Sezóna 2020/21: Nejistý ročník se stříbrnou tečkou

Liberec - Uplynulý ročník byl jeden z nejtěžších, neřkuli ten nejtěžší, jaký nejen Tygři ve své historii odehráli. Karantény týmů, prázdné tribuny, deja vu v podobě pětizápasové krize, náročná cesta do finále... To vše nabídlo předchozích osm měsíců. Připomeňte si sezónu 2020/21 v naší ročence!

Změny v soupisce a rozpačitý začátek

Ani před tímto ročníkem se kádr Bílých Tygrů neobešel bez změn. Tou nejvýraznější byl odchod střelce Libora Hudáčka a brankáře Dominika Hrachoviny, přičemž oba odešli do zahraničí. S týmem se však rozloučily i stálice Lukáš Krenželok či Jan Ordoš. Pod Ještěd naopak přišli dva noví gólmani – Petr Kváča s Jaroslavem Pavelkou. Útok posílili Dávid Gríger s Tomášem Rachůnkem, obranu poté vyztužil Mislav Rosandič.

Trenér Patrik Augusta vedl jako hlavní trenér liberecké mužstvo do druhé sezóny a začátek tentokrát nebyl zcela ideální. Šelmy sice body sbíraly, jenže se jim nedařilo přijít s delší sérií výher. Po několika kolech navíc přišla vynucená pauza pro celou ligu.

Deja vu

Vlivem pandemie koronaviru se množil počet mužstev, která musela do karantény a tudíž i odložit utkání. Na začátku října se ale nakonec extraliga zastavila celá, neboť vládní opatření nepovolovala konání jakýchkoliv zápasů. Po měsíci se však podařilo profesionálním soutěžím vyjednat výjimku a česká nejvyšší soutěž se mohla znovu rozjet.

Od návratu do boje se ovšem Tygrům moc nedařilo a vše vyvrcholilo na přelomu listopadu a prosince, kdy padli pětkrát za sebou. Stejnou krizí si prošli i rok předtím a znovu se z ní dokázali oklepat ve velkém stylu!

Radan Lenc po přerušení série porážek:

„Je to ohromná úleva, jelikož ta série nebyla krátká. I když v sezoně jde o pouhý týden, tak bylo těch pět utkání pořádně dlouhých. Každá porážka bolí, přestože jsme měli někdy více ze hry a utkání se nám jen nepovedlo dotáhnout do konce. Jsem strašně rád, že jsme to konečně zvládli. Musíme si podobného ducha přenést do dalších duelů a já věřím, že máme tak výborné mužstvo, že se od této výhry můžeme odrazit.“

Nastartování motorů

8. prosince přerušili Severočeši sérii porážek a od té chvíle až do poloviny února prohráli jen třikrát v základní hrací době. Tabulkou se vyškrábali vzhůru a byli zpět ve hře o elitní čtyřku, která měla jistotu přímého postupu do vyřazovacích bojů.

Týmu se dařilo napříč tomu, že už během prosince přišel o dvě opory. Ladislava Šmída i Tomáše Filippi vyřadila zranění, jež nakonec oběma borcům ukončila sezónu. Tomáš Rachůnek se navíc poté rozhodl vrátit do Karlových Varů, což znamenalo další oslabení. Prázdná místa na soupisce tak zaplnili mladí hráči, kteří si nevedli vůbec špatně a stali se pevnou součástí sestavy až do posledního zápasu.

Urvaná čtyřka a rychlé čtvrtfinále

V poslední fázi základní části Liberec přeci jen trochu ubral na tempu a boj s Plzní a Hradcem Králové o přímý postup do čtvrtfinále se nakonec protáhl do posledního kola. V něm mělo naše mužstvo vše ve svých rukách a po výhře ve Vítkovicích se mohlo nakonec radovat ze čtvrté příčky a více jak týdenního odpočinku.

Jako čtvrtfinálového soupeře přidělil Tygrům osud Hradec Králové, s nímž tři roky zpět vypadli ve stejném kole po sedmi zápasech. Série byla také hodně pikantní pro Marka Zachara, jenž pod Bílou věž odešel na hostování v průběhu sezóny právě z Liberce.

Oproti play-off 2018 ale tentokrát vzájemné čtvrtfinále skončilo nejrychlejším možným způsobem. Začátek prvního střetnutí vyšel mnohem lépe Mountfieldu, který již v polovině vedl o tři branky. Severočeši však po neuvěřitelném výkonu vyrovnali a v prodloužení poté vybojovali první bod!

Následující dvě utkání Petr Kváča zavřel svou bránu na dva západy a inkasoval až ve čtvrtém duelu. Jeho spoluhráči ale otočili skóre a po výhře 4:0 na zápasy postoupil Liberec do semifinále.

Znovu až do konce

V něm Tygři narazili na vítěze základní části – Spartu. Papírové předpoklady se ovšem v prvních utkáních vůbec nenaplnily. Svěřenci Patrika Augusty ovládli první tři bitvy a získali postupový mečbol. Pražané se ovšem nevzdali a třemi výhrami v řadě si vynutili rozhodující střet na domácím území. Historický obrat z 0:3 na 4:3 se ale nekonal. Liberečtí ovládli sedmý zápas 2:1 a počtvrté za posledních pět play-off otevřeli finálové brány!

Až ve finále s Třincem se na stadiony obou celků dostalo malé množství fanoušků, kromě několik prvních kol základní části se hrálo celou dobu s prázdnými tribunami. První dvě střetnutí ovládli Oceláři a před Tygry stál nelehký úkol otočit sérii.

Trenér Patrik Augusta po finále:

„Páté utkání, stejně jako celou sérii, rozhodly přesilovky. Myslím si, že kromě prvního zápasu, který se nám nepodařil, bylo celé finále hodně vyrovnané. V závěru bylo důležité i to, že útok soupeře byl kvalitnější, my jsme nějaké hráče ztratili, což samozřejmě není výmluva, to se prostě stává. Jinak ale musím všem hráčům poděkovat, podávali výkony, jaké jsme od nich čekali. Jsem na celý tým hrdý.“

V utkání č. 3 předvedli Liberečtí parádní výkon a snížili na 1:2. Následovala extrémně vyrovnaná bitva a poprvé v historii extraligy skončil finálový zápas 0:0 po základní hrací době. V prodloužení však byli šťastnější Slezané, kterým mečbol vystřelil Matěj Stránský.

Šelmy už tak nesměly prohrát a v Třinci se navíc musely obejít bez zraněného Michala Birnera s Dávidem Grígerem. I přes obrovskou snahu a bojovnost se ovšem i tentokrát radoval soupeř, který obhájil titul. I druhé místo je nicméně pro liberecký klub velkým úspěchem, jenž bude do tygří kroniky zapsán stříbrným písmem. A v tak náročné sezóně, jako byla ta 2020/21, je už samotný postup do finále velmi cenný.