Karta hráče

Fotografie není přiložena55 Igor Rataj74 Rok Pajič
73
Angel Krstev
Angel Krstev
obránce
Narozen15. 12. 1980
Výška182 cm
Váha96 kg
Hůllevá

Statistiky

Aktuální statistiky

nenalezeny žádné aktuální statistiky

Posledních 5 zápasů

nenalezeny žádné aktuální statistiky

Profil hráče

Liberecký zadák Angel Krstev se narodil 15.12.1980 a je odchovancem pražského celku Konstruktiva. K hokeji ho přivedli rodiče, i když mu z počátku příliš nevěřili. „Začínal jsem pozdě, až v osmi letech. Starší brácha Ivan hrál taky hokej, ale dlouho u ničeho nevydržel a rodiče se obávali, že se mnou to bude stejné. Pro mě však byl hokej vždy na prvním místě. Dnes jsou rodiče rádi, že se jejich černé myšlenky nesplnily a já můžu hrát v extralize."

V prvních hokejových letech ho to táhlo do brány. „Z počátku jsem chtěl být brankář, ale trenéři mě dali nejdříve do útoku. Střílel jsem pořád góly, ale protože jsem byl stále takový robustní - tlustý a malý, dali mě trenéři asi ve čtvrté třídě do obrany.“ Vzorem téměř stokilového beka byl a stále je Jiří Šlégr. „Líbil se mi, protože byl tak nařachanej - hrál tvrdě a nikoho se nebál. Takové typy mám rád. Dříve se kluci báli Kanaďanů a Američanů a on byl jeden z mála, který se jich nebál.“

I přes svůj mladý věk prošel tento obránce s ofenzivními choutkami velkou řadou klubů. „Nejprve jsem hrál za Konstruktivu Praha. Tady mě hodně ovlivnil trenér Perič. Pod ním jsem začínal a byl to právě on, kdo mě naučil hokejové základy.“ Krstevovi už ale brzy tento malý klub nestačil, a tak přišel přestup do Slavie. „Tady mi v juniorech hodně pomohli trenéři Šindel a Kalous. Ale nechci zapomenout na žádného trenéra. To by byl hřích. Každý z nich mi totiž něco dal.“

Angelovi se v mládežnických letech nadmíru dařilo a nechyběl snad na žádné významné reprezentační akci. Zahrál si jak na MS „18“, „19“ i „20“, na kterém se českému výběru podařilo dokonce vybojovat titul. „Když jsme vyhráli MS „dvacítek“ nikdo s námi nepočítal, my jsme však hráli jako tým. Všichni jsme hráli dozadu, žádné individuality nechtěly vyniknout, táhli jsme prostě všichni za jeden provaz. Bylo to i hodně o štěstí, zdraví a takové celkové pohodě.“ Zajímavostí je, že až do 18 let měl bulharské občanství, české se pořídil teprve těsně před světovým šampionátem v této věkové kategorii.

Prvního startu za seniorský tým Slavie se levý bek dočkal pod trenérem Fardou v sezoně, která končila vydařeným juniorským mistrovstvím. A právě po již zmiňovaném úspěchu odjel jako mnoho jeho spoluhráčů za zkušenostmi do Kanady. Ve Western Hockey League nastupoval tři měsíce v dresu Ledbridge. Do zámoří měl v následující sezóně odejít znovu, ale na radu Vladimíra Růžičky ve Slavii zůstal. „Říkal mi, že budu hrát určitě v áčku a tak jsem ve Slavii zůstal. Hrál jsem začátek sezóny - září a říjen, poté jsem přestával hrát a nakonec jsem jen seděl. Slavia totiž prohrávala a tak sázela na starší hráče.“

Mladý bek tak byl „uklizen“ do prvoligového Chomutova. „Byl jsem docela naštvaný, protože si myslím, že jsem ten rok nehrál špatně. Měl jsem odehráno asi 16 zápasů a v nich jsem měl čtyři nebo pět kanadských bodů, což tam tehdy neměl zdaleka nikdo. I proto jsem byl trošku rozčarovaný. V Chomutově jsem však dostal nový náboj, zase jsem se dostal do té správné pohody. Hrál jsem, dávali jsme góly a nakonec vyhráli celou soutěž. O to větší bylo zklamání, protože jsem v baráži nemohl hrát. Skončil jsem v Chomutově a v play off už jsem hrál za Slavii proti Znojmu.“

