Už se těším, až hráče uvidím na ledě, hlásí Lukáš Pabiška

Liberec - Jednou z nových tváří trenérského kolektivu u mládeže je Lukáš Pabiška. Dlouholetý hráč organizace Bílých Tygrů nad nabídkou pomáhat mladým nadějím neváhal, v roli hlavního kouče má na starosti třetí třídu. "Jsem rád za to, jak dlouho má aktivní kariéra trvala. Před pěti lety jsem se rozhodl udělat si "B" licenci a investovat do vzdělání s tím, že se mi to třeba jednou vrátí," říká.

Jak se tvůj příchod k mládeži Bílých Tygrů zrodil?
Byl jsem v kontaktu s Jirkou Bermannem. Už před pěti lety jsem si vystudoval trenérské béčko, protože jsem věděl, že bych po kariéře chtěl trénovat. K trenéřině jsem postupně nakukoval na kempech a začalo mě to bavit. Když poté přišla nabídka spolupráce v mládeži Bílých Tygrů, neváhal jsem.

Věděl jsi už od začátku aktivní kariéry, že bys jednou chtěl přejít k trénování?
Na začátku o tom člověk moc nepřemýšlí. Jsem rád za to, jak dlouho má aktivní kariéra trvala. V Mladé Boleslavi mi už asi ve 32 letech nabízeli funkci, která by znamenala, že bych přestal hrát. Ještě jsem ale chtěl pokračovat a bylo z toho dalších šest let. Jak už jsem říkal, před pěti lety jsem se rozhodl udělat si "B" licenci a investovat do vzdělání s tím, že se mi to třeba jednou vrátí. Trénování obnáší i to, že o víkendu jezdíte na zápasy, takže jsem to konzultoval i doma a vyšlo to. (úsměv)

S dětmi už za sebou máte několik týdnů předsezónní přípravy. Jak jsi zatím spokojený?
Děti jsou ještě malé, takže to samozřejmě někdy není úplně jednoduché. Mám ale dceru, takže vím, jak tohle období probíhá. Jsou to prostě děti. Někdy se musí trošku zvýšit hlas, ale kluci jsou snaživí, pracují a makají. Musím říct, že jsem spokojený. Teď je důležité, abychom si mezi sebou vybudovali co nejlepší vztahy. Už se těším, až všechny hráče uvidím na ledě!

Jsi ke svým hráčům víc autorita, nebo kamarád?
To je těžké říct, ideálně by to mělo být vyvážené. Trenér nějakou autoritu musí mít, ale ne tak, že přijde na trénink a všichni se budou bát, co bude. Je dobré s kluky promluvit, mít spolu nějakou srandu. Hlavně takhle malé děti se sportem musejí především bavit a chceme, aby sem chodily rády. Zároveň chci, abych je dalším trenérům předal dobře připravené, protože třeba bruslařské nedostatky se už ve starším věku hůře napravují.

Tvoji svěřenci jsou hodně mladí, ale přesto si tě mohou z tvé aktivní kariéry ještě pamatovat. Přijde na to někdy řeč?
Nastupoval jsem hlavně v Benátkách, takže nevím, nakolik si mě kluci pamatují. Je nicméně pravda, že před dvěma lety jsem si zahrál extraligové finále, kde mě mohli vidět. Když si vezmu nejlepší roky kariéry, tak to ještě nebyli na světě. (smích)

Co říkáš na to, jaké tréninkové zázemí zde máte?
Myslím, že tu máme podmínky, o kterých se jiným klukům možná ani nezdá. Naši hráči v tom vyrůstají, takže už jsou na to zvyklí. Kdyby však přišli třeba z nějakého menšího klubu, určitě by více docenili, že je to tady opravdu na top úrovni. Máme k dispozici umělé trávy, písek, tenisová a fotbalová hřiště... Je to super. I mně z pozice kouče se tréninky vymýšlejí mnohem líp, protože vím, co všechno tu mám na jednom místě k dispozici.

Jak ti vyhovuje práce v místním progresivním trenérském kolektivu?
S kolegy se mi pracuje super, kluci mi strašně pomohli. Skákal jsem do něčeho, co jsem neznal úplně do hloubky, a byli mi velice nápomocní. Návrhy na tréninky spolu sdílíme, nikdo nic neskrývá. Myslím, že spolupráce a celý kolektiv fungují opravdu výborně.