„Rozhodčí si dělali co chtěli“
Dokonalou reminiscenci na první zápas domácích Vítkovic s Libercem v úvodu loňské sezóny přinesla třináctá minuta závěrečného dějství. Smůlou pro Bílé tygry bylo, že se vše odehrálo v opačném gardu. Zatímco v loňském zápase to byli domácí, kteří dokázali zvrátit vedení Severočechů ve svůj prospěch, aby pak stupidním faulem Luďka Krayzela v samotném závěru utkání dovolili libereckým srovnat a rozhodnout vítěznou brankou v prodloužení, v pátečním zápase ztratili naši hráči díky zákroku Jaroslava Nedvěda šanci na závěrečný nápor jen několik okamžiků poté, co Marek Černošek vsítil vítězný gól utkání.
Hlavní představitelé závěrečného dramatu byli dva. Ostravský útočník Martin Tomášek a liberecký obránce Jaroslav Nedvěd. V poslední desetiminutovce se na ledě potkali dvakrát. V jedenácté a ve třinácté minutě. Dvakrát se svíjel Martin Tomášek na ledové ploše, dvakrát byl Jaroslav Nedvěd vyloučen. Poprvé na dvě minuty, podruhé Martin Tomášek reklamoval krev v obličeji a rozhodčí Kolísek ukázal libereckému obránci nekompromisně cestu do šaten. „Rozhodčí výrazně ovlivnil průběh zápasu,“ popisoval hektický závěr zápasu obrovitý zadák Bílých tygrů. „Po celou dobu střetnutí jsem neměl jediný náznak faulu a ani okamžik, kdy jsem byl poprvé vyloučen nebyl na dvě minuty. Spíše naopak. Rozhodčí byli před začátkem extraligy výslovně poučeni, že by měli trestat držení hole a jiné zákroky znemožňující pohyb protihráči, ale pan Kolísek se tím příliš neřídil. Tomášek mi snad deset vteřin držel hokejku a když jsem se ji snažil vytrhnout, tak se teatrálně svalil a předváděl na ledě umírající labuť. Rozhodčí mu na to skočil a já jsem šel ven. Druhý faul o dvě minuty později už asi byl, ale ostravský útočník jej opět doprovodil divadelním výstupem, za jaký by se nemusel stydět ani na národním. Pak už to byly jen emoce. Ujely mi nervy a rozhodčí mi dal druhý trest do konce zápasu.“Dva tresty do konce utkání jsou v české extralize raritou. Ke smůle Jaroslava Nedvěda je nutno uznat, že druhý trest byl oprávněný. Při odchodu do šaten si najel těsně k trojicí rozhodčích a hokejkou naznačil, jak by se s nimi nejraději vypořádal. Jeho hůl jen o pár centimetrů minula hlavu čárového arbitra Miroslava Pospíšila a Milan Kolísek neměl jinou alternativu trestu. K jeho výkonu je nutno poznamenat, že v průběhu hry nechal bez trestu asi dva zákroky domácích, které by potrestat měl, avšak na druhou stranu správně neuznal branku Ostravanů z šesté minuty druhé třetiny, kdy se Romanu Kaděrovi podařilo protlačit puk za Svobodova záda nenápadným kopnutím ze skrumáže na brankovišti. V těch chvílích byli domácí v obrovském tlaku a hráči z města pod Ještědem měli po dlouhé minuty problém dostat puk alespoň za červenou čáru.
„Nedokáži říct, co se s námi v těch okamžicích dělo,“ sděluje své dojmy z úvodu druhé třetiny Jaroslav Nedvěd.
„Domácí brankou Petra Míky srovnali na 2:2 a dostali křídla. Začali si to rychle dávat z hole na hůl a my byli najednou u všeho pozdě. V těch chvílích nás zachraňoval jen Olda Svoboda v brance a vysvobozením byl až gól Michala Straky v přesilovce, kterým jsme se dostali do vedení. Škoda, že jsme pak inkasovali už v první minutě třetí třetiny, domácí to nabudilo a v závěru už své vedení udrželi. Škoda ztracených bodů, zápas jsme měli rozehraný výborně, cítili jsme formu a i tréninky v posledním týdnu dávaly tušit, že na to máme.“
