S Josefem Jandačem o probíhající sezóně, o klubu, Tygrech a výhledech do budoucna

Konec základní části extraligy se pomalu blíží ke konci. První sezónu mezi hokejovou elitou si vyzkoušel nejen nováček soutěže HC Bílí Tygři Liberec, ale i jeho kouč Mgr. Josef Jandač. Před posledními sedmi koly jsme požádali druhého nejmladšího trenéra pohybujícího se na extraligových střídačkách o hodnocení dosavadního průběhu sezóny, jakož i plánů týkajících se nejbližší budoucnosti.

První sezóna sice ještě není u konce, přesto vás poprosím o její zhodnocení z pohledu nováčka mezi hokejovou elitou.
Když se na to dívám zpětně, ještě nám chybí 7 zápasů, tzn. že se sezóna nedá ještě hodnotit jako celek, tak si myslím, že pro nás byl velmi důležitý vstup do soutěže. Po zisku jednadvaceti bodů v první čtvrtině jsme se dostali mezi tu lepší polovinu týmů a atakovali play-off. Dařilo se nám trápit týmy pomýšlející na extraligový primát, jako Pardubice, Spartu či Slavii. Nejdůležitější však bylo, že jsme si na trápící se Havířov dokázali udělat poměrně velký náskok, který nám umožnil hrát v klidu a dokonce pomýšlet na play-off. Bohužel v druhé čtvrtině nás postihla krize, kdy se nám nedařilo v několika zápasech za sebou bodovat, čímž jsme se pravděpodobně připravili o účast v elitní osmičce. Třetí čtvrtina pak byla z naší strany poměrně dobrá, navázali jsme na začátek extraligy. Bohužel v některých utkáních jako např. s Pardubicemi či na Spartě se nám nepodařilo utkání dotáhnout do vítězného konce. To jsou asi klíčové body naší sezóny. Každopádně se dá z celkového pohledu hovořit o naší účasti v extralize jako o pozitivní, neboť cíle, které jsme si před sezónou kladli, byly splněny.

Jak vy hodnotíte svou premiéru coby hlavní kouč na mnohdy horkém extraligovém křesle?
Já jsem byl samozřejmě velmi rád, že jsem mohl dále působit u týmu i v nejvyšší soutěži. Byla to pro mne velká zkušenost a jsem rád, že sliby, které jsme před rokem vyřkli, byly splněny a extraliga se bude v Liberci hrát i v příštím roce. Velmi nám pomohlo vedení, které celému realizačnímu týmu projevilo svou důvěru i v době, kdy se nám ne ani tak herně jako spíše bodově nedařilo, a drželo při nás, protože jsme nehráli špatný hokej.

O rozdílu mezi extraligou a 1. ligou

Jak byste porovnal extraligu s první ligou? V čem vidíte největší problém v přechodu mezi elitu? Proč došlo k rozpadu nejúdernějšího útoku 1. ČP Ligy?
Největší rozdíl je určitě v programu obou soutěží. V extralize se třeba pět týdnů v kuse hraje třikrát týdně bez přestávky. Hráči reagují na zátěž jinak než v pravidelném rytmu středa - sobota první ligy. Navíc jsou chytřejší a technicky vyspělejší, dokážou si na ledě vyhovět, najít jeden druhého, mají větší zkušenosti. V tréninkovém procesu proto bylo důležité vyvážit odpočinek se zátěží a poskládat hráče tak, aby si porozumněli, což se nám s určitými problémy podařilo. Rozpad loňského prvního útoku Musil, Rozsíval, Jankových souvisel s poklesem formy, ta byla nejvíce patrná na Víťovi Jankových. Naopak Patrik Rozsíval se dokázal prosadit i na jiném místě, než absolvoval minulou sezónu, což bylo velkým přínosem. Mojmíra jsme zkoušeli i na místě levého křídla. Poslední utkání odehrál velmi dobře, jinak se však v porovnání s loňskem hledal. Střídal špatné okamžiky s lepšími, formu nedokázal udržet ve více po sobě jdoucích utkáních.

