Profil hráče

O jeho hokejový růst se společně starali dva muži v rodině – táta a dědeček: “K hokeji mě přivedl děda, který dělal hlavního pořadatele na mladoboleslavském zimním stadionu, a tak jsem se tam dost často chodil dívat. Kromě dědy mě ovlivnil hodně i táta, který chytal extraligu za Kladno.“ Již brzy se ve Vaškovi začaly projevovat instinkty útočníka, proto už od prvních let začínal v útoku: “Odmalička jsem byl útočníkem, akorát pravým. Nalevo jsem se posunul až v Třinci za pana Hadamczika,“ popisuje své začátky na ledě.

Do kategorie mužů vlétl tenkrát ještě jako osmnáctiletý. V Mladé Boleslavi ale příliš příležitostí nedostával, využil proto zajímavé nabídky ze Slezska, kam si ho přál přivést především trenér Hadamczik: “V Třinci jsem hned od začátku naskočil do extraligy, navíc okamžitě do první lajny, takže to byla má určitě nejlepší léta kariéry. Cítil jsem zejména velkou důvěru pana Hadamczika.“ I proto mu začali chodit pozvánky do reprezentace, a to jak juniorské, tak i seniorské. Díky svým výkonům si dokonce řekl i o reprezentační dres na MS 20 v Kanadě, které se ale nakonec hokejistům s lvíčkem na prsou nepovedlo, mladíci odjižděli ze šampionátu s osmým místem.

Dva vynikající roky v Třinci poslaly věčně „nahrbeného“ forvarda za oceán. Zde mu však příliš pšenka nekvetla. Během 2 let, co v USA strávil, se potloukal po nižších soutěžích ve farmářském klubu Philadelphia Phantoms. Možnost zahrát si nejslavnější ligu světa přišla jen jednou v sezóně 2001-2002, ale i to Václav řadí mezi své největší úspěchy v kariéře. Sám k této náročné štaci poznamenává: “Byla to především obrovská zkušenost. Hrát NHL je hodně o štěstí a také přízni trenéra. Já ani jedno z toho neměl, proto jsem odehrál pouze jeden zápas, přesto to byl jeden z největších momentů mé kariéry,“ nelituje tak svého zámořského působení.

Po této hořké zkušenosti se Václav vrátil zpět do Třince, kde odehrál velmi dobré 3 sezóny, v druhé polovině té poslední potom také pomáhal Českým Budějovicím při úspěšném pokusu o postup mezi domácí hokejovou elitu. Do Třince se však z jihu Čech už nevrátil, jelikož dostal možst přestupu do ruské Superligy, konkrétně do mužstva Dynama Moskva: “Byla to velmi lukrativní nabídka, která se prostě neodmítá. Navíc jsem chtěl také zkusit zahraniční angažmá,“ vysvětluje své rozhodnutí.

Ruská anabáze však nebyla podle Vaškových představ: “Klub se dostal do finančních problémů, celé dva měsíce jsem nedostal zaplaceno a tak jsme začali s manažerem hledat jiné varianty. Nakonec se ozval s nejlepší nabídkou Liberec a já se jí rozhodl přijmout.“

Pletka vstoupil na liberecký led až v závěru ročníku 2005/2006, uvedl se však famózně. Vstřelil tři branky, a připravil si tak skvělou pozici na další sezonu. Následující rok se tedy stal již plnohodnotným Tygrem a už od samého začátku patřil k nejprodukitvnějším hokejistům. Do statistik se zapisoval především gólovými ranami, a potvrdil tak pověst obávaného kanonýra, jež si vybojoval v dresu Ocelářů. Celkově s bilancí 35 bodů vyhrál kanadské bodování týmu a pomohl Liberci k postupu do semifinále play-off.

Sezona 2007/2008 nezačala pro Václava vůbec dobře, když kvůli poraněnému kolenu musel vynechat dobrou polovinu soutěžních utkání. Nakonec se ale stal jednou z největších opor Palečkova souboru. Spolu s Leošem Čermákem bodově táhl Bílé Tygry, a výraznou měrou se tak zasloužil o další semifinálovou účast v libereckém podání.

Podsaditý útočník se za své působení v podhůři Jizerek vypracoval v jednoho z klíčových mužů modrobílého celku. Ať už to bylo za trenéra Palečka nebo při působení jeho nástupce Dušana Gregora. Oba si na něm mohli cenit především jeho čichu na góly a nevídané stability na bruslích. V minulosti se navíc Vaškovi nebývale dařilo proměňovat samostatné nájezdy, v nichž dokázal pro mužstvo vybojovat důležité body. Poslední dobou už není jeho produktivita v trestných stříleních taková, avšak po odchodu Čermáka převzal daleko důležitější úlohu - post kanonýra mužstva.

Jan Rachota - 2006
Tomáš Pavlíček - aktualizace 2008