech zmiňovaných nadějí libereckého hokeje budete muset najít nové vůdce. Kdo by měl tvořit páteř juniorského týmu v nadcházející sezóně?
Měli by to být dva starší hráči, útočník Pavel Kříž a obránce Lukáš Derner, oba ročník 1983. V útoku se z mladších hráčů velmi dobře jeví dvojice Kapička - Slovinec Pajič, kteří se postarali o většinu z našich branek. Pak je tu ze Slovanu Bratislava Lukáš Mucha. Ten měl dobrý rozjezd, teď trochu stagnuje, což může být způsobeno odlišným prostředím. Vojtěch Němec, pokud zvýší agresivitu, by měl patřit opět mezi velmi platné hráče. Z ročníku 1986 bych rád jmenoval útok Dušek - Špaček - Pavel Kříž.
Co se týká obrany, tam je to trochu horší. Hráčů silového charakteru nemáme tolik, kolik bychom si přáli. Z mladých tam jsou Rýgl a Hrach, oba v širším výběru reprezentace. Na zkoušku byli u nás Ševčík (Zlín) a Kraus (Slavie). Během přípravy se Ševčík jevil vůbec nejlépe ze všech brankářů. Proto by měl vytvořit dvojici spolu s Tomíčkem. Kdo se nakonec postaví do branky, bude samozřejmě záležet na momentální formě. Protože se jedná o klíčový post, nelze nikomu dopředu nic slíbit. Věřím, že se oba o místo zdravě poperou a budou se vzájemně doplňovat. Navíc máme možnost vyzkoušet další dva brankáře z dorostu, kteří jsou v širší reprezentaci.
Znamená to tedy, že po loňské úspěšné sezóně, kterou jste završili 4. místem, budou ty letošní cíle o něco nižší?
Loňské 4. místo bylo krásné i když jsme mohli být výše. Je třeba ale říci, že závěr sezóny odehrál tým bez klíčových hráčů, kteří posílili „A“tým. Jsem tomu samozřejmě rád, neboť pro jejich další růst má mnohem větší význam, mohou-li si vyzkoušet mužskou extraligu. Co se týká samotných cílů letošní sezóny, ty pak zatím nedokážu posoudit. Je těžké říci, zda budeme mít tak silný kádr jako vloni. Ročník 1984, na kterém bychom vlastně měli stavět, bude hrát dospělé soutěže v dresu Bílých Tygrů nebo na hostování v Berouně. Důležité je uvědomit si také odchod brankářské jedničky Jirky Stejskala, protože ten vloni podával stabilní výkony a pomyslný jazyk vah držel vlastně on. Zatím nedokážu posoudit, do jaké míry oba z brankářů navážou na jeho laťku, kterou Jirka nastavil poměrně vysoko.
Kdo by měl patřit mezi nejsilnější soupeře v nacházejícím ročníku juniorské extraligy? Bude to opět Kladno?
Určitě, jejich líheň je nevyčerpatelná. Jelikož jsem tam vyrůstal, vím jaké má město možnosti, že kromě hokeje se tam prakticky jinému sportu nedaří. To je prostě tradice. Nám se zatím nedaří spolupráci s Jabloncem dostat na takovou úroveň, aby z toho měly prospěch oba kluby.
Co týmy v okolí? Do jaké míry se podílejí na zásobách talentů pro liberecký hokej?
Bohužel týmy v okolí Liberce jsou většinou na startovní čáře, hokej je tam v plenkách. My bychom potřebovali, aby zde existoval silný partner, jakým by mohl být právě Jablonec. Je důležité, aby oběma směry putovali hráči, kteří mohou oběma týmům pomoci, tzn. kvalitní sem a naopak kluci, kteří nemají šanci, trvale se prosadit mezi nejlepší do týmu Vlků. Dá se říci, že jsme týmu vypomohli hlavně v předloňské sezóně, kdy se zhruba osm našich hráčů podílelo na postupu Jablonce z kraje do první ligy. Potřebovali bychom tam však dostat i dorost a ne pouze mužský tým.
V kádru vašeho týmu je slovinský útočník Pajič a Slovák Mucha. Jak jste je objevili? V českých kruzích se zatím nestává často, že by tým angažoval cizince v tak mladém věku…
Pajič absolvoval loňskou sezónu v Písku a nám se tam jevil jako nejlepší. Jelikož se Písek pohyboval ve spodních patrech tabulky, projevili jsme o něj zájem a získali ho pro Bílé Tygry. Momentálně patří k nejlepším hráčům, v přípravě dokonce vévodí kanadskému bodování týmu. Obecně jsou dnes hráči většinou smluvně vázáni k nějakému agentovi již od 9. tříd, nám byl takto nabídnut právě druhý zmiňovaný, Slovák Mucha. Klub potřebuje mít v juniorech perspektivní hráče, s cílem postupně doplňovat „Áčko.“ Proto se ohlížíme, kde se dá.
Část přípravy vyplnil pražský Nokia Cup. 2. místo v turnaji, kde jste se střetli také s finským celkem určitě není špatným počinem. Můžete zhodnotit úroveň zahraničního týmu?
Pro nás to bylo zajímavé pouze z hlediska utkání proti Finům (Blues Espoo), Spartu potkáváme v soutěži, takže ji dobře známe. Finský tým patří mezi špičku tamější ligy. Organizaci a rozhodčí nebudu raději rozebírat. Na turnaji s podobnými ambicemi by se určité věci neměly stávat, stejně tak, jako jiné by měly být samozřejmostí. Pro nás měl turnaj spíše propagační charakter z hlediska marketingové politiky klubu. Já sám jsem zastáncem dlouhodobých soutěží, ne akcí turnajového typu.
S týmem se nějaký čas připravoval i v zámoří působící útočník Tomáš Plíhal. Dají se odhadnout jeho šance na prosazení do NHL?
Tomáš byl s námi asi třikrát na ledě. Jelikož jsem ho trénoval, nebyl problém, aby se s námi připravoval. Nakonec on se doléčuje z nějakého zranění, takže se s námi spíše jen klouzal. Víte, je velmi těžké něco předpovídat, NHL je specifická soutěž se specifickými nároky. Důležité je také hokejové štěstí.