Jak se vyrovnali hráči s extraligou? Co byste mohl říci o hráčském kádru, který neměl téměř žádné zkušenosti s vrcholným hokejem?
Pro 70 % hráčů byla extraliga první zkušeností a je pozitivní, že se v ní hráči neztratili a prokázali, že na ní herně mají. Mužstvo po svém doplnění včetně trejdů, které přišly v průběhu roku a de facto postihly hráče, jež k nám přišli, se nám myslím podařilo vhodně poskládat. Důležité bylo, že kluci, kteří hráli soutěž vůbec poprvé, jako Hájek, Plodek nebo Rozsíval si dokázali udržet výkonnost bez větších výkyvů v celém průběhu sezóny. Naopak někteří hráči zářící v loňském ročníku se nedokázali tolik adaptovat, někteří dokonce vyhořeli. I z tohoto pohledu musíme hodnotit letošek jako slušný na nováčka, neboť nám nastínil, kudy bychom se měli ubírat v příští sezóně, ve které budou pochopitelně cíle zcela odlišné.

O fungování klubu a o jeho směřování

V Liberci je poměrně mladý management. Jak se vám v takovémto prostředí pracuje?
Management se po loňském úspěchu rozšířil a já nemohu říci nic jiného, než že mám jen velmi dobré zkušenosti. Máme mladého prezidenta, který je velmi ambiciózním člověkem. Co řekne, to platí. Nesetkal jsem se s věcí, která by se nedala řešit, nikdy nenastal problém v komunikaci. To je pro práci trenéra to nejdůležitější. Pan Syrovátko se obklopil lidmi, kterým věří, dokázal na ně delegovat moc, svěřit jim úkoly, jež dokáží splnit. Je to člověk, který neřeší věci unáhleně, dokáže organizovat lidi, firmu a dokáže řídit hokejový klub. To je velmi pozitivní věc, která ovlivňuje každého v týmu Bílých Tygrů. Je to tvrdý byznysmen, který bere hokej nejen jako své odreagování či hobby, ale i jako byznys. Podle toho také řízení a prezentace klubu vypadá.

Vypadá to ve srovnání s hokejem v Plzni, že nová krev českému hokeji jen prospívá...
V Plzni mají lidé určitý věk, určité zkušenosti a zvyky, které mají pevně zažité. Doba se ale změnila, najedná se tu již o klasickou hokejovou "bafuňařinu". Hokej se stal skutečným obchodem a pokud se mu nepřizpůsobí management, realizační tým a nakonec vlastně i všichni hráči, pak dochází k určité stagnaci. Je to krok do neznáma, na tom už se nedá budovat hokejový tým. Asi nelze dělat hokej na způsob Ameriky, ale přiblížit se k němu, to určitě jde, což dokazují nejen v Pardubicích, ale i v Liberci, kde se starají nejen o hokej jako sport, ale o celé zázemí včetně diváků, doprovodných akcí apod.

Reakce publika nejsou tak bouřlivé, jako tomu bylo v loňské postupové sezóně, přitom patříte k nejvíce navštěvovaným hokejovým halám v Čechách. V čem spatřujete letošní rozdíl?
Pro nás je prioritou, aby si divák cestu na stadion našel, a letošní návštěvnost ve Svijanské aréně patří mezi horní šestici. Záleží na výsledcích a na soupeři a nám se vcelku dařilo proti všem týmům. Bojovali jsme do samého konce i v utkáních, ve kterých se nám herně či střelecky nedařilo. Publikum je určitě tišší, když tým prohrává. V tom spíše vidím problém projevu naší české mentality. Někde mají fanoušky vychované tak, že i za nepříznivého stavu dokáží tým povzbudit a zvednout. Na tom se zde musí pracovat. My si musíme fanouška nejprve vychovat delší působností v extralize. Musíme se naučit organizovat kotel a fanklub, který jezdí na zápasy venku ne třeba v deseti lidech, ale ve dvou třech autobusech. Musíme se snažit, aby se hokej stal v Liberci tradicí, aby byl brán jako součást kultury, kdy lidé navštíví každý náš zápas a budou žít klubovou příslušností.

O hře Bílých Tygrů

S tím samozřejmě souvisí i váš herní projev. Proč dokáže tým zahrát častěji lépe venku než doma?
To souvisí se zkušeností týmu. Venku hraje většinou každý tým zezadu, snaží se dobře bránit, spoléhá na brejky. Doma je naopak nucen hru tvořit, často nadměrně otevřít hnán publikem. My jsme se v několika utkáních nevyvarovali chyb, když jsme se příliš nechali strhnout k útočení. Je to o těch zkušenostech, jak jsem již zmiňoval. Doma se pravidelně prosazují skutečně silná mužstva, která mají alespoň dvě silné pětky, co si dokáží vynutit trvalý tlak a utkání strhnout na svou stranu, případně zápasy otáčet za nepříznivého stavu. To nám zatím chybí. Zaměřujeme se tedy i za cenu, že zápasy nejsou tak atraktivní, na důslednou obranu. Oba týmy brání a divák není spokojen, bohužel hokej se hraje na body. Navíc někteří naši hráči si po první čtvrtině, která nám vyšla nad očekávání, zřejmě mysleli, že to můžeme otevřít a hrát šedesát minut nahoru dolů s každým. Markantní to bylo např. v zápase proti Třinci (1:7). První třetina přitom vyzněla herně i střelecky jasně v náš prospěch, bohužel branky střílel hlavně soupeř. Celý tým bojoval až do konce, výsledek tomu ale protiřečil. Hráči měli v podvědomí, že se doma útočí. To se snažíme změnit, musíme myslet, jak jsem již říkal, především na bodový zisk.

Vaše silové pojetí neodpovídá fyzickým parametrům. Budete se proto snažit o nějaké doplnění adekvátním typem hráčů?
Udělaly se trejdy, kdy jsme vyměnili Kubinčáka s Kašpaříkem, který je velmi silný v osobních soubojích i před brankou. Myslím, že to byl podařený krok. Tenhle problém neřešíme pouze my, ale i ostatní týmy. Hráčský trh je však dost omezený a získat někoho, kdo není pod smlouvou, navíc s výškovými a váhovými parametry a ještě k tomu umí hrát hokej, to dnes není opravdu jednoduché.

K jakému stylu směřuje vývoj v extralize? Znamená to, že bude k vidění méně technický hokej a nastoupí siloví borci, kteří to před bránou zazdí a budou to řezat?
To záleží na složení jednotlivých družstev. Nemyslím si, že by trenéři chtěli hrát silový hokej, ale pokud nemáte k dispozici technické, kreativní hráče, kteří jsou v určitém věku zadaptovaní na extraligový hokej, pak je to velmi složité. Učit hráče hokej v extralize nejde, na to v tom sledu zápasů prostě není čas. Je to velké umění vytipovat si vhodného hráče, který tu myšlenku a techniku má. Trh je velmi omezený a řada hráčů po dobré sezóně míří do zahraničí.

Připravuje se již nějak management na možnost stávky v NHL? Jaké možnosti by z toho mohly pro Liberec vyplynout?
Bavili jsme se již o tom, je to velmi lákavá příležitost posílit se o kvalitní hráče. Řada z odchovanců libereckého hokeje působí v amerických soutěžích a rádi bychom jejich služeb využily. Je to např. Plíhal nebo Čutta hrající momentálně na farmě Washingtonu, samozřejmě také Petr Nedvěd. Ještě jsme v kontaktu s dalším hokejistou, kterého bych prozatím nechtěl jmenovat.

O hráčském kádru

Na jaké složení se můžeme těšit v příštím roce? Je tu řada hráčů, kteří přišli, resp. odešli na hostování, jako Procházka, Kubinčák, Kašpařík apod...
Standa Procházka k nám přišel jako jedna z posil. Očekávali jsme od něj vzhledem k počtu odehraných extraligových utkání trošičku víc. A myslím si, že jsme k problému, který tu nastal, přistoupili zřejmě pozdě. Vzhledem k tomu, že Standa pochází z Pardubic, což není daleko, jezdil domů dost často. Cesta strávená v autě (cca 2 hod.) se musela nějak projevit. To možná stálo za jeho výkonností, kterou jsme museli řešit vzhledem k tíživým situacím v obranných řadách. Hráčů, kteří na tom byli podobně, bylo určitě víc. Na trhu byla poptávka pouze po hráči s extraligovými zkušenostmi, proto ten trejd. Se Standou panuje v Budějovicích spokojenost, proto mu bylo prodlouženo hostování na jihu Čech do konce sezóny. K nám naopak přišel Gřegořek, se kterým však pro příští rok nepočítáme (již je v Třinci). Ostatní hráči jsou pod smlouvou a po skončení hostování by se měli vrátit. Pavel Kašpařík je perspektivní hokejista a ve Spartě nedostával tolik příležitostí jako u nás. Myslím, že i on cítil potřebu změny a je zde spokojen. Hraje přesilovky i oslabení a na ledě stráví mnohem více času, než na který byl zvyklý. Do našeho týmu vnesl patřičnou agresivitu, je nejlepší z týmu na buly. Já osobně jsem s jeho výkony spokojen a rád bych, kdyby se jej v týmu podařilo udržet i pro příští sezónu.

Kdy došlo k rozhodnutí, že kádr opustí na konci přestupového období hned šestice hráčů Bílých Tygrů?
De facto po vánoční pauze, kdy se nám nepodařilo dotáhnout dobře rozehraná utkání v Pardubicích, resp. na Spartě a po domácí prohře se Znojmem, naše ztráta na play-off citelně narostla. Týmy kolem našich hráčů kroužily již v této době. Vzhledem k tomu, že i Zlín a Havířov byly za námi, rozhodli jsme se dát šanci mladým, aby si vyzkoušeli nejvyšší soutěž. Junioři hrají na špici své soutěže a bylo by škoda, když je tu možnost ji nevyužít. Byla tady také dvojice slovenských reprezentantů Kropáč, Čakajík. Oba se chtějí probojovat na mistrovství světa a my jim to chceme umožnit. Tím, že bychom skončili na začátku března, by pravděpodobně jejich šance byla mizivá.

V nedávném rozhovoru jste hodnotil Michala Straku jako nejlepšího hráče týmu. Nepřemýšleli jste díky dobrým výkonům v dresu Liberce o jeho uvolnění do jiného týmu?
Kolem Michala kroužili zájemci z Finska. Řešili jsme situaci s Michalem i s prezidentem a podařilo se nám jej přesvědčit o své nepostradatelné úloze, kterou v týmu má vzhledem k cílům příští sezóny. Jedná se o zabudování mladých hráčů do "A" týmu a play-off 2004. Michal je kapitán v pravém slova smyslu, je to nejen vynikající hráč, ale povahově dokáže vyjít naprosto s kýmkoliv. Na trénincích mladé hráče dokáže podpořit, vyhecovat, když se jim něco nepodaří, a proto jsme chtěli, aby v týmu zůstal. Nechtěli jsme mu bránit v příležitosti hrát play-off. Michal to akceptoval a my jsme velmi rádi, že můžeme začít pracovat na tvoření nového týmu a zabudování hráčů do kolektivu.

Počítáte s posílením pro příští rok o zkušené hráče. O které posty se konkrétně jedná? Co třeba vytvoření čtvrté lajny složené z juniorů podobně jako tomu je v Pardubicích?
Máme určité hráče vytipované, vše bude záležet na jednáních. Co se týká jednotlivých postů, pak naše představy směřují na všechny řady, tedy brankářem počínaje a útočníky konče. A složení podobné řady jakou je juniorský útok Kolář, Koukal, Průcha? Uvidíme, jak se projeví naši mladíci v příštích extraligových zápasech, kdy dostanou potřebný prostor. Potenciál tu je poměrně veliký, ta myšlenka zde existuje.

O Jablonci a Pardubicích

Jak vypadá spolupráce s Jabloncem? Existoval zde projekt, ve kterém se liberecký hokej pokusí Jablonci pomoci do první ligy, prezentovaný managementem klubu…
Spolupráce s Jabloncem probíhá, ale bohužel ne tak, jak jsme všichni předpokládali. V době před přestupním termínem existovala možnost zapůjčit řadu hráčů právě do Jablonce, čímž by se posílily postupové šance. Bohužel na jablonecké straně došlo k jistému váhání, na které jsme reagovali zapůjčením hráčů do jiných klubů. Jablonec se pak vrátil k původní myšlence, bohužel již bylo pozdě. Střídavý start tak mají převážně junioři. Jakási vize farmy, o kterou se letos pokoušeli v Hradci Králové a Pardubicích, tu je a rádi bychom ji v budoucnu realizovali.

V úterý Liberec postoupil do dalších kol Tipsport Cupu. Nyní je před vámi poslední část extraligy. Co chystáte proti Pardubicím?
Já jsem hlavně velmi šťasten, že se nám podařilo ve včerejším kvalitním pohárovém utkání v Mladé Boleslavi zvítězit. Výborně zahrály obrany obou celků. Naši mladíci pak dokázali sekundovat ostříleným harcovníkům na straně soupeře jakými jsou např. Toužimský, Kročák či Táborský. V tom vidím velké pozitivum do dalších zápasů. Co se týká nejbližšího utkání s Pardubicemi, letos jsme na ně narazili po reprezentační pauze a byl to vyrovnaný hokej. Teď se Pardubice vracejí po zájezdu v Japonsku, tak uvidíme jak na tom budou fyzicky. Výhoda by mohla být na naší straně a doufám, že navážeme na výkon v pohárovém utkání. Určitě využijeme všech dvaceti hráčů a uvidíme, jak to bude v průběhu střetnutí vypadat. Jelikož hlavně mladé čeká větší porce zápasů, přizpůsobujeme tomu tréninkovou fázi a regeneraci. Větší zápasové zatížení jen poukáže na jejich připravenost snášet extraligovou zátěž.

Noví členové základního kádru

  Ladislav Šmíd (1.2.1986, 187/85) - obránce, teprve sedmnáctiletý talent, který prochází všemi mládežnickými reprezentacemi

  Richard Jareš (23.2.1981, 185/80) - obránce hostující v Písku, kde se rozehrál ke kvalitním výkonům

  Ctirad Ovčačík (18.10.1984, 182 /80) - obránce, který přišel z Vítkovic, člen reprezentace do dvaceti let

  Petr Horčička (22.5.1976, 185/88) - fyzicky velmi dobře vybavený útočník, stažen z hostování v Berouně

  Lukáš Pabiška (24.2.1984, 181/73) - reprezentant do dvaceti let, lídr v produktivitě juniorů

  Tomáš Klimenta (14.4.1984, 173/76) - pravé křídlo, subtilní hráč, ale vynikající bruslař, dokáže proměnit šance, je pozitivně drzý

  Ctibor Jech (28.8.1983, 182/90) - defenzivní útočník, který dokáže rozbít hru soupeře

  Jan Šulc (20.7.1983, 178/80) - centr či pravé křídlo, velmi šikovný