Profil hráče

První hokejové rady mu udílel jeho otec. “Táta mě hodně ovlivnil. Naučil mě správnému přístupu k hokeji a vůbec všemu, za což jsem mu vděčný.“ Po působení v mládežnických kategoriích rodného města odešel Rozsíval do Mladé Boleslavi. Tam až do sezóny 1996/97. nastupoval za dorost. Poté přesídlil do Pardubic. Sem si ho přivedl trenér Říha. “Rád na něj vzpomínám. Vytáhl mě do Pardubic a dal mi šanci, což mi asi nejvíce pomohlo v hokejové kariéře.“. Začátky v Pardubicích byly těžké. “Přišel jsem do Pardubic jako mladý hráč, za „A“ tým jsem toho moc odehráno neměl. Dostával jsem málo prostoru a z toho možná vyplynul i pozdější odchod do Liberce.“ Ten přišel po dvou letech v dresu Perníkářů v sezóně 1999/2000. V týmu Bílých Tygrů pak konečně dostal pořádnou šanci. Povedl se mu již konec sezóny po přestupu a i následující ročník. Nejlépe mu však vyšla sezóna 2001/2002, kdy Liberec postoupil do extraligy a Rozsíval byl členem nejúdernějšího útoku I. ČP ligy spolu s Vítězslavem Jankových a Mojmírem Musilem. Ve 49 zápasech si připsal 52 bodů za 17 branek a 35 asistencí. Po postupové sezóně přišel tvrdý boj o udržení Bílých Tygrů v extralize. Rozsíval po předchozí excelentní sezóně polevil ve sbírání kanadských bodů a při konečném zúčtování měl z 50 zápasů 22 bodů za 5 branek a 17 asistencí. Od postupu do extraligy se kádr Bílých Tygrů hodně změnil, do týmu přišlo spoustu kvalitních posil. Rozsíval se postupně propadl z elitní formace, na ledě dostává míň času, ale stále je platným hráčem. S méně minutami na ledě jde ruku v ruce i jeho produktivita - v sezóně 2003/2004 měl 18 bodů za 5 gólů a 13 přihrávek. V sezóně 2004/2005 se svou měrou podepsal pod nejúspěšnější sezónu Liberce v historii, když skončil základní část s 6 vstřelenými góly a 7 asistencemi. Trochu doplatil na angažování hráčů z NHL po dobu výluky v zámořské soutěži a hrál převážně ve čtvrté formaci, která má na starosti hlavně defenzivu. Na druhou stranu díky lockoutu v zámoří strávil také víc času se svým bratrem Michalem. V zámoří hráč Pittsburghu Penguins po prostávkovanou sezónu působil v Třinci a v lednu pak byl vyměněn do Pardubic. Pokud se v zámoří hraje, moc se spolu nevidí. “ Je skvělé, že brácha hraje v NHL. Všichni jsme na něj moc pyšní. Na to, čeho dosáhl. Bohužel spolu normálně nepřijdeme tolik do styku, což mě velice mrzí. Normálně se vidíme většinou jen v létě, přes rok skoro vůbec. Sice si pak jednou za dva týdny zavoláme, ale pořádný pokec na živo to nahradit nemůže.".

Důrazný útočník si je vědom nejen svých předností, ale ví i o své slabině. “Dávám málo branek, to je moje největší bolest.“ A co doposud považuje za největší úspěch kariéry? “Stále jím pro mě je postup do extraligy. Na druhé místo pak dávám třetí místo v sezóně 2004/2005.“

Sto osmdesát pět centimetrů vysoký „Rosi“ se zamiloval do již téměř tradičního koníčku hokejistů. “Hodně hraji golf, který mě hrozně baví. Myslím si, že se mu možná někdy věnuji až moc (smích).“

Jan Rachota, květen ’05