Kouč juniorů Petr Haken: Semifinále je obrovský úspěch

L i b e r e c - Stejně jako Tipsport extraliga má svůj letošní ročník i za sebou, i junioři už dávno skončili svou sezonu. Pro liberecké mladíky se jednalo o úspěšný rok - sice nezačal dobře, ale skončil až v semifinále, na holích pozdějších mistrů z Vítkovic. Trenér Petr Haken v rozhovoru vysvětluje, jak se tým dostal tak daleko, a nahlíží i do budoucnosti.

Změnilo se jen to nebo tomu obratu přispělo i něco jiného?
Určitě nám pomohlo i to, že začal chytat Jakub Jelínek, hráč na výjimku, kterého jsme do té doby nepoužívali. Předtím jsme dávali více prostoru mladším brankářům a myslím, že to byla velká změna, bylo to hodně znát. Po celý zbytek sezony chytal výborně a zvedl výkony mužstva. Také pomohl příchod starších hráčů, jako Láďa Bittner, jenž se vrátil po operaci kolene a dobře se rozehrál, nebo, také na výjimku, obránce Jirka Říha z Benátek. Bylo dobře, že tito hráči začali za nás nastupovat a navíc se v týmu vytvořila určitá hierarchie, i naše šatna začala fungovat lépe. Navíc se nám vyprázdnila marodka a tím se vytvořila větší konkurence. Důležité bylo také, že jsme dobře potrénovali přes Vánoce, kde jsme měli tři volné týdny, ve kterých jsme byli často na ledě a na hráčích bylo vidět, že chtějí trénovat.

Nakonec jste se dostali až do semifinále, znamená to spokojenost?
Kdyby nám někdo na začátku řekl, že budeme hrát v semifinále, tak bych mu nevěřil. Je to obrovský úspěch, vlastně poprvé za tu dobu, co tu působím, se povedlo udělat dobrý výsledek, nejenže jsme pouze připravili hráče pro A-tým nebo Benátky. Byla to výborná sezona a myslím, že je to opravdu velký úspěch.

Mistrem extraligy juniorů se staly Vítkovice, co měly na Liberec i ostatní týmy navíc?
Měly výhodu v tom, že jejich tým byl celý rok pohromadě a později byl jen doplněn o starší hráče, kteří už měli zkušenosti z Tipsport extraligy. V těch Vítkovicích ta kvalita je, jejich ročník 1994 loni vyhrál Extraligu staršího dorostu, i v mladších kategoriích tam mají talentované hráče. Jejich trenér odvádí svou práci velice dobře a když jsme na Vítkovice v této sezoně narazili, tak se vždycky odehrál kvalitní zápas - oba týmy chtějí hrát hokej, dost se bruslí. Jejich hlavní výhodou bylo asi to, že byli pořád pohromadě, což bylo vidět i u nás. Hned jak jsme ten náš kádr v průběhu sezony poskládali, tak se nám začalo s hráči pracovat lépe.

Pro příští rok bude v extralize mužů platit pravidlo o minimálním počtu juniorů pro každé utkání. Jaký ze členů letošního juniorského mužstva má šanci se probojovat do A-týmu?
To pravidlo zní, že v každém zápase musí hrát alespoň dva hráči ročníku 1994 a další tři hráči do 23 let, což je do ročníku 1991. Myslím, že letos za nás hrálo šest hráčů, kteří by mohli naskočit mezi dospělými, ať už v A-týmu nebo v Benátkách, z toho čtyři jsou narozeni v roce 1994 a jsou to Adam Dlouhý, Matěj Psota, Adam Chlapík a Pepa Mikyska. K tomu musím vyzdvihnout Pavla Zachu z ročníku 1997 a Filipa Pyrochtu z ročníku 1996.

Jak říkáte, hodně týmu pomohl návrat Jiřího Říhy do juniorky. Čím si vysvětlujete, že v Benátkách se mu tolik nedaří?
Tak například loni na MS juniorů se na něj také snesla kritika, ale sám kouč dvacítky mi pak řekl, že s ním byl hodně spokojený. Odváděl tu práci, kterou po něm trenér chtěl. Sice byl často u branek soupeře, ale také strávil hodně času na ledě. V Benátkách mu to letos moc nešlo a já jsem byl rád, že měl tu možnost jít se rozehrát zpět mezi juniory. Patřil mezi lídry našeho týmu a mezi lepší hráče v celé lize. Nevím, proč mu to v 1. lize nešlo, ale je tam hodně zkušenějších hráčů, kvůli čemuž je pro ty mladší obtížnější se tam prosadit. Pro něj ale bylo hodně důležité, že měl tu možnost hrát, a doufám, že mu to pomůže v dalším hokejovém působení.

Máte vyhlídnuté nějaké hráče ze staršího nebo mladšího dorostu, kteří by mohli v příštím ročníku naskočit v juniorce?
Kromě Zachy a Pyrochty jsme letos zkoušeli i Tomáše Havlína, obránce z ročníku 1996. Ze staršího dorostu k nám teď přijdou hráči z ročníku 1995, z nichž už za nás hrál Vojta Havlas, který se předvedl skvěle hlavně v závěru sezony a zařadil se do tří hlavních útočných formací. Jsou tam další šikovní hráči, starší dorost se letos dostal do čtvrtfinále. Myslím, že ta kvalita tam je, ale je to jen na hráčích, jak se poperou s tím skokem do juniorky, kde pak mohou hrát i s o tři roky staršími hráči. Věřím ale, že se zadaptují a budou schopni naskočit do hry.

Filip Pyrochta s Pavlem Zachou se zatím jeví jako velcí talenti. Jak daleko myslíte, že to dotáhnou?
Takoví hráči si musí dávat co možná největší cíle. Jak je oba znám, tak tomu tak je. Jsou pracovití a opravdu se chtějí pořád zlepšovat. Pokud u toho zůstanou, tak si myslím, že se budou oba jednou hokejem živit. Záleží jen na nich a asi i na štěstí, které potřebují, aby se jim vyhýbala zranění. Mají velkou budoucnost.

Dobrou reputaci si získal i videotrenér juniorky Aleš Vladyka. Jaký přínos měl letos pro tým?
Známe se hrozně dlouho a jsme dobří kamarádi. Je s ním výborná spolupráce a myslím, že se dobře doplňujeme. Mohu se na něj spolehnout ve všem a věřím, že to platí i obráceně. Jsme oba plnohodnotní trenéři, nezáleží, kdo si zrovna v danou chvíli vezme slovo. Je mezi námi taková symbióza, víme o sobě a jsme schopní si spoustu věcí vyříkat a třeba se i pohádat, ale tak aby to bylo ku prospěchu mužstva. Patří do týmu, protože to není o jednom trenérovi, ale o spoustě lidí, kteří chodí na tréninky, jako také trenér bruslení nebo brankářů. Ten úspěch je zásluha všech, kteří nám chodí pomáhat.

Na závěr bych rád poděkoval hráčům, protože tahle sezona byla skvělá a myslím, že jsme si ji všichni, jak hráči, tak trenéři, užili.

Pane trenére, děkuji za rozhovor, ať se daří!