V Liberci se cítím jako doma, přiznal Andrej Podkonický

Andrej Podkonický se v průběhu minulé sezony vrátil zpět pod Ještěd z nevydařeného ruského angažmá. Po skončení extraligového ročníku se dohodl s vedením klubu na nové, dvouleté smlouvě. Urostlý centr touží v dresu Bílých Tygů usednout na extraligový trůn. Slovenský reprezentant je dalším hráčem, který patří do letního seriálu profilů.

Zlom v jeho kariéře nastal v šestnácti letech. Tým Zvolena, jehož dres Andrej oblékal, učinkoval ve druhé nejvyšší soutěži, a protože mladý, ambiciózní útočník se pravidelně objevoval v dresu mládežnických reprezentačních týmů, bylo jen otázkou času, kdy okusí chuť extraligy v některém z klubů nejvyšší soutěže. „Po dvou letech v prvním mužstvu jsem chtěl zkusit nejvyšší soutěž. Bohužel mi ale vedení v přestupu zabránilo a tak nebylo jiné volby, než odejít do zámoří. Rozhodnutí se nakonec prokázalo být správné,“ pochvaluje si svůj odchod za oceán oblíbený “podkan“, který populární přezdívku zdědil po otci.

V roce 1996 byl draftovaný týmem St. Louis Blues, které si Andreje vybralo v 8. kole jako celkově 196. v pořadí. Jeho kroky ale nejprve vedly do WHL, kde hájil barvy Portlandu Winter Hawks, se kterým získal cenný Memorial Cup (juniorská obdoba Stanley Cupu). Později hrával v AHL za tým Worcester IceCats. Zde v sezoně 1998-99 prožil doposud nejúspěšnější rok, když si za 19 branek a 24 asistencí připsal celkově 43 bodů. O dva roky později pak nastupoval kromě Worcesteru také v Louisville (AHL - farma Floridy Panthers). Jeho forma gradovala a třiadvacetiletý útočník si hlasitě řekl o pozvánku do prvního týmu Floridy Panthers.

V dresu floridských Panterů odehrál šest utkání, v nich si připsal dva body za branku a asistenci. „Je to úplně jiný život, jde opravdu o nejlepší ligu na světě. Ten kolotoč kolem toho, to je fakt zážitek. Když jsem tehdy přišel z farmy do prvního týmu, to bylo jako kdybych přiletěl na vesmír. Byl to můj dětský sen, který se mi splnil. Neuvěřitelný zážitek pro mě, mám schovaný i puk za první gól,“ líčil zážitky z kanadskoamerické NHL blonďatý forvard.

Floridě nastaly v následujícím roce menší trable, na novou sezonu neměli farmářský tým. Andrej neobdržel nabídku a vydal se tak zpět do Evropy. Jeho dalším působištěm se staly IFK Helsinky, kde setrval až do prosince. Tým se nedokázal prokousat do play off, a proto Andrej znovu měnil dres. Jeho kroky vedly do švýcarského Ambri – Piotta, kde měl za úkol nahradit zraněného Róberta Petrovického. Slovenský reprezentant se ovšem záhy zotavil a v týmu tak byli včetně Podkonického čtyři cizinci (mj. i Tomáš Vlasák). Bylo jasné, že by nedostával šanci a rozhodl se pro návrat domů. Zbytek sezony dohrál v domácí soutěži v dresu bratislavského Slovanu, se kterým se nakonec radoval ze zisku mistrovské trofeje.

V následujícím ročníku přijal nabídku účastníka německé nejvyšší soutěže, týmu Iserlohner EC Roosters. „V té době všichni říkali, že je to zákeřná liga a hrozná liga.. Byla to ale kvalitní soutěž, cítil jsem se tam po Čechách nejlépe. I když jsem byl v klubu, který neměl vysoké ambice a nízký rozpočet, tak se tam sešla super parta a málem jsme postoupili do vyřazovací části.“ Andrejovi se sezona vydařila. S 18 brankami v 52 utkáních skončil třetí v celkovém hodnocení celé DEL ligy! Není tedy divu, že si slovenského forvarda znovu vyžádala NHL.

