29.09.2003 • Radek Šenk
Mladý obránce pevně věří v obrat k lepšímu
Dvacetiletý nadějný obránce libereckého hokeje Jan Holub (viz. foto) patří mezi odchovance Bílých Tygrů. Tento takřka stodevadesáticentimetrový mladík naskočil mezi dospělé již ve svých sedmnácti letech, kdy mu dal první šanci sbírat ostruhy v tehdejším prvoligovém Áčku trenér Jandač.
První hokejové krůčky
S hokejem začínal ve čtyřech letech, kdy ho na zimní stadion přivedli rodiče. „Nedaleko Svijanské arény máme byt, a proto bylo pochopitelné, že mě táta přivedl na zimák. Začal jsem asi ve 4 letech v přípravce u pana Adamce.“ Snad díky své výšce, již v útlém věku vyčníval nad ostatní, hrál od samého začátku na pozici defenzivního obránce a jak sám říká, nikdy ho to dopředu příliš netáhlo. Poté si prošel všemi sportovními třídami školy U školy, liberecké líhně talentů. „Asi od 7.-8. třídy jsem působil vždy v týmu s o rok staršími spoluhráči. Dorostem, kde se vlastně rozhoduje o hokejové kariéře, jsem prošel velmi dobře a po roce v juniorech si mě trenéři vytáhli na zkoušku do prvního týmu.“ To bylo Janovi pouhých sedmnáct let a po doporučení zkušeného trenéra Vladimíra Čermáka nakoukl do kabiny mužů, ve které již zůstal.
Spanilá jízda do extraligy!
„Nejdříve si mě zkoušeli v pár utkáních, pak již zápasy narůstaly na mém kontě vcelku pravidelně. Nebyl jsem to však pouze já, ale i další z kluků jako Pabiška, Klimenta, Šulc, se dostali díky práci trenéra Čermáka do prvního týmu. Trenéři tam pak viděli, že na to máme. Chtěl bych jim všem proto poděkovat za důvěru. Díky těmto lidem se zdejší odchovanci mohou dostat do nejvyšší soutěže mnohem dříve než v jiných klubech. To je pro Liberec velmi důležité, neboť hráči, kteří mají k městu vztah, dokáží za tým více bojovat, než třeba získané hvězdné posily. Pro odchovance, nehrají nejdůležitější roli peníze.“ Spolu s ostatními spoluhráči dobyl Jan Holub ve své premiérové sezóně u mužů nejvyšší soutěž - extraligu. Na spanilou jízdu Bílých Tygrů ostatně vzpomíná velmi rád, byl to prozatím jeden z jeho největších hokejových zážitků.
Hořkost zranění
Vstup nováčka ale musel oželet, neboť jej hned v úvodu ročníku 2002/03 potkalo nepříjemné zranění. „V posledním přípravném utkání s Litvínovem jsem si poranil zápěstí a na dva měsíce tak byl mimo hru. Utekl mi začátek extraligy a když jsem se opět vrátil na led, po sedmi utkáních mě potkalo další zranění. To jsem pro změnu laboroval s tlustým střevem.“ Další dva měsíce, resp. 16 kol musel tedy čekat než se opět postaví na extraligový led. I přes tyto peripetie se dokázal vrátit a po vánočních svátcích již byl v týmu trenéra Jandače opět jedním z pilířů zadních řad.
Sladká odměna nebo hořká příchuť pelyňku - Hallifax
Liberecká naděje se díky svým výkonům dokázala dostat i na MS 20ti-letých do kanadského Hallifaxu, kam ho s sebou vzal trenér Holík. Mladým hokejistům se ale turnaj nevyvedl. „Někdy se stane, že týmu nevyjdou plány. My jsme ty ambice měli vysoké, nakonec z toho bylo velké zklamání. Měli jsme mnohem na víc, než jsme tam předvedli.Nemá smysl se ale otáčet zpátky a přemýšlet o tom, co jsme mohli nebo měli udělat jinak, lépe. Prostě to nedopadlo dobře, život však jde dál.“
Liberecký patriot
Po návratu do Liberce bojoval nejen v prvním týmu, ale jako správný patron, za kterého se považuje, vypomáhal také Jablonci ve druhé lize a juniorům v play-off. Ti nakonec skončili na výborném čtvrtém místě, i když řada mladíků z loňského úspěšného kádru v tu dobu byla v zápřahu několika zápasů i v dresu nejcennějším. Zkušenosti, které načerpal ve vrcholovém hokeji, mohl tedy uplatnit v juniorském týmu. V čem mu prospěly a jak se dívá na juniorskou soutěž s odstupem času? „Mezi muži na sobě musíte neustále pracovat, na vaše místo čeká řada jiných hráčů. Jak si začnete myslet, že jste nenahraditelní, tak je s vámi amen.V juniorech je to jiné. Po návratu bylo znát, že má člověk přeci jen o trochu více času s pukem něco udělat, podržet ho a akci pořádně promyslet. Řada hráčů hlavně v dorostu hraje kvůli rodičům, klukům někdy chybí vlastní motivace.“ Největší rozdíly spatřuje mladý obránce v taktice a propracovanosti jednotlivých herních činností.
Léto s Islanders
V létě si ambiciózní bek vyzkoušel přípravný kemp NY Islanders, kteří jej draftovali. „Měsíc a půl tvrdé práci mi určitě nebyl na škodu. Poznal jsem jiný styl hokeje, jinou práci koučů a myslím, že to velmi obohatilo mé dosavadní hokejové zkušenosti. Do prvního týmu jsem však šanci nakouknout neměl, ale i tak jsem byl spokojen.“ Zda nakonec skončí v NHL je samozřejmě pouze na Janovi, důležitou roli bude nakonec hrát i sportovní štěstí. O brzkém odchodu ale zatím neuvažuje. „Příští rok by měla být v NHL stávka a já nepředpokládám, že bych v dohledné době za moře skutečně odešel. Jednání sice probíhala, nic konkrétního mi nabídnuto nebylo. Jsem rád, že mohu být v tuto chvíli v Liberci a chci zde odvádět nejlepší výkony.“
Tým
O svých vyhlídkách v extraligovém týmu musí neustále přesvědčovat. Tlak na hráče musí být vyvinut, neboť zhýčkanost a jisté místo v sestavě neprospívá žádné ze stran, tedy ani managementu ani samotným hráčům. „Je nás sedm beků, kteří se pravidelně točí a perou o místo v základní sestavě. Jsem rád za každou příležitost. Příchodem starších hráčů do obrany se vytvořila dobrá parta. Nejsou to žádné primadony, naopak se nás snaží povzbudit, když něco nevyjde a pomoci nám. Nemáme v týmu tolik hvězd, myslím si však, že je to mnohem lepší, více hrajeme jako tým.“ Právě zkušení obránci by měli vnést potřebný klid a rozvahu do hry. „Valda Jiruš je přesně ten kliďas, je radost se na něj podívat, když rozehrává, diskutuje s rozhodčíma. Je to velmi platný hráč pro celý tým."
Současnost
Letošní sezóna nezačala pro Tygry vůbec dobře. Tragická událost jednoho z kamarádů zasáhla všechny v kabině i v celém klubovém zázemí. V některých utkáních byla její přítomnost na ledě velmi cítit. „Všechny nás to překvapilo. Teď je to však za námi. Proti Zlínu jsme chtěli moc vyhrát, bohužel se to nepodařilo. Další utkání na Kladně nám nevyšlo, udělali jsme řadu individuálních chyb a po třetí brance již hráli domácí ve velké pohodě. Vybouchli jsme tam jako tým.“ Přesto však Jan věří v obrat k lepšímu. „Soutěž je velmi dlouhá a i když má dnes někdo deset bodů, nic to neznamená. Vítkovice měly v loňském roce na začátku krizi, která trvala snad měsíc a půl. Nakonec se ale rozjely a play-off udělaly. Podobný rozjezd měla a teď v ní jen pokračuje i Slavia. Nikdo však nepochybuje, že by Vladimír Růžička svůj tým do play-off nepřivedl. Je začátek sezóny, týmy mohou poskytnout zranění a vše bude jiné. Chleba se láme až kolem Vánoc, kdy tým musí finišovat a mít formu.“
Statistiky Jan Holuba zde
