GM Ctibor Jech: Sezónu hodnotím jako absolutně neúspěšnou
Na následujících řádcích nenaleznete klasický rozhovor, ale spíše analýzu hokejové sezóny 2008/2009.
Pane Jechu, jak s odstupem času hodnotíte extraligovou sezónu 2008/2009? Případně je možné toto hodnocení rozvrhnout do určitých etap?Hned na úvod musím říci, že sezónu hodnotím jako absolutně neúspěšnou. Jediným pozitivem byli naši fanoušci. Zde jsme čerpali z předchozích úspěšných let a práce v minulosti. Ač se nám nedařilo dle představ, návštěvnost byla stále vysoká a i podpora byla vynikající.
Pokud budu brát hodnocení komplexně, musím začít v období po loňské sezóně. V létě jsme vycházeli z toho, že jsme si jisti silou našeho týmu. Měli jsme za sebou podařené play-off i celou sezónu a lákalo nás postoupit ještě o stupínek výše – do finále extraligy. To byla naše vize a podle ní jsme řešili i doplnění hráčského týmu. To, na co jsme se po stránce sportovní připravovali, jsme však nezvládli. Nedařilo se nám již od přípravných zápasů. Tehdy jsme o tom diskutovali s trenérem, ale žádná rozhodnutí nebo závěry jsme nedělali. Věřili jsme, že výkonnost v sezóně bude jiná. Znovu jsme se však přesvědčili, že v hokeji se nemá nic odkládat a problémy se musí řešit hned. Důsledkem toho všeho byl špatný start do soutěže, z třinácti zápasů jsme vyhráli jen čtyřikrát. Byl to jeden z nejhorších startů v naší extraligové historii, podobně jsme si vedli pouze ve druhé sezóně v nejvyšší soutěži. Znovu se ukázalo, jak je vstup do ligy důležitý, jak se dále projevuje na atmosféře a náladě v týmu. Situace se nelepšila a vyvrcholila odvoláním trenéra. Když se zatím zpětně ohlédnu, bylo to v tu chvíli jediné možné řešení. Problémy, které vznikaly v šatně, jako konflikty mezi trenéry a hráči, nedávaly naději na zlepšení situace.
Řešili jsme obsazení trenérského postu, nebylo však příliš času na hledání trenérských alternativ. Ani těch jmen, která by připadala v úvahu a byla v tu chvíli volná, příliš nebylo. Nakonec jsme se rozhodli pro klubovou, vlastní cestu. Myslím si, že Filip Pešán přinesl určité změny, které měly efekt. Ten byl ovšem krátkodobý a do kabiny se zmiňované problémy vrátily.
Neřešili jsme tak pouze výkon na ledě, ale i vztahy v týmu. To vše se totiž projevovalo v těžkých situacích, které jsme pak na ledě nedokázali řešit. Výkyvy v průběhu utkání, ať už to bylo ve druhé třetině a nebo v koncovce utkání, nás pak stály hromadu bodů. Kolikrát jsme vedli 2:0, 3:1 a nakonec ta utkání stejně prohráli. Co bylo o to horší, že to bylo doma. Dříve byly právě krizové situace naší doménou, kolikrát jsme dokázali zápas v koncovce otočit k vítězství, ale letos jsme naopak v těchto chvílích dělali chyby. Ty dělaly i zkušené osobnosti, o které se měl tým v těchto chvílích opřít. Tím, že se nedařilo dlouhodobě, se naše problémy ještě prohlubovaly.
V krizových chvílích se vždy projeví charakter jednotlivých hráčů. 75 procent z letošního týmu zde působilo tři-čtyři roky a prožilo si úspěchy posledních let. Letos se však najednou dostali pod tlak, který dlouho nezažili, kdy na tabulku koukali zespodu a najednou nedokázali při problémech odvádět své tradiční výkony.
Prakticky od počátku sezóny jsme měli problémy na klíčovém brankářském postu, a také s obranou. Tu jsme měli vloni vynikající a letos ji ještě výrazně posílili. Hráči, kteří přišli, se vloni v Čechách či zahraničí prezentovali výbornými výkony a defenziva tak měla být ještě silnější. Ríša Jareš patřil vloni mezi nejlepší beky extraligy, Jarda Modrý hrál semifinále Stanley cupu a Tomáš Harant je dlouhodobě v širším kádru slovenské reprezentace. Obranná fáze tak měla být ještě kvalitnější, ale my jsme v ní naopak patřili mezi nejhorší. Najednou jsme dostávali spoustu branek a tím se sami dostávali pod větší tlak. Určovalo to také změnu herních systémů, díky pokleslé psychice nebylo možné řešit některé věci hokejově, ale museli jsme si je ubojovat. Což si však někteří hráči nechtěli připustit.
Snažili jsme se situace z pozice vedení řešit, ale naše kroky přinesly pouze dílčí zlepšení na jeden dva zápasy. Nevyrovnanost výkonu jednotlivých hráčů, ale i celého týmu byla základním jevem této sezóny.
Pořád jsme věřili, působili na hráče, trenéři s hráči pracovali na herním projevu, ale nepodařilo se nám najít stabilitu výkonu. Plno hráčů navíc mělo k určitým věcem odpor, prosazovalo si vlastní cestu a ta bohužel nevedla správným směrem. Nepovedlo se nám tým sjednotit do jednoho názoru a to bývá u kolektivního sportu problém. U něj musí být vždy jedna hlava, jedno řešení a tomu vše podřídit. S tím jsme měli letos výrazné problémy. Přitom si nemyslím, že by byla v kabině špatná parta. Ostatně byla z většiny totožná jako vloni, ale hráči se nedokázali srovnat s určitými změnami.
Hráči stále vnitřně sázeli na to, že se týmu musí vrátit ta hokejovost z loňska a soupeře pak musí přehrát. A to byl omyl. Víra, že se vše v dobré otočí, nás dovedla až k neúspěchu. Je to ponaučení pro nás i pro hráče. Jako si hráči vybojovali v minulosti úspěch, tak letos jejich výkony znamenaly neúspěch. Tím se ale nezříkám odpovědnosti za sebe, trenéry či vedení klubu.
Jaké jsou ve Vás necelý týden po vyřazení pocity?
Jsem zklamán a věřím, že i pro hráče je to těžké zklamání. Ale věřím tomu, že je to pro nás ponaučení a vyfiltrujeme si z tohoto neúspěchu to, co nás posílí. Každý v životě narazí na to, že si myslí, že dělá to nejlepší, co může, ale život mu ukáže, jak se ukrutně spletl. Udělali jsme špatně hodně věcí, nepodařilo se nám začlenit určité hráče do týmu na role, na které jsme je angažovali. Někteří hráči dlouhodobě vypadli z formy, a trvalo jim dlouho, než se do ní dostali. Nedokázali jsme na to včas reagovat a byli jsme za to potrestáni. Ač jsme dokázali problémy pojmenovat, nepovedlo se je odstranit. Asi jsme pro to neudělali vše a navíc některé kroky nebyly řešeny správně. Neseme si všichni svůj podíl.
Dny týmu v kabině jsou nyní pořádně smutné. Každého hráče, maséra, všechny zaměstnance klubu to mrzí a je jim to líto. Atmosféra je špatná, každý si to přenáší sám na sebe a dnes nemá ani chuť si zapnout televizi a na play-off koukat. Na tom ledě jsme se totiž chtěli prát i my, znovu si prožít atmosféru white outu…
Co bude nyní dále?
Chceme se vrátit tam, kde jsme byli před letošní nepovedenou sezónou. Bude to trvat rok, možná dva roky, ale chceme se vrátit mezi extraligovou špičku. Právě výborní fanoušci, o kterých jsem mluvil v úvodu, jsou naším hnacím motorem a závazkem. Je nám velice líto, že jsme letos takto zklamali a chtěl bych se jim omluvit za to, že se nám sezóna tímto způsobem nepovedla. Zároveň jim chci poděkovat za podporu.
Hráči budou trénovat do konce týdne, v pondělí a úterý odevzdají výstroje. Nastane období léčení zranění ze sezóny spojené s regenerací sil a psychiky. Bude