Profil hráče

Výraznější šance v "A" týmu se dočkal až v ročníku 1999/2000. V letní přípravě na sezónu přesvědčil tehdejší kouče Jaroslava Lišku s Jaroslav Pařízkem natolik, že jej neváhali zapsat na soupisku prvního týmu. Už v šestém kole se Šimánek radoval ze svého prvního gólu kariéry, když pokořil znojemského brankáře Rybára. Celkem v základní části nastřílel osm branek, další pak přidal ve čtvrtfinálové sérii proti pozdějšímu vicemistrovi ze Vsetína, a tak mohl sezónu prohlásit za úspěšnou.

Zdálo se, že České Budějovice v něm našly střelce. V sezóně 2000/2001 dal jedenáct branek, přičemž hattrickem se blýskl při výhře 7:3 nad Pardubicemi. Další rok už nasázených gólů bylo čtrnáct. Šimánek byl jednou z hlavních postav úspěšného boje Jihočechů o záchranu v elitní soutěži.

Jenže pak se vytáhlý kanonýr zarazil. V ročníku 2002/2003 skóroval jen sedmkrát. O moc lepší to nebylo ani rok na to. Šimánek měl sice dobrý start, během prvních pěti kol se za záda soupeřových brankářů trefil hned třikrát. Jenže poté jej začala trápit zranění a za zbylou část ročníku dosáhl jen dalších dvou branek.

Nahlas se tak začalo hovořit o jeho odchodu z Českých Budějovic. V prosinci roku 2003 byl už prakticky dohodnutý jeho trejd do Vsetína za centra Tomáše Vaka. Těsně před uskutečněním výměny se však trenérského kormidla na Lapači chopil kouč Jan Neliba, jenž sezónu zahajoval právě na jihu Čech, a zamýšlenou transakci zatrhl. Šimánek tak musel zkousnout pořádně hořkou pilulku v podobě sestupu svého klubu do prvoligového bláta v březnu roku 2004.

Na jihu Čech zůstal. Moc toužil po tom, aby se s Českými Budějovicemi vrátil do nejvyšší soutěže a vyplatilo se. Mezi hráči s nižším hokejovým potenciálem se mu vrátilo střelecké sebevědomí a jen v základní části nasázel osmnáct branek. Gól dal i při jednozápasové anabázi v extraligovém Vsetíně.

V play-off už pak nepatřil k nejvytěžovanějším hráčům. Hlavní odpovědnost ležela na dvojici Radek Dvořák - Václav Prospal, kteří na ledě trávili téměř polovinu hracího času. Šimánek se opět našel až v baráži. Sérii o účast v extralize svým gólem načal, brankou pak o téměř týden později zničil naděje Dukly na setrvání mezi čtrnáctičlennou elitou. Na jeho trefu na 3:0 už Jihlavští přes veškerou snahu odpovědět nedokázali. A jedna perlička - obě branky vstřelil s hokejkami spoluhráče Petra Sailera. Ty své totiž během ročníku rozlámal.

V následujících dvou letech svou výbornou pohodu dokázal potvrdit. Patřil k nejproduktivnějším hráčům mužstva, když v sezoně 2005/2006 dal dvanáct branek a v ročníku následujícím ještě o pět gólů více. Radost mu zkazilo pouze dvojí vyřazení týmu v semifinále. Výbornými výkony si vysloužil i pozvánku do národního mužstva. Debut v reprezentaci prožil před vlastním publikem 14. prosince 2005 proti Finsku. A co víc, hned v prvním utkání vstřelil branku.

Na dobrou sezónu navázal i v té následující, když se trefil osmnáctkrát. V součtu s jedenácti asistencemi tak prožil nejpovedenější extraligový rok.