Profil hráče

Brzy ale začaly přicházet první úspěchy v podobě nominací do mládežnických výběrů, účastnil se i mistrovství světa hráču do dvaceti let. A komu za svůj vzestup nejvíce vděčí? „Od čtvrté třídy jsem měl v Litvínově trenéra Kapouna, a ten mi asi tak dal ty nejlepší základy. Potom myslím, že jako pro brankáře mi dal nejvíce pan Daněk v nároďáku.“

Možná proto, že v dorosteneckých a juniorských letech nezažil tolik neúspěchů, tak nikdy ani nepomyslel na to, jaké by bylo být bez hokeje. „Hokej mě vždycky bavil. Chodil jsem na školu a i když jsem hrál třeba jen nižší soutěže, tak jsem si říkal, že to zkusím, že je to lepší, než se někde potulovat.“

Mezi seniory se poprvé dostal už v sezoně 2001/2002, kdy chemiky vedl trenér Kýhos. Za svůj mateřský klub ovšem stihl odehrát pouze šest minut extraligového střetnutí, záhy totiž přišlo stěhování do nedalekého Ústí nad Labem. „V Ústí se mi ale sezona povedla, a tak po mně znovu sáhnul Litvínov.“ Michal se tak opět ocitl „doma“ a po povedené sezoně v první lize se těšil na bitvy s elitními mužstvy extraligy. Jenže vše nakonec dopadlo jinak. „ Měl jsem být dvojka za Markem Pincem, ale pak se někdy v červenci dohodli s Michalem Maříkem, a tak mě poslali do Kadaně.“

Ale ani tady příliš dlouho nepobyl, angažmá ukončil po šestadvaceti odehraných zápasech a po krátkém působení v Chomutově zamířil do nejvyšší slovenské soutěže, konkrétně do Nitry. „Na Slovensku jsem chytal na dva roky a udělal jsem si tam docela dobré jméno. Pak jsem vracel do Ústí s tím, že bychom měli postoupit do extraligy.“ Ovšem působení v týmu Ústeckých Lvů nezačal příliš šťastně, a tak z české ligy opět odešel. Tentokrát našel útočiště ještě dále na východě v Bělorusku. „Tam jsem se znovu vrátil do starých kolejí a zapomněl na nepovedené působení v Ústí.“

A jak se vůbec Michal Fikrt z neznámého běloruského celku Metallurgu Zhlobin přesunul do týmu s ambicemi na extraligový titul? Odpověď musíme hledat u trenéra brankářů... „ Liberec mi dohodil pan Kapoun, takže za to, že jsem tady, vlastně vděčím jemu.“ První celou extraligovou sezonu tak odehrál až zde pod Ještědem. V ročníku 2007/2008 z pozice dvojky zasáhl do třinácti utkání a do podvědomí fanoušků se zapsal velmi kladně, když v těžkých chvílích dokázal pomoci dobrými výkony. Sezonu také dokončil s vynikajícími statistikami – úspěšnost zákroků sahala až 94% a průměr inkasových branek v zápase přesahoval těsně nad dvě. Vedení klubu tedy nemohlo být nespokojeno, a proto s ním prodloužilo smlouvu až do roku 2009.

V soukromí je znám jako vášnivý rybář a právě tato činnost je jeho největším koníčkem. Na téma "Přezdívka v kabině" se jen usmívá : „Mně tady říkají různě, to ani nemůžu říkat.“ Líbí se mu hra hvězd kanadsko-americké NHL Henrika Lunqvista a Jeana Sebastiena Giguera a na rozdíl od některých jeho kolegů mu nevadí stále se upravující brankářská výstroj a výzbroj. „Mně to je vesměs jedno. Když s tím člověk chytá od července, tak pak už si na to zvykne, i když se třeba musí víc hýbat. Já nijak zvlášť nepociťuju, že by byly menší výzbroje.“

A v jakém ohledu hry by se Michal chtěl ještě zlepšit? „Golmani musí vždycky na všem pracovat, protože hokej je neustále rychlejší a teď se ještě zavedl novej trend pískání, takže musíme hodně honit fyzičku. Pořád se hraje ve čtyřech nebo ve třech, a my se tak s trenérem golmanů na toto snažíme zaměřit. Takže vždy je se v čem zlepšovat.“

Tomáš Pavlíček (2008)

Dotazník:

Přezdívka v kabině

Fikynátor, Fikanen.

Oblíbené jídlo; česká či zahraniční kuchyně

Kotleta, zelí, bramborový knedlík.

Oblíbený film

Všechny komedie.

Oblíbené auto, motorka

BMW x5.

Koníčky, záliby

Rybaření.