Představujeme hvězdy Bostonu Bruins

V následujícím článku si můžete ve zkratce přečíst krátké profily hvězd týmu Boston Bruins. Na závěr pak životopisy dvou největších legend tohoto klubu.

Brankáři:

Zkušený šestatřicetiletý brankář se do pozice jedničky dostal až v sezóně 2005/2006. Předtím si vedle nižších zámořských soutěží vyzkoušel i angažmá v Evropě, když nastupoval za finské Helsinky a Oulu nebo švédské AIK. Dobré výkony z posledních tří sezón mu dopomohly i k nominaci na Olympijské hry do Vancouveru, kde sice k zápasu nenastoupil, i tak si ale odvezl cennou stříbrnou medaili. Tim Thomas je držitelem ceny Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL za ročník 2008/2009.

Tuukka Rask

Odchovanec finského Ilves Tampere, za který nastupoval i Tero Leinonen, patří k zástupcům mladé brankářské školy. Rask nechyběl ve většině mládežnických reprezentací své země, a tak se nebylo čemu divit, když se v létě 2007 stěhoval do Bostonu. Ze začátku dostával prostor spíše na farmě, v sezóně 2009/2010 už se ale pravidelně střídal s Thomasem a prokazoval své kvality.

Obránci:

Obrovitý zadák patří k největším hvězdám slovenského hokeje. Jeho kariéra se ale nerodila snadno a Zdeno musel na svou šanci hodně dlouho čekat. Po několika nevýrazných letech v New Yorku Islanders na sebe výrazně upozornil po výměně do Otawy. Tam také získal respekt a uznání a po příchodu do Bostonu už z něj byla hvězda světového formátu. Za sezónu 2008/09 byl vyhlášen nejlepším bekem celé NHL a 3. října 2006 byl zvolen osmnáctým kapitánem Bostonu v historii klubu.

Andrew Ference

Jedenatřicetiletého rodáka z Edmontonu znají dobře především fandové jihočeského hokeje. Andrew totiž během výluky v NHL pomáhal spolu s Prospalem a Dvořákem vrátit Budějovice do české extraligy. Tehdy byl ještě hráčem Calgary, během sezóny 2006/07 byl ale vyměněn do týmu Medvědů. Ference rozhodně nepatří mezi kanonýry a je řazen spíše mezi defenzivní obránce.

Dennis Seidenberg

Patří k nejznámějším hokejistům Německa, v jehož dresu odehrál i několik světových šampionátů a připsal si starty i na olympiádě. Odchovanec Mannheimu se do NHL podíval už ve svých jedenadvaceti letech, kdy nastoupil za Philadelphii. Následné ročníky ale spíše trávil na farmě, a tak přivítal výměnu do Phoenixu a později do Caroliny, kde se rozehrál a zařadil mezi stabilní beky týmu. Před sezónou 2009/2010 se stal spoluhráčem Tomáše Vokouna na Floridě, tam ale do konce sezóny nevydržel a před vypršením přestupního termínu putoval právě do Bostonu.

Útočníci:

Šikovný Kanaďan naskočil do NHL už v osmnácti krátce poté, co si ho Boston vybral ve druhém kole draftu. Hned jeho první sezóna v nejslavnější hokejové lize světa byla hodně úspěšná, o to větší bylo pro Partice zklamání, když další rok NHL vůbec nezačala. Do skvělé formy se ale dokázal vrátit i po roční pauze strávené na bostonské farmě. Další roky se stal jednou z hlavních opor týmu, i když v sezóně 2007/2008 stihl vinou zranění jen deset utkání.

David Krejčí

Česká stopa v Bostonu. Rodáka ze Šternberka si Bruins vybrali v roce 2004 v draftu a o dva roky později už se v jejich dresu představil v NHL. Další rok na sebe navíc upozornil jakožto schopný nahrávač, a tak ho neminula pozvánka na MS, které se tehdy hrálo v Kanadě. Tam na sebe ale tolik neupozornil a do podvědomí Čechů se výrazněji dostal až během olympiády ve Vancouveru, kde patřil k nejlepším hráčům Růžičkova výběru. Slibně rozjetou sezónu 2009/2010 mu ale přibrzdilo zranění v play-off, které utrpěl při ostrém střetu s protihráčem.