Ovšem po tomto krátkém návratu do Edenu se Angel opět musel stěhovat pryč. „Vrátil jsem se na konci léta z dovolené a řekli mi, že mě chtějí prodat. Ozval se Liberec, jehož nabídka byla seriózní a korektní, a tak jsem šel sem.“ V Liberci se poměrně rychle zabydlel, když mu v začátcích pomohl trenér Jandač. „Ten si mě vlastně do Liberce vytáhl, zvýraznil mě.“ Důrazný bek si zamiloval i Liberec jako město. „I když pocházím z Prahy, v Liberci jsem spokojený. Město je krásné. A co se týká hokejové stránky, je to ještě lepší. Máme opravdu dobrou partu. Jsme všichni dobří kamarádi a to je základ úspěchu.“

V Liberci byl hodně využíván, při postupu do extraligy se stal jedním z klíčových beků. „Měl jsem obrovskou fazónu, dařilo se mi i bodově a dá se říct, že to vzadu stálo na mně. Měl jsem i solidní produktivitu.“ V postupové sezóně si Krstev připsal na obránce více než slušných 38 bodů za 5 branek a 33 asistencí. Stabilně hrál i v první extraligové sezóně, ve 49 zápasech získal 15 bodů za 8 gólů a 7 asistencí.

Další sezóna již tak úspěšná nebyla a Krstev se v její půlce stěhoval na hostování do Litvínova. V sezóně 2004/2005, kterou poznamenala výluka v NHL sice působil ze začátku v Liberci, pak však pomáhal Českým Budějovicím v pokusu o návrat do extraligy. „Odchod z Liberce byl po vzájemné dohodě. Byl jsem rád, že tam jdu. Já potřebuji a chci hrát hodně a v Liberci bych asi většinou „seděl“. Chtěl jsem hrát za každou cenu, a tak jsem rozhodně nebyl naštvaný, že odcházím.“Postup se Budějovicím povedl a na adresu „básníka ze Sofie“ chodily do Liberce jen samé kladné reference.

Bílí Tygři tak už v dalším ročníku juniorského mistra světa nikam nepustili a nasadili ho do celých pětapadesáti utkání. Svou pevnou pozici v týmu potvrdil i v další sezoně, kdy se mu podařilo odehrát všech dvaapadesát zápasů základní části a také dvanáct nadstavbových duelů v play-off. V tomto období se ale obránci s útočnými sklony příliš bodově nedařilo, základní část 2006/2007 dokončil s pouhými osmi body. Angel Krstev je ovšem na hřišti především kvůli bránění a s tím byl trenér Gregor v následujícím roce zřejmě spokojen, bekovi služby totiž využil ve všech soutěžních utkáních, k nimž Tygři nastoupili. Odehrál je většinou ve druhé obranné formaci, ve které mu dělal „parťáka“ více technický Jiří Hunkes.

Jeho pozice v podještědském klubu si všimli i kouči národního týmu, a Angel tak měl po osmi letech možnost navázat na svá úspěšná působení v mládežnických reprezentacích. Byl nominován na Švédské hokejové hry, kde si spnil jeden ze svých hokejových cílů. Tím dalším je titul mistra extraligy s Bílými Tygry.

Jak by charakterizoval sám sebe jako hokejistu, své přednosti a naopak nedostatky? „U mě je to hodně podle nálady (smích). Teď vážně. Myslím si, že jsem více ofenzivní, chci být hodně na ledě. Jak jsem těžší, musím se nejdříve rozpumpovat. Když se rozpumpuji, tak hraji dobře. Snažím se sice hrát naplno stále, ale když tam jdu třeba jen na jedno střídání, tak to už není ono. Slabiny radši říkat nebudu, pak by to šlo proti mně. Tyhle věci by měl hodnotit spíše trenér, neboť člověk sám k sobě nikdy nebude upřímný.“

Ve volném čase se pak obránce s bulharskými předky rád věnuje i jiným sportům. „Baví mě plážový volejbal, fotbal nebo kulečník. Spíš ale něco, abych se moc nezpotil.", usmívá se. Mimo sportu u něj vede sledování dobrých filmů či sportovních přenosů. „V televizi rád „zkouknu“ dobrý fotbal, nejčastěji zahraniční soutěže. Hodně sleduju i hokej. Když mám více času, zajedu do Prahy do kina, kde relaxuju. Mým oblíbencem je Sean Connery a Diesel,“ uzavírá Krstev.

Jan Rachota, Tomáš Bahník, říjen 2005
Tomáš Pavlíček, srpen 2008 - aktualizace

Fotogalerie

Naši partneři

Generální partner
Generální partner
×
Dnes v 18:00 | U17
HC Sparta Praha
Bílí Tygři Liberec