Smutný Josef Mikyska o svém zranění: Sport je bohužel někdy takový
L i b e re c – Je třetím nejproduktivnějším hráčem extraligy staršího dorostu a je tváří zimního olympijského festivalu mládeže v Liberci. Přesto útočník Bílých Tygrů Josef Mikyska nemůže podávat na sportovišti v Tipsport areně sportovní výkony a musí sledovat své spoluhráče ze střídačky. Talentovaný forvard se totiž zranil v tréninku a pochroumané tříslo ho vyřadí na delší dobu ze hry. „Je to obrovská škoda, ale sportovní život je někdy takový,“ snažil se hledat očividně zklamaný útočník pozitiva.
Josefe, Ty nemůžeš nastoupit za český tým, protože jsi zraněný. Co se ti přesně stalo?Na tréninku jsem udělal nějaký špatný pohyb a nepříjemně mě v tom píchlo. Zřejmě mám asi natažené tříslo. Těžko říci, jak dlouho s tím budu marodit. Já osobně doufám, že to nebude moc dlouho a budu co nejdříve opět hrát.
Ano, měl jsem ho zapalovat a hodně mě to mrzí. Je to obrovská smůla. Někdy se takové věci ale semelou a člověk se s tím musí vyrovnat.
Jak prožíváš stát na střídačce a pozorovat jen spoluhráče při rozbruslení a v zápase?
Určitě mě to mrzí, že nemohu se spoluhráči hrát, ale na druhou stranu se snažím kluky povzbuzovat a brát to sportovně. Nic se ale tak hrozného neděje, za měsíc je totiž další reprezentační sraz.
Takže teď děláš kustoda v doplňování vody, nošení hokejek a tak?
Ne ne, od toho tady máme pana Vrabce, který se o tyhle věci stará. Na mě zbyly akorát vrátka od střídačky. (Smích).
V Liberci si byl všude na plakátech jako tvář EYOWF. Cítíš se více jako model nebo jako hokejista?
Určitě se cítím jako hokejista.
V útoku za Českou republiku jsi mohl nastupovat s parťákem z dorostu Matějem Psotou.
Trénoval jsem na začátku ještě k tomu v první lajně s Dominikem Volkem a Matějem Psotou. Je škoda, že si kluky nezahraji. Snad na jiném srazu.
Ve skupině máte vcelku hratelné soupeře (Finsko a Slovensko). Je výhoda, že na Rusko můžete narazit až v boji o medaile?
Samozřejmě, ale Finové jsou také dost silní a jsou dalším favoritem na finále. My jsme nad nimi ještě nevyhráli, takže nás čeká těžký zápas. Do finále by měli postoupit určitě i Rusové a doufám, že se s nimi utkáme my.
Ty jsi v extralize staršího dorostu třetím nejproduktivnějším hráčem ligy, ale týmu se příliš nedaří a dokonce ztratil možnost postoupit do play-off.
Ano, bohužel se asi nedostaneme do play-off. Je to trochu smůla. Kanadské bodování ani teď tolik neberu a třetí místo mě ani moc nezajímá, spíš bych bral raději za mé body postup do play-off. Já jsem ještě nikdy nehrál play-off a chtěl bych si ho jednou zahrát. Trošku mě to určitě mrzí, že se tam nedostaneme.
Odehrál jsem první dva zápasy tady v Tipsport areně a hrál jsem proti Plzni. Dostával jsem hodně prostoru na ledě, což mě docela překvapilo. Snažil jsem se odevzdat co nejlepší výkon. Než jsem se pořádně rozkoukal, tak jsem měl jeden bod za nahrávku. Důležité ale pro mě bylo, že jsme ten zápas vyhráli. Snad dostanu ještě šanci hrát za juniorku a budu moci hrát proti starším klukům.
Přišel Ti to jako veliký skok?
Za juniorku hrají asi o tři roky starší kluci a hlavně si člověk musí dávat pozor na obrannou hru. Hráč se musí daleko rychleji hýbat. Dalo by se to trochu srovnat s tempem reprezentace, která hraje teď tady Liberci. Je to určitě rychlejší a řekl bych, že v dorostu se to trochu víc řeže.
Jak vnímáš celou atmosféru kolem turnaje a soužití s týmem?
Místo mě přijel kapitán Patrik Machač, takže bydlím teď doma. Snažím se ale dojíždět do haly za spoluhráči každý den a chodím se koukat i na tréninky. Atmosféra na všech sportovištích je výborná a organizačně se to opravdu povedlo.
Pepo, díky za rozhovor a přeji brzké uzdravení.
