Profil hráče

Zlom v jeho kariéře nastal v šestnácti letech. Tým Zvolena, jehož dres Andrej oblékal, účinkoval ve druhé nejvyšší soutěži, a protože mladý, ambiciózní útočník se pravidelně objevoval v dresu mládežnických reprezentačních týmů, bylo jen otázkou času, kdy okusí chuť extraligy v některém z klubů nejvyšší soutěže. Po dvou letech v prvním mužstvu chtěl „podkan“ vyzkoušet nejvyšší soutěž. Bohužel mu vedení v přestupu zabránilo, a tak nezbylo jiné volby, než odejít do zámoří.

V roce 1996 byl draftovaný týmem St. Louis Blues, které si Andreje vybralo v 8. kole jako celkově 196. v pořadí. Jeho kroky ale nejprve vedly do WHL, kde hájil barvy Portlandu Winter Hawks, se kterým získal cenný Memorial Cup (juniorská obdoba Stanley Cupu). Později hrával v AHL za tým Worcester IceCats. Zde v sezoně 1998-99 prožil doposud nejúspěšnější rok, když si za 19 branek a 24 asistencí připsal celkově 43 bodů. O dva roky později pak nastupoval kromě Worcesteru také v Louisville (IHL - farma Floridy Panthers). Jeho forma gradovala a třiadvacetiletý útočník si hlasitě řekl o pozvánku do prvního týmu Floridy Panthers.

V dresu floridských Panterů odehrál šest utkání, v nich si připsal dva body za branku a asistenci. Do dnes má doma schován puk, se kterým dal svůj první gól v NHL. Floridě nastaly v následujícím roce menší trable, na novou sezonu neměli farmářský tým. Andrej neobdržel nabídku a vydal se tak zpět do Evropy. Jeho dalším působištěm se staly IFK Helsinky, kde setrval až do prosince. Tým se nedokázal prokousat do play off, a proto Andrej znovu měnil dres. Jeho kroky vedly do švýcarského Ambri – Piotta, kde měl za úkol nahradit zraněného Róberta Petrovického. Slovenský reprezentant se ovšem záhy zotavil a v týmu tak byli včetně Podkonického čtyři cizinci (mj. i Tomáš Vlasák). Bylo jasné, že by nedostával šanci a rozhodl se pro návrat domů. Zbytek sezony dohrál v domácí soutěži v dresu bratislavského Slovanu, se kterým se nakonec radoval ze zisku mistrovské trofeje.

V následujícím ročníku pak přijal nabídku účastníka německé nejvyšší soutěže, týmu Iserlohner EC Roosters. I když nebyl v klubu, který neměl vysoké ambice, nakonec se mu s týmem málem podařilo prokousat až do vyřazovacích bojů. Andrejovi se sezona vydařila. S 18 brankami v 52 utkáních skončil třetí v celkovém hodnocení celé DEL ligy! Není tedy divu, že si slovenského forvarda znovu vyžádala NHL.

Podkonický dostal dvoucestnou smlouvu od Washingtonu Capitals. Nakonec ovšem skončil na farmě, protože Washington měl podepsáno spoustu veteránů, a tak se musel neustále se spoluhráči v sestavě točit. Tehdy se poprvé ozval v průběhu sezony s nabídkou Liberec, kam chtěl odejít, ale Washington to zamítnul a naslibovali Andrejovi, že dostane potřebný prostor.

V roce 2004 již ale začal Andrej Podkonický psát svoji tygří historii pod Ještědem. S Jakubem Čuttou vše nejdříve prodiskutoval, protože právě s obráncem hrál na farmě a pak už se vydal do Liberce. Báječné vzpomínky má zejména na svůj první rok, kdy v extralize díky výluce v NHL působily velké hvězdy. Tu načal výborně, bohužel poté si poranil vazy v koleni a v základní části stihl jen 24 zápasů. Po návratu šokoval výtečnou formou, která gradovala v play off, kde byl robustní centr hodně vidět. Nakonec se radoval z bronzových medailí. Další sezónu 2005/06 odehrál už 39 zápasů, ve kterých své konto obohatil o 37 bodů (11+26). V útoku nastupoval s kolegou z reprezentace Lubomírem Vaicem a kapitánem Tygrů Václavem Novákem. Nakonec se mohl radovat z vítězství v základní části a k tomu ještě pomohl Lubomíru Vaicovi k vítězství v kanadském bodování extraligy. Cesta za titulem byla ovšem utnuta už ve čtvrtfinále, kde Bílé Tygry převálcovaly České Budějovic 4:1 na zápasy.

