Začalo to kvalitní přípravou už na jaře…

Extraligoví dorostenci Bílých Tygrů předvádí v dosavadním průběhu letošního ročníku soutěže něco nevídaného. Po 19-ti odehraných zápasech suverénně vedou tabulku, jako jediný tým soutěže dosud neprohráli (!), ztratili pouze jediný bod, když před 14-ti dny porazili Kometu Brno „AŽ“ v nájezdech.

O tom, kde hledat kořeny současných úspěchů, o práci s týmem a o budoucnosti jsme si povídali s dvojicí trenérů extraligového dorostu Lubomírem Bouchnerem a Jiřím Vozákem.

Kde vidíte základ současných úspěchů extraligového dorostu?

Začalo to už tím, že se nám povedla celá příprava na sezónu. A máme na mysli letní přípravu už v květnu a v červnu. Na to navázala kombinovaná příprava během prázdnin, kdy jsme tvrdě trénovali na suchu i na ledě. Už přípravné zápasy naznačily, že tým je na tom dobře.

Potom začala soutěž a týmu vyšla úvodní utkání na Moravě…

Tak to určitě. Hned první zápas s Kometou Brno byl velmi těžký, vyhráli jsme ho 2:1 a vítězný gól jsme dali v 60. minutě. To tým „nakoplo“ a rozjel se k veliké šňůře.

Bylo těžké najít to správné složení?

Nám se kádr prakticky vůbec nezměnil, už letní přípravu jsme začali s 29 hráči, z toho byli 4 brankáři. Žádné drastické změny nepřišly, pouze v srpnu jsme tým doplnili o obránce Bartejse, takže tým byl a je stále pohromadě a to se také promítlo do pohody.

Řadu soupeřů přehráváte, ale jsou i těsné zápasy, dokonce prohráváte. Na konci ale vždy slavíte vítězství…

To je fakt. Řadu soupeřů jsme přehráli o několik gólů, ale spousta výsledků je těsných. Kritických okamžiků už bylo hodně, nedařilo se nám, prohrávali jsme i o dva góly, ale nakonec to dopadlo dobře.

Čím to je?

Mužstvo má velikou sílu. Také máme výrazné individuality, které dokáží právě v těch kritických momentech tým táhnout, dát gól.

Buďte konkrétnější, kdo to je?

Výborně chytá brankář Jakub Jelínek, dalšími tahouny jsou obránce Adam Jánošík a útočníci Tomáš Filippi a Jaroslav Vlach. Tihle hráči jsou opravdu tahouni, Jánošík je po zásluze ve slovenské reprezentaci, Vlach a Filippi v české. Ale musím říci, že celý tým příkladně pracuje, táhne za jeden provaz. Bez podpory týmu by třeba tahouni tolik nezářili, naopak tým by bez nich třeba některé zápasy ztratil. Jsou to prostě spojené nádoby.

Po 19-ti odehraných kolech už jste se s některými soupeři utkali dvakrát, ale třeba konfrontace se Spartou, Slavií a dalšími soupeři z Čech tým teprve čeká…?

Rozlosování a herní systém už je takhle nastavený. My samozřejmě sledujeme výsledky ostatních soupeřů, hlavně těch, co jsou nám v tabulce nejblíže. Mají obdobné výsledky, jako my. Nikoho, koho my jsme třeba těsně porazili, tak oni nerozstříleli a naopak. Je to dost podobné.

Tým ale v průběhu sezóny projde obměnou, v mládežnických kategoriích je v Liberci tento trend nastaven dlouhodobě. To se projeví, že?

Samozřejmě. Teď je reprezentační přestávka, Jánošík, Vlach a Filippi odjíždí na reprezentační srazy a po pauze už by měli tihle tři začít trénovat a hrát v juniorech. My tým doplníme, více příležitostí dostanou kluci, kteří zatím na šanci čekají. Výsledky tím pochopitelně mohou být ovlivněny, i když tým bude pracovat na maximum. Role tahounů musí převzít jiní hráči.

Jaký má vlastně tým dorostu stanovený cíl na sezónu? Bojovat o titul, nebo „jen“ vychovat hráče pro juniorku, pro budoucnost?

Sezóna se vždy rozhoduje na jaře, v play off. Pochopitelně budeme chtít tým na play off postavit co nejsilnější. To znamená, že když budou hráči v juniorce zdraví a budeme je moci využít, tak si je stáhneme zpět. Chceme v play off dojít co nejdál. Ale posun do vyšší věkové kategorie a tím i další hokejový růst, to je důležitější. Musíme prostě najít tu správnou cestu.

Když má tým za sebou takovouhle dlouhou vítěznou sérii, nezkouší na Vás hráči v trénincích vyloudit nějaké úlevy?

To se stává vždy a v každém týmu. Je jasné, že by kluci chtěli hrát bago, střílet a tak podobně. Ale na druhou stranu vědí, že jen tvrdá práce je udrží nahoře. Ovšem zkouší to, snad by ani nebylo normální, kdyby to nezkusili (smích).

Ono je to celkem pochopitelné, navíc řada hráčů má ještě zápasové vytížení znásobené starty za B tým, který hraje ligu dorostu…

Ano, to jsou pro řadu hráčů zápasy navíc. Ale je to potřeba, protože B tým má za úkol udržet pro Liberec ligu dorostu. Je to totiž ideální soutěž na to, aby v ní pravidelně hráli kluci, jejichž zápasové vytížení v A dorostu není tak veliké, nebo kluci, kteří čekají na šanci prosadit se do A týmu. Proto musíme ligu udržet, je to jednoznačný úkol. Kluci o tom vědí a berou to jako neoddiskutovatelný fakt.

Výpomoc ale nebude možná stále, existuje přeci nějaké zápasové omezení…

Ano, je to tak, Jakmile hráč odehraje za A dorost v extralize 14 zápasů, za B dorost v lize už nemůže nastoupit. Proto jsme teď v úvodu soutěže nechávali některé kluky v několika zápasech A týmu „sedět“, aby ještě mohli pomoct B týmu.

Podívejme se ještě na brankáře, protože to je velmi důležitý článek mužstva. Jelínek je jasná jednička, ale kdo za ním? A co do budoucna?

Problém nástupnictví brankářů je každý rok. My jsme dosud získali 56 bodů z 57 možných. Z tohoto pohledu to vypadá jednoznačně, větší šanci by měl dostat další brankář z mladšího ročníku (1993). Výhledově se dobře jeví Blažek. Ten chytá pravidelně v B týmu. Je tak v mnohem větším zápasovém vytížení, než kdyby jen seděl na lavičce za Jelínkem v A týmu. My jsme rádi, že v B týmu chytá a chce tam chytat. Jelínek loni také čekal na větší šanci až do Vánoc, kdy se začal střídat s tehdejší jedničkou Pyrochtou. Ono u brankářů je to přeci jen složitější, místo v brance je jen jedno, v poli jich je více.

Co tedy říci na závěr tohoto dílčího hodnocení?

Jsme s průběhem sezóny zatím velmi spokojeni. Víme, že stále jen vyhrávat nejde, porážka přijde, ale není důvod k žádným obavám. Tým máme silný, i po odchodu těch nejlepších do juniorů je z čeho brát, na šanci čekají další. A sezónu budeme hodnotit až po play off, tam se ukáže, jestli byla úspěšná, nebo ne. Ale současné postavení je velmi příjemné, zároveň však zavazující.

Děkuji za rozhovor.