Neuvěřitelné pocity, říká Pavel Zacha po úchvatné premiéře

T ř i n e c – Liberečtí Bílí Tygři v prvním kole extraligy zavítali na led třineckých Ocelářů. Severočechům se povedl parádní vstup do nového ročníku, když po vítězství 4:1 sebrali všechny body. Svou premiérovou trefu v extralize dospělých zaznamenal šestnáctiletý Pavel Zacha.

Ve čtvrtek podepsal svou první profesionální smlouvu, o den později mu v prvním extraligovém zápase stačilo pouze čtyřiačtyřicet vteřin, aby se poprvé zapsal mezi střelce. Centr druhé liberecké formace raketově vstoupil do seniorského hokeje, za svou momentální pozici děkuje především svým rodičům."Rodiče mě připravují odmalička, chtěl bych jim poděkovat. Bez nich bych tady nebyl a nedokázal to."

Pavle, zažil jsi parádní vstup do seniorského hokeje. Co se ti honí hlavou?

Musel jsem kmitat, usmíval se Pavel Zacha.

Jsou to neskutečné pocity. Ten gól sice byl takový pumlíčák, ale počítá se. (směje se) Jsem rád, že to padlo.

Určitě, protože tam byla ze začátku nervozita. Byl to první zápas, tak jsem zvolil jednodušší variantu. Přihrávka by mohla přeskočit hokejku, tak jsem se rozhodl střílet.

Byla to umístěná rána?

Spíš ne, nahazoval jsem to na dorážku. Věděl jsem, že tam jede Honza Víšek, tak jsem to chtěl spíše nahodit, než umístit. Naštěstí to tam spadlo.

Komu věnuješ svou první extraligovou trefu?

Určitě rodičům. Ti mě připravují odmalička, takže jim. Bez nich bych tady nebyl a nedokázal to.

Schoval sis puk?

Schoval. Dovezl mi ho Petr Vampola. Jsem mu vděčný. Starší hráči mi pak k brance pogratulovali, hodně mě potěšili.

Byla to dobrá asistence! (směje se) Gólman, když sbírá body, tak musí být hodně rád. Chytá celý zápas, je to pro něj taková odměna. Dneska nás hodně podržel. Kdybychom Marka neměli, tak bychom možná i prohráli. Pochytal spoustu šancí, držel nás nad vodou. Hodně nám pomohl, zvlášť proti týmu jakým je Třinec. Musíme mu poděkovat.

Spadla z tebe po vstřeleném gólu nervozita?

Trochu jo, ale pořád to byl první a nabitý zápas. Všichni lítají, hraje se do těla, všichni do utkání dávali vše, co v nich bylo. Nervozita tam už tolik nebyla, ale musel jsem pořád hodně kmitat.

Z liberecké kabiny byly slyšet oslavné chorály, kdo je skládá?

Náš kustod. On po každém zápase skládá parádní rýmy, je vždy sranda. Dostat se hned při extraligové premiéře do playlistu je super.