Podkonický dostal dvoucestnou smlouvu od Washingtonu Capitals. „Říkal jsem si, že to ještě zkusím. Tým byl dobrý, ale bohužel jsem skončil na farmě, kde byl problém v tom, že na ní měli spoustu podepsaných veteránů. Museli jsme se točit, bylo nás dvanáct. Někdy jsem nehrál dva zápasy, jednou jeden, točili jsme se, bylo to frustrující. Tehdy se poprvé ozval v průběhu sezony s nabídkou Liberec. Chtěl jsem do Liberce odejít, ale Washington to zamítnul. Tvrdili mi, že budu hrát, že mi dají prostor. Nakonec mě opravdu zavolali do prvního týmu a já pár zápasů odehrál.“

V roce 2004 již ale začal Andrej Podkonický psát svoji tygří historii pod Ještědem. „Jakub Čutta, který se mnou byl na farmě, mi o Liberci hodně vyprávěl. Vše jsem pak začal sledovat. Věděl jsem, že klub má vysoké ambice, že se bude stavět nová hala. Neváhal jsem. Liberec mi nabídl výborné podmínky, jednání bylo na velmi vysoké úrovni,“ přiznal Podkonický, který v dresu Bílých Tygrů odehrál tři krásné sezony a radoval se z dvou bronzových medailí. Báječné vzpomínky má zejména na svůj první rok, kdy v extralize díky výluce v NHL působily velké hvězdy. Tu načal výborně, bohužel poté si poranil vazy v koleni a v základní části stihl jen 24 zápasů. Po návratu šokoval výtečnou formou, která gradovala v play off, kde byl robustní centr hodně vidět.

Po třech vydařených ročnících se rozhodl k lítosti libereckých diváků ze severu Čech odejít. Přijal nabídku ruského týmu Viťjaz Podolsk Čechov, svoje angažmá si ale představoval úplně jinak… „Chtěl jsem to vyzkoušet ještě někde venku, proto jsem odešel do Ruska. V Čechově ale vázla organizace kolem hokeje. Navíc mužstvo jsme měli slabé. Za prvního trenéra jsem hrával ještě docela dost. Za toho, který ho vystřídal, už příliš ne. Ten kouč neměl rád nikoho. Nechal sedět třeba i největší hvězdy Kvašu s Koroljukem. Jsem moc rád, že pan Syrovátko zařídil můj návrat zpět do Liberce, kterému jsem už moc nevěřil, protože mě nechtěli nikam pustit. Jsem mu za to moc vděčný,“ potvrzuje reprezentant Slovenska.

Ocitnul se tedy zpět pod Ještědem v prostředí jemu dobře známém. Zpočátku to z jeho strany nebylo ještě to pravé ořechové. Herní výpadek a rozsáhlá liberecká marodka, díky níž musel zaskočit na křídle, které mu příliš nesedlo, zapříčinily své. V play off se ale zařadil opět k hlavním oporám šelem. Po skončení sezony se i přes nabídky jiných klubů dohodl s libereckým vedením na novém, dvouletém kontraktu. S Bílými Tygry touží po titulu! „Rodině se v Liberci moc líbí. Já jsem tu také nadmíru spokojený. Jsou tu výborní lidé, zázemí atd. Vše je super. Fanoušci jsou fantastičtí. Chybí jen ten titul, který si přejeme v Liberci všichni. Chtěl bych s Libercem vyhrát extraligu, udělám vše proto, abych byl co nejvíce platný pro mužstvo. Zklamání z loňské sezony stále přetrvává. Šance byla opravdu veliká, přes Slavii jsme mohli přejít, ale už se moc těším na novou sezonu,“ řekla liberecká ofenzivní opora.

Andrejovým hokejovým vzorem byl zpočátku otec, později pak Jaromír Jágr. Ve volném čase se "podkan" rád dívá na filmy, jeho zálibou je rovněž tenis a golf. „Největší čas ale v současnosti věnuji rodině, mám doma malého syna, kterému je 3,5 roku a ten mi zabere nejvíce času.“

Mezi přednosti robustního útočníka patří především univerzálnost a tvrdá, silová hra. V prostoru před brankovištěm si počíná skutečně velmi dobře. Andrej je však upřímný a odkrývá i své slabší stránky. “Je to zejména pomalý start za kotoučem.“

Za velký úspěch považuje vítězství v Memorial Cupu (juniorská obdoba Stanley Cupu). “Je to veliký úspěch, cením si toho. Je velmi těžké ho vyhrát, člověk má na jeho získaní velmi málo času. Většinou jsou to dva roky, maximálně čtyři, pokud hráč hraje tuto soutěž již od šestnácti. Úspěchem pak bylo i mé krátké působení v NHL. Velkým rozhodně i titul se Slovanem v sezoně 2001/2002 a dvě bronzové medaile s Libercem."

Andrej Podkonický má za sebou již řadu vystoupení v dresu národního týmu. „Byl jsem ve všech mládežnických celcích Slovenska, hrál jsem dvakrát na MS do dvaceti let." V posledních letech se zařadil i k pilířům slovenského reprezentačního A – mužstva. Je účastníkem šampionátu 2007 v Rusku, zahrál si i na letošním mistrovství světa v Kanadě, které se Slovensku nepovedlo. Za Slovensko odehrál 37 utkání a zaznamenal v nich osm branek.