Myslím, že koleno bude v pořádku, říká zkušený Milan Hnilička
Liberečtí přijeli pro poruchu autobusu do Karlových Varů déle než byl plánován původní příjezd. Nic ale nebránilo tomu, aby se liberecký stroj rozjel hned na začátku. Domácí se ale stavu 0:2 nezalekli a Milanu Hniličkovi prakticky nedali do konce zápasu vydechnout. Ten ale obstál jak před varskými útočníky, tak před bolavým kolenem.
Do nájezdů jste nenastoupil Vy ale Vaše dvojka. Co se stalo?Zaklekl jsem tam do jedné rány a dostal jsem jí do kolena. Od té doby mi to začalo tuhnout. Pár posledních minut jsem víceméně dohrával na jedné noze, tak jsem přenechal místo Fikimu, protože jsem věděl, že by se mi určitě nebruslilo dobře.
Je to koleno v pořádku nebo si vyžádá delší rekonvalescenci?
Myslím, že to bude v pořádku. Teď mám tři dny volno, tak to budu ledovat. Je to nastřelené a když to bude jako vždycky, tak budu brzy v pohodě.
Proti Karlovým Varům se Vám dlouhodobě nedaří. Dnes jste sice vyhráli, ale až po nájezdech. Jak si to vysvětlujete?
Tohle je jeden ze stadionů, kde se nám nehraje dobře a Karlovy Vary mají navíc kvalitní mužstvo. To bude asi hlavní příčina.
Na druhou stranu jste hráli osm zápasů venku, ve kterých jste vždy bodovali. Z toho jste vlastně vyhráli pět zápasů. Čím to, že je Liberec nejlepší venku?
Bojujeme jako mužstvo a musím říci, že oproti loňské sezóně jsme udělali v zápasech venku rapidní skok. Je to povzbuzující a potřebné pro sebedůvěru, když hrajeme doma. Víme, že jsme schopní venku urvat bod a to každému přidá.
Jaké to bylo, když se skoro celou druhou třetinu Varští točili před Vaší bránou?
Na naše poměry měli opravdu hodně šancí. Místy měli až drtivý tlak a v třetině nás opravdu zamkli. Ale vyhrabali jsme se z toho, získali jsme dva body a myslím, že můžeme být spokojení.
Musel jste křičet na obránce?
Snažil jsem se, ale Vary hrály v útočné třetině poměrně dobře. Kluci sami nevěděli kam dřív skočit. Snažil jsem se na ně křičet, ale nebylo mě moc slyšet.
Varští útočníci hodně dotírali před brankou. Bylo to hodně nepříjemné, když bylo hodně těch soubojů, kdy hrozilo, že Vás někdo sekne?
V pohodě to určitě není. Tam mě musí rozhodčí ochránit. Je to hodně nepříjemné. Před čtrnácti dny jsem měl otřes mozku z toho, že pořád někdo do mě najížděl a byly tam takovéto situace. Já ale bohužel toto neovlivním. Od toho je tam někdo jiný, aby mě ochránil a dal jiným najevo, že takhle dohrávat gólmana není úplně zdrávo.