Další sezónu odehrál za Liberecké ještě o deset zápasů více a na své konto si připsal 23 bodů za 11 branek a 12 nahrávek. Bohužel se stal s 140 trestnými minutami pátým nejtrestanějším hráčem extraligy a v play-off dokráčel s Tygry až do semifinále, jeho sny o titulu zmařila pražská Sparta.

Po třech vydařených ročnících se rozhodl k lítosti libereckých diváků ze severu Čech odejít. Přijal nabídku ruského týmu Viťjaz Podolsk Čechov, svoje angažmá si ale představoval úplně jinak. Ve velmi slabém mužstvu hrával nejvíce za prvního trenéra, jenže pak přišla v týmu změna a kouč nechával i Andreje sedět. Nakonec prezident klubu Petr Syrovátko zařídil „podkanův“ návrat pod Ještěd. Ocitnul se tedy zpět pod Ještědem v prostředí jemu dobře známém. Zpočátku to z jeho strany nebylo ještě to pravé ořechové. Herní výpadek a rozsáhlá liberecká marodka, díky níž musel zaskočit na křídle, které mu příliš nesedlo, zapříčinily své. V play off se ale zařadil opět k hlavním oporám šelem. Nakonec si opět na medaili nesáhl, když cestu Bílým Tygrům zkřížila Slavia Praha a ve veliké bitvě vyhrála až v sedmém rozhodujícím utkání. Po skončení sezony se i přes nabídky jiných klubů dohodl s libereckým vedením na novém, dvouletém kontraktu.

V sezóně 2008/2009 odehrál až na jedno utkání všechny duely Bílých Tygrů a byl druhý v produktivitě týmu, když nasbíral 39 bodů (16+23). Ani on však nepomohl libereckým šelmám najít ztracenou pohodu z let minulých a tým skončil již v předkole.

Do sezóny 2009/10 nastupovali Bílí Tygři pod vedením nového kouče Jiřího Kalouse a tým se zároveň dost omladil., Andrej ovšem pod Ještědem zůstal. Stal se jedním z tahounů libereckého mančaftu a po sezóně mu patřilo v klubovém hodnocení třetí místo – 32 bodů (13+19). Fantastickou formu chytl hlavně ve vyřazovacích bojích, kde svými body táhl Tygry za medailovým úspěchem. Nakonec skončil s týmem na neoblíbené čtvrté pozici, ale tím pro něho hokejový rok rozhodně neskočil. Jeho výkony totiž neušli očím nového trenéra Slovenska Glena Hanlona a „Podkan“ se přes přípravný kemp prokousal až na Mistrovství světa do Liberce. V týmu tak mohl nastupovat se svým parťákem Milanem Bartovičem. Rodák ze Zvolena zaznamenal na šampionátu 2 body (1+1), ale Slovensko se nedokázalo přejít přes osmifinálovou skupinu. Přesto mohl být slovenský útočník se svou hokejovou sezónou spokojen.

Za velký úspěch považuje vítězství v Memorial Cupu (juniorská obdoba Stanley Cupu), poté titul v sezóně 2001/2002 se Slovanem Bratislava a taky dvě stříbrné medaile s Bílými Tygry. Andrej Podkonický má za sebou již řadu vystoupení v dresu národního týmu. Byl ve všech mládežnických celcích Slovenska, hrál dvakrát na MS do dvaceti let. V posledních letech se zařadil i k pilířům slovenského reprezentačního A – mužstva. Je účastníkem šampionátu 2007 v Rusku, zahrál si i na mistrovství světa v Kanadě, které se Slovensku nepovedlo. Další pozvánka na světový šampionát přišla v roce 2010.

Jan Švanda
Petr Schultz – aktualizace, září 2008
Petr Schultz – aktualizace červenec 2010

Dotazník:

Přezdívka v kabině

Podkan.

Největší úspěch dosavadní kariéry/hokejový zážitek

MS; NHL; výhra Memorial Cupu, 2x 3. místo s Libercem.

Oblíbené jídlo; česká či zahraniční kuchyně

Tatarský biftek, steak.

Oblíbená restaurace

Ambiente, Sushi.

Oblíbený film

Doba ledová.

Oblíbená hudba

Bon Jovi, U2; všechno.

Další oblíbené sporty vedle hokeje

Tenis, golf.

Oblíbené auto, motorka

BMW x5, Lada Samara.

Dovolená snů

Bora Bora.

Koníčky, záliby

Rodina; film; Playstation.