Mark Recchi

Dvaačtyřicetiletou legendu kanadského hokeje není třeba příliš představovat. Svou hvězdnou kariéru v NHL zahájil v sezóně 1988/89 v dresu Tučňáků z Pittsburghu, kde se setkal i s Jaromírem Jágrem. V roce 1992 byl ale Recchi vyměněn do Philadelphie, kde strávil nejdelší období své kariéry. Vedle toho ale stihl nastoupit i za Montreal, Carolinu, Atlantu a Tampu, než se v roce 2009 dostal do Bostonu. Zahrál si i na několika světových šampionátech a olympiádě v Naganu.

Miroslav Šatan

Rodák ze slovenských Topolčan patří k nejzkušenějším útočníkům Bruins. Letošní sezónu zahájil až s poměrně velkým zpožděním, když dlouho nemohl najít angažmá. Po výtečných výkonech na olympiádě, kde s výběrem Slovenska dosáhl až na čtvrtou příčku, po něm sáhl právě Boston a Šatan se mu rychle odvděčil. Většinu své zámořské kariéry odehrál za Buffalo.

Marc Savard

Nesmírně šikovný nahrávač patří do kádru týmu už od roku 2006. Předtím hrál tento centr třeba za Atlantu, Calgary nebo New York Rangers. Během výluky NHL si zahrál krátce i ve Švýcarsku za tamní Bern a Thurgau. Otawský rodák patří k nejšikovnějším hráčům týmu.

Marco Sturm

Asi nejznámější německý hokejista současnosti působí v zámořské NHL už od roku 1997, kdy začal hrát za San Jose. V dresu Žraloků působil nakonec až do roku 2005, kdy se přesunul právě do Bostonu. Sturm patří k velkým bojovníkům a častým reprezentantům Německa na všech vrcholových akcích.

Milan Lucic

Jeden z řady mladých hráčů v kádru současného Bostonu. Lucic už se sice narodil v kanadském Vancouveru, jeho rodina, jak už jméno napovídá, pochází z Balkánu, konkrétně ze Srbska. Svou kariéru zahájilo urostlé levé křídlo ve svém rodném městě a po draftu v roce 2006 zamířil do Bostonu. V jeho kádru tak letos hraje již svou třetí sezónu.

Vladimír Sobotka

Jedna z budoucích nadějí českého hokeje se narodila v roce 1987 v Třebíči. Po úspěšných letech ve Slavii a na juniorských světových šampionátech zamířil Sobotka v létě 2007 do Bostonu, který ho už dva roky před tím získal v draftu. Během prvních dvou sezón za mořem působil hodně i na farmě, letos už se ale stal poměrně stabilním článkem sestavy Medvědů.

Legendy Medvědů:

V lednu 1979 bylo Bostonem jeho číslo 4 vyřazeno z užívání. Při té příležitosti dav v Boston Garden nepřestal tleskat, a tak musel být zbytek večerního programu zrušen. V roce 1997 byl hokejovým magazínem The Hockey News zvolen druhým nejlepším hráčem hokejové historie, před něj se dostal pouze Wayne Gretzky. V roce 1999 ho televizní stanice ESPN zvolila 31. nejvýznamnějším sportovcem 20. století. Pocty se mu dostalo i v letošním roce, když byl jedním z dvanácti nosičů olympijské vlajky na zahajovacím ceremoniálu olympijských her 2010 ve Vancouveru.

Phil Esposito – vlastním jménem Philip Anthony Esposito odehrál v NHL osmnáct sezón a je považován za jednoho z nejlepších hráčů historie NHL. Je členem Hokejové síně slávy. V roce 1969 se stal prvním hráčem, který překonal hranici 100 bodů v jedné sezóně. V letech 1969 a 1971-1974 získal Art Ross Trophy pro hráče s nejvyšším počtem bodů a šestkrát v řadě se stal nejlepším střelcem NHL. V roce 1969 a 1974 přidal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. Společně s další superhvězdou, Bobby Orrem, vedl Bruins k ziskům Stanley Cupu v letech 1970 a 1972 (v tomto roce byl také zvolen kanadským sportovcem roku). V sezóně 1970-71 vstřelil Esposito 76 gólů a překonal tehdejší střelecký a bodový (152 bodů) rekord. Oba mu vzal až legendární Wayne Gretzky. Úspěch si tento centr připsal i s reprezentací, je vítězem Kanadského poháru z roku 1976. Jeho výkony ocenili i jeho spoluhráči nebo protihráči, dvakrát získal cenu Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hráče na základě hodnocení samotných hráčů. Jeho číslo 7 bylo v roce 1987 Bostonem vyřazeno z užívání.

Po kariéře hráče zůstal u hokeje - tři roky uprostřed osmdesátých let byl generálním manažerem a trenérem New York Rangers, později byl v roli prezidenta u vzniku týmu Tampa Bay Lightning.