Matěj Žajdlík: WSM Liga a juniorská extraliga? To se nedá srovnat
Liberec - Jedním ze strůjců juniorského stříbra byl v uplynulé sezoně také gólman Matěj Žajdlík. Kromě startů v juniorce si v uplynulém ročníku zachytal také WSM Ligu v dresu Benátek nad Jizerou a čelil i Jaromíru Jágrovi. "Byl to obrovský zážitek," vzpomíná.
Jaké to je být juniorským vicemistrem republiky? Kdyby nám někdo před sezonou říkal, že budeme stříbrní, brali bychom to všema deseti. Je to velký úspěch. Máme za sebou nesmírně těžký ročník, část z nás hrála v Benátkách, pendlovalo to sem a tam. Kádr juniorky nebyl po celou sezonu pohromadě. Trenéři to měli náročné, ale poradili si s tím skvěle.
V jednu chvíli jste přitom balancovali na hraně play-off. Měli jsme slušný začátek, potom se to ale trochu zadrhlo. Do poslední chvíle jsme museli bojovat o postup do play-off. Rozhodovalo se v nadstavbě v posledním zápase na ledě Pardubic. Kdybychom prohráli, končíme, ale my to zvládli perfektně. Do toho už skončily Benátky, takže se v juniorce sešel kompletní tým a začalo to šlapat.
Sám jsi v Benátkách nad Jizerou strávil část sezony. Jak těžké bylo prosadit se ve WSM Lize? Měli jsme tam hrozně mladý tým. Když do áčka odešli Dan Špaček a Petr Kolmann, zůstali jsme tam prakticky bez zkušeností. Na druhou stranu, také jsme myslím sami nějaké zkušenosti nasbírali, což nám potom pomohlo v play-off v juniorce.
Jaké to pro tebe bylo okusit druhou nejvyšší českou soutěž? Už jsem k tomu přičichl před dvěma lety, kdy jsem za Benátky chytal přípravný zápas, ale to se s ostrým ligovým utkáním nedá srovnávat. Toho jsem se dočkal až letos, kdy jsem začal chytat celkem pravidelně. Nejdřív jsem byl docela nervózní, ale když už jsem chytal třetí čtvrtý zápas, zklidnil jsem se.
Je vůbec možné porovnat juniorskou extraligu s WSM Ligou? To se nedá srovnávat. Dospělý hokej ani není rychlejší, v juniorce kluci lítají po ledě víc, ale ve WSM Lize hrají velmi zkušení hráči a umí si to rozdat. Hrají chytře. Na to jsme právě moc s mladým kádrem Benátek neuměli reagovat. Soupeři v juniorce mají také velkou kvalitu, třeba Kometa měla ve finále v sestavě také spoustu kluků, kteří v sezoně hráli za Třebíč. Ale je to prostě jiný hokej, vyspělejší a taktičtější.
Jedničkou Bílých Tygrů je v současné chvíli Roman Will. Jak se ti s ním spolupracuje? Roman je můj vzor. Zaregistroval jsem ho pořádně až ve chvíli, kdy přišel do Liberce. Teprve tehdy jsem se dozvěděl, že si zachytal i v NHL. Respektuji, co všechno dokázal. Je to i lidsky vynikající kluk. Po osobní i hokejové stránce se snažím si toho od něj co nejvíc vzít. Ve všech směrech mi pomáhá. A to samé platí i o trenérech brankářů, tedy o Jirkovi Stejskalovi a Martinovi Láskovi. Celá organizace tu funguje skvěle.
Juniorský věk pro tebe končí. Kam by měly směřovat tvé další kroky? Devatenáct let už je taková hranice, kdy už by měl hráč někam trochu nakouknout, vybojovat si nějakou smlouvu a podobně. Rád bych v Liberci zůstal, protože to tu funguje skvěle. Mladí kluci si mohou vyzkoušet WSM Ligu, řada z nich dostala šanci i v áčku... Dostanete příležitost, ale musíte si ji vybojovat.
Takže nejspíš zamíříš opět na farmu Bílých Tygrů? Doufám, že dostanu opět prostor v Benátkách. Rád bych se tam porval o místo jedničky. Jasně, do budoucna bych si přál nakouknout také do A-týmu, je to můj sen, ale člověk musí jít krok za krokem. Uvidíme, jaké budou moje výkony.
Alespoň roli brankářské dvojky už sis ovšem vyzkoušel i v áčku, že? Už jsem si to vyzkoušel, to je pravda, ale šlo spíš třeba o přípravné zápasy, případně jsem byl s týmem ve Växjö při Champions Hockey League. Do branky jsem se ještě v áčku nepostavil.
Zato sis zachytal v utkání Benátek proti Kladnu, kdy proti sobě před vyprodanou Home Credit Arenou nastoupili Petr Nedvěd a Jaromír Jágr. To ano. Byl to obrovský zážitek. Rozhodovalo se, kdo nastoupí, a nakonec jsem dostal šanci. Byl jsem hrozně natěšený, ale také nervózní. Přišla plná hala. A Jarda Jágr mi nakonec nedal gól. (úsměv) Párkrát se o to pokusil, už se tam na mě uculoval, že mě nemůže prostřelit. Ale i tak jsem dostal sedm gólů, což nakonec bylo vzhledem k výkonu celého týmu kruté.
Každopádně to jistě byl nezapomenutelný zápas? Já si ani teď pořádně neuvědomuji, že jsem hrál proti takovému hráči, jakým je Jarda. Nejde mi do hlavy, co všechno dokázal. Do toho s námi hrál Petr Nedvěd... Byla to obrovská pocta. K tomu v té atmosféře... Prostě to byl úžasný zážitek a velká motivace do další dřiny.
