Navrátilec Lukáš Pabiška: Byl jsem hodně natěšený!

Liberec - Bílí Tygři zvládli třetí finálové utkání a snížili stav série na 1:2. Na výhře se podílel i útočník Lukáš Pabiška, který byl povolán z Benátek a za Liberec si zahrál po dvanácti letech! „Chtěl jsem klukům pomoct. Snad se mnou byli spokojeni,“ usmíval se po zápase.

V Libereckém dresu ses objevil po dvanácti letech. Jaký to byl návrat?
Bylo to velmi příjemné. Když jsem podepisoval před letošní sezónou smlouvu s Benátkami, tak tam byla i varianta, že bych v průběhu ročníku naskočil. Měl jsem být zkrátka připraven. Celou dobu nic a najednou v úterý přišel Patrik Augusta a říkal, že by mě chtěl vytáhnout do áčka. Od té chvíle jsem se připravoval, že ve čtvrtek půjdu na to. Jsem hrozně rád, že ta premiéra byla vítězná.

Jak dlouho jsi vlastně byl bez zápasu?
Pokud si dobře pamatuji, tak 8. března bylo poslední kolo Chance ligy. Takže jsem nehrál asi měsíc a půl.

Jak ses cítil, když jsi vjel na led?
Cítil jsem se dobře. Pořád se udržuji v tempu, v úterý a čtvrtek si s Benátkami dáváme modelové zápasy. To mi hrozně pomohlo. Hrozně jsem se na utkání těšil. Chtěl jsem klukům pomoct hlavně bojovností. Doufám, že se mnou byli spokojeni.

Dostal jsi místo v tygří kabině, nebo jsi musel přejít z benátecké?
Jsem ještě v té benátecké. Je to dané tím, že šatna není nafukovací. Hned několik hráčů se od nás navíc v průběhu sezónu přestěhovalo k Tygrům, takže místo tam vůbec není. Mně to ale vůbec nevadí.

Jak tě vůbec spoluhráči přivítali?
S některými chlapy se znám, v průběhu ročníku spolu i komunikujeme. Hodně z nich navíc prošlo Benátkami a poté se zapracovali do áčka, takže nebyl vůbec problém.

Už toho máš hodně za sebou. Nebyla ale přesto malá nervozita? Je to přeci jen finále...
Nervní jsem nebyl. Byl jsem hlavně natěšený, až jsem si říkal, aby to nebylo kontraproduktivní. Především jsem se ale soustředil na hru. Ve středu jsme si i na chvíli sedli s trenéry a probrali taktiku.

Co jste třeba konzultovali?
V Benátkách jsem hrál na křídle a teď jsem šel na centra. Museli jsme si říct, kam mám najíždět a jaké prostory hlídat. V utkání jsem se poté snažil nevymýšlet žádné blbosti, chtěl jsem hlavně klukům pomoct.