Trenér mistrů Jiří Vozák: Recept na úspěch? Disciplína a tvrdá práce!
V mnoha českých hokejových městech vzpomínají na své výjimečné zlaté generace. V jednom týmu se už v mládežnických kategoriích sešli výjimeční hráči, kteří to nakonec dotáhli až do reprezentací, ke Stanley Cupům či olympijským a světovým titulům. K vybrané společnosti Litvínova či Kladna by se mohl brzy přiřadit i Liberec. Současní starší dorostenci se už čtvrtou sezónu vezou na vítězné vlně. Po titulu v kategorii osmých tříd, přišla medaile v mladším dorostu a od středy slaví stejná parta titul i v Rako extralize staršího dorostu. Trenérem novopečených mistrů je Jiří Vozák.
Jak se cítí trenér týmu, který ovládl extraligu staršího dorostu a raduje se z mistrovského titulu?Upřímně? Bylo to vysilující. Především zápasy play-off staly hodně sil jak hráče, tak realizační tým. Takže jsme hodně unavení, ale také hodně šťastní.
No, je mi to moc líto. Působím u reprezentačního A týmu žen a už dopředu bylo jasné, že pokud budeme hrát finále, bude ten termín kolidovat s přípravou na ženské mistrovství světa. S vedením klubu jsem byl domluvený, že mě uvolní a s Filipem Pešánem jsme se dohodli, že mě v případě potřeby zastoupí.
Byl jsi schopen do finálového utkání zasahovat třeba po telefonu, přispět nějakými radami?Asi by to možné bylo, ale nebylo to třeba. Filip Pešán se k našemu realizačnímu týmu přidal už v semifinále, pomáhal s tréninky a věděl, jakým způsobem hrajeme. Na všem hokejovém jsme se shodli. Samozřejmě na střídačce stál také „Valda“ Jiruš a oběma pánům spolupráce klapala, takže jsem jim důvěřoval. Všichni tři jsme naladěni na stejnou notu. Co se týká nějakých telefonátů, tak ty přišly až po zápase. Vyslechl jsem si atmosféru v kabině a měl jsem možnost klukům poděkovat. Bylo to super.
Když se zpětně podíváme na celou sezónu, starší dorost posbíral těch porážek opravdu minimálně. Příkladem budiž play-off, kde v deseti zápasech prohráli Tygři jen jednou. Byl vůbec důvod se obávat, že nedojdete až na vrchol?(smích) Jistě. Jedna věc je základní část a druhá play-off. Tam je to úplně o něčem jiném. Rozhoduje momentální forma a určitě také štěstí. Je pravdou, že v nadstavbě před play-off jsme hodně vyhrávali, ale stále jsme hráče vedli k tomu, aby dodržovali disciplínu na ledě, na střídačce i v kabině. Myslím si, že hráči zkrátka pochopili, že bez toho to prostě nepůjde. Dalším faktorem bylo také to, že jsme na rozdíl od většiny soupeřů hráli na 4 pětky. Hráči se to naučili v tomto režimu a myslím, že ve finále to byl jeden z hlavních rozdílů. Naše 4 pětka vytvářela tlak na soupeře, dala i důležité góly a měli jsme lépe rozložené síly.
Jak se na mistrovském titulu podíleli oba brankáři. V celém play-off se pravidelně střídali, což není úplně obvyklé…
Máme dva velmi vyrovnané brankáře. To víme celou sezónu a snažili jsme se proto je pravidelně střídat. Vůbec to neměli jednoduché. Odehráli jsme mnoho těžkých a vyrovnaných zápasů. Ono to třeba nakonec skončí 6:2, ale dlouho bývalo skóre vyrovnané a ty rozhodující branky jsme dávali až v závěru. Bylo důležité, že nás gólmani drželi, abychom měli šanci rozhodnout. Oba naši brankáři jsou dobří, byla prostě škoda nechat jednoho z nich „sedět“.
Na podobný úspěch se u Bílých Tygrů čekalo dlouhé roky, vlastně od začátku. V posledních několika letech ale najednou začalo medailí přibývat. Už před dvěma roky jsme tu měli bronzové dorosty. Když se ale zaměřím právě na tento konkrétní tým, jsou právě oni nositeli úspěchů. V osmé třídě titul, v mladším dorostu bronz a ve starším dorostu znovu titul. Čím je tahle parta tak výjimečná?Sešla se tu dobrá parta poctivých kluků, kteří chtějí trénovat a to je hodně důležité. Vždy si dali říct i v otázkách přístupu a vyrostli z nich ve své kategorii hodně kvalitní hráči. Za ty čtyři roky se ten tým trochu obměnil, což je přirozené, ale ty zásahy nebyly úplně výrazné a vždy jsme našli náhradu. Zdravé jádro té party zůstalo neporušeno. Bohužel, ne všichni mohli zasáhnout do hry, soupiska není nafukovací, což mě mrzí, protože by si to ještě minimálně další 4 hráči zasloužili.
Honza přišel k tomuto týmu přibližně o rok dříve než já. Měli jsme společný pohled na hokej, na to, jak trénovat a jak hrát zápasy. A měli jsme ještě jeden společný názor – tvrdá práce, tvrdá práce a tvrdá práce…
Jaká je podle tebe budoucnost tohoto výjimečného týmu. Mohou být tito stejně úspěšní i v seniorech?Pokud budou kluci pracovat a přistupovat k hokeji tak, jako doposud, určitě o nich uslyšíme. Je to tým, který je zvyklý pracovat, jak v letním období, tak v zimě. Klukům jsme dávali tvrdé a náročné tréninky nejen v přípravě, ale i v průběhu sezóny a oni to zvládali. A co je důležité, zvládali to s humorem. Vždy měli chuť. Určitě se většina z nich ukáže v juniorském týmu a jsem přesvědčen, že někteří budou dobří i v „áčku“.
