Takový vánoční dárek, říká na svůj nečekaný návrat Hrníčko
Liberec – Na závěr předvánočního programu se Bílí Tygři představili doma proti brněnské Kometě. Už při představování soupisky čekalo na domácí fanoušky jedno překvapení. Pod Ještěd se totiž z Poruby na střídavý start vrátil liberecký odchovanec Dominik Hrníčko, který za svůj mateřský klub nastoupil po šesti letech! „Už jsem v něco takového ani nedoufal, moc si té šance vážím,“ svěřuje se.
Tvůj návrat pod Ještěd byl pro všechny fanoušky asi hodně velkým překvapením. Jak se to událo?
Ve středu jsme s Porubou odjížděli v deset ráno do Litoměřic. Ještě hodinu předtím mi na našem stadionu zazvonil telefon od pana Augusty, který se mě ptal, jestli si nechci zahrát. Jsem rád, že si Tygři na mě po takové době vzpomněli.
Jaké jsi měl pocity před utkáním?
Bylo to neskutečné. Skvělá byla už cesta ráno na trénink, protože jsem šel přesně tou trasou, kterou jsem chodil již dříve.
Před úvodní buly byl do Klubu legend uveden Branko Radivojevič, který byl tvým tehdejším spoluhráčem. Stihli jste si někdy popovídat?
Řekl mi, že jsem docela dospěl, že už mi narostly vousy. Když se dozvěděl, že mám i dítě, docela ho to překvapilo.
Za Liberec sis zahrál po šesti letech. Věřil jsi vůbec, že by taková šance mohla ještě přijít?
Upřímně jsem v to nedoufal, ale jsem za to nesmírně vděčný, protože to byl po dlouhé době opravdu skvělý zážitek.
Jak rychle se ti podařilo zapadnout do týmu?
Kluci mě přivítali skvěle a navíc se téměř s polovinou kabiny znám, takže v tomto směru bylo vše v pořádku.
Víš už, zda nějaké starty v extralize ještě přibydou?
Po utkání jsem mluvil s trenérem a chtěl by, abych nastoupil i v Mladé Boleslavi. Celé je to ale o domluvě. Na mě tento rok vlastní práva Poruba, proto se bude muset pan Augusta obrátit tam. Následující zápasy Poruby a Liberce se sice nekryjí, ale záleží, co řekne Poruba.
Měl jsi i nějakou podporu v hledišti?
Měl! Táta má koupené permanentky, takže chodí na každý zápas. Navíc přišli i nějací známí, takže odhadem jsem tu měl zhruba dvacet lidí. Všichni totiž doufali, že bych se sem mohl ještě vrátit. Když se to dozvěděli, tak mě přišli s radostí podpořit, byl to pro mě takový vánoční dárek.
