Vopravil se zabydlel ve finské juniorce. Styl je odlišný, vypráví

Liberec - Brankář Štěpán Vopravil se před sezónou rozhodl zkusit novou výzvu a zamířil do Finska, aby se prosadil v juniorském týmu KooKoo. V těchto dnech je tygří odchovanec zpátky v Liberci, kde má možnost ještě trénovat na ledě. "Mám před sebou hodně důležitý ročník, a trošku věřím, že by mohl vyjít i nějaký zápas v áčku," prozrazuje.

Máš za sebou první sezónu. Jaká pro tebe byla?
Ze začátku těžká, protože jsem se musel sžít s věcmi, které jsem dříve nedělal, už jsem neměl navařeno od mamky. (úsměv) Konkurence byla velká, chvilku jsem s tím bojoval. Po Vánocích už to pro mě ale bylo lepší, se vším jsem se srovnal. Dotáhli jsme to jako tým do play-off, což byl náš předsezónní cíl. Vypadnutí ve čtvrtfinále mrzelo, i tak si ale myslím, že na sezónu můžeme nahlížet s hrdostí.

Co finština?
No, jazyk je to těžký, úplně jiný. Musel jsem si na to zvyknout, protože když kolem vás lidi pořád mluví řečí, které vůbec nerozumíte, je to těžké. Dorozumíval jsem se anglicky a musím říct, že spoluhráči byli výborní, chtěli se se mnou bavit co nejvíce. Popravdě jsem tohle ani nečekal... Tři kluci si mě vzali prakticky pod svá křídla a hodně mi ten proces začlenění usnadnili. Moc mi to pomohlo.

Chopili se tě čistě ze své vůle, nebo měli takové instrukce?
Nad tím pořád přemýšlím, ale spíš si myslím, že to bylo gesto přímo od kluků.

Jaká byla v týmu brankářská konkurence?
Ze začátku jsme tam byli čtyři gólmani, kromě mě ještě kluci ročníků 2001, 2003 a 2004, pak už jsme pokračovali jen tři, o místo v brance jsem bojoval hlavně s Tuukkou Niskanenem (2003). Střídali jsme se přibližně ob zápas, navzájem jsme se podporovali. Bylo to super.

Zmiňoval jsi gólmana ročníku 2001. Znamená to, že ve finské juniorské lize mohou působit over age hráči?
Ano, v jednom klubu jich může být až osm, což kvalitu ligy hodně zvedá.

Co říkáš právě na finskou juniorskou soutěž?
Největší rozdíl to pro mě asi byl po systémové stránce, protože týmy jsou hodně organizované a přesně vědí, co chtějí hrát. Možná to je pro gólmana trošku lehčí v tom, že se většinou hodně dobře brání, málokdy musíte reagovat na nějaké nečekané chyby. Často na vás nejde tolik střel, ale když už na vás něco letí, je to velká šance. Když jste v oslabení, má soupeř na přesilovce technicky hodně dobře vybavené hráče, kteří jsou nebezpeční.

Finská reprezentace se na velkých turnajích prezentuje hodně organizovaným a defenzivním stylem. Je pro to základ právě už v juniorce?
Hráči někdy čekají za bránou a útočníci si klidně najíždějí až třikrát nebo čtyřikrát, než dostanou pořádný puk. V útočném pásmu se pak čeká na správnou šanci, málokdy se střílí třeba od mantinelu. Jako gólman můžete mít za třetinu třeba pět zákroků, ale pro tým jsou hodně důležité. V české juniorce na vás za zápas letí těch střel třeba čtyřicet, styl je odlišný.

Připravil tě Liberec na tohle angažmá dobře?
Rozhodně! Na tenhle krok jsem čekal docela dlouho, než jsem si byl jistý, že jsem opravdu připravený a můžu obstát. Bílí Tygři mě na to připravili nejlépe, jak jen to bylo možné. Myslím, že od nikoho jiného bych takhle vybavený nebyl. V hlavě jsem cítil, že bych tuhle výzvu chtěl zkusit, protože by mě to mohlo zase posunout.

Za Bílé Tygry jsi chytal odmalička, byl pro tebe přesun do Finska takovým vystoupením z komfortní zóny?
Ano, v Liberci jsem všechny dobře znal, každého jsem zdravil. Když jsem dorazil na arénu ve Finsku, lidi se tam tolik nezdraví. Když někoho pozdravíte, někdy vám ani neodpoví. Může to tam působit takovým zakřiklým dojmem, ale Finové jsou hodně uvolnění.

Takže tam v kabině není taková sranda, jaká bývá v českých klubech?
Jak kdy, třeba před tréninky jsou ty vtípky ještě silnější, až to někdy nemusíte snášet dobře. (úsměv) Po tréninku se ale všichni rychle sbalí a jdou ještě běhat nebo do posilovny. V tom je asi hlavní rozdíl.

Jaká je KooKoo organizace?
V porovnání s Bílými Tygry asi trošku menší, na druhou stranu je tam vše hodně propojené. Z juniorky je docela blízko do áčka a ve Finsku je běžné, že talentovaní hráči chodí právě do těchto relativně menších klubů, aby se dříve prosadili v dospělém hokeji. Myslím si, že přestup právě do KooKoo pro mě byla nejlepší možná volba.

Jak se ti líbí město Kouvola, kde tvůj klub sídlí?
Liberec má 100 tisíc obytalel, Kouvola 80. Celkově ale působí jako mnohem menší město. Je tam třeba jen jedno obchodní centrum, a to navíc leží až několik kilometrů za městem. Je to tam takové útulné. Budovy jsou tam hodně po Rusech, je to úplně jiné než Liberec. Není tam zdaleka tolik možností vyžití, je to fakt výhradně o hokeji.

A Finsko jako celek?
Krásná příroda, ať už jdete kamkoliv, je tam les. Můžete se hezky projít, je tam čistý vzduch, i v zimě hodně svítí sluníčko. Mezi městy nic není.

Jaké máš vyhlídky k příští sezóně?
Zůstávám v KooKoo a budu bojovat o uplatnění opce, kterou jsme si stanovili před tím, než jsem tam přestoupil. Mám před sebou hodně důležitou sezónu, a trošku věřím, že by mohl vyjít i nějaký zápas v áčku.

Je pro tebe vidina prvních startů v áčku velkým hnacím motorem?
Pro mě to je meta, kterou jsem si stanovil už před tím, než jsem do Finska odešel. Chtěl jsem do dvou let udělat áčko, tak věřím, že se mi to povede.

Aktuálně chodíš v Liberci na led, vrátily se ti všechny ty vzpomínky?
Když jsem byl ve Finsku, tak mi přišlo, že jsem se s přestupem srovnal dobře a zase tolik se mi nestýská. Když jsem se teď ale vrátil, dolehlo to na mě. Všichni trenéři a kluci, se kterými jsem se tady měl možnost potkat... Člověka do určité míry zamrzí, že už tady není. Liberci jsem strašně vděčný za to, že mi tady teď umožnil trénovat. Děkuji!