Útočník šestnáctky Vojtěch Strnad: Bronz je pro nás velkým úspěchem
Liberec - V úterý Bílí Tygři vyznamenali své mladé naděje z dvacítky a šestnáctky za vynikající výsledky v uplynulé sezoně. Na bronzovém úspěchu mladších dorostenců se podílel také útočník Vojtěch Strnad, který patřil mezi nejproduktivnější hráče týmu a během sezony 2017/18 v patnácti letech poprvé nakoukl i o kategorii výš. "Bronz je pro nás všechny parádním výsledkem," prozrazuje.
Jak se za uplynulou sezonou ohlížíš? Bronz je pro nás velkým úspěchem. Samozřejmě jsme všichni pomýšleli i na zlato, to je pravda, ale jsme rádi, že máme alespoň medaili. Myslím, že to z naší strany byla celkem povedená sezona.
Kladli jste si už před začátkem ročníku medaili jako cíl? Naším hlavním cílem bylo postoupit do play-off, což se nám povedlo. Když už jsme tam byli, říkali jsme si, že by bylo krásné urvat medaili. Jak říkám, každý by nejradši bral titul, ale i bronz je skvělý výsledek.
Jak se vaše cesta za titulem rodila? V prvním kole play-off jsme hráli s Kladnem, které nás docela zaskočilo. Hráli velmi rychle, moc jsme nečekali, že na nás takhle vletí. Doma už jsme naštěstí věděli, jak na ně, a zvládli jsme to. V dalším kole nás čekal Litvínov, který už jsme ze základní části dobře znali. Byly to s nimi vyrovnané zápasy, ale naštěstí jsme to zvládli a postoupili jsme na republiku.
A z republikového finále jste si nakonec přivezli bronz... Na úvod jsme hráli s Plzní, kterou už jsme také znali. Bohužel jsme ten zápas prohráli, i když jsme podle mě předvedli velmi dobrý výkon. Potom nás potkala trochu smůla, proti Hradci jsme měli pár hráčů mimo sestavu. Nakonec jsme prohráli po prodloužení. V posledním zápase to byl proti Přerovu doslova boj až do konce, ale naštěstí jsme to zvládli a vybojovali bronz.
Co pro tebe tento úspěch znamená? Náš ročník získal v osmé třídě na republikovém finále zlato, takže jsme to chtěli zopakovat. Bronz s dorostem je takovou další metou. Člověk tím získá další chuť po úspěchu, chcete dál vyhrávat. Doufám, že nás to všechny posune.
Jaké jsou vlastně v patnácti letech tvé hokejové cíle? Všichni bychom nejraději jednou hráli NHL, ale to se zkrátka nemůže povést každému. (úsměv) Moc rád bych se v první řadě živil hokejem, klidně tady v Čechách. A kdo ví, třeba bych si jednou mohl vyzkoušet i zahraničí. Ale je přede mnou ještě spousta práce.
Věříš, že bys jednou mohl naskočit na led také v dresu tygřího A-týmu? Naštěstí pro mě tu dostávají mladší hráči hodně příležitostí. Budu se snažit v další sezoně makat, abych se co nejdřív podíval třeba do Benátek nad Jizerou. Mým cílem je zkrátka makat a dotáhnout to co nejvýš. Moc rád bych si jednou v libereckém dresu zahrál extraligu.
Jak těžké je kloubit hokej na této úrovni se školou? Není to úplně snadné. Teď dokončuji základní školu. Trenéři na to kladou velký důraz, hodně nás hlídají a připomínají nám, že i studium je důležité. Na střední škole to asi bude ještě o něco těžší, chystám se na obchodní akademii a ani tam bych nechtěl mít špatné známky. Uvidíme, jak se mi bude dařit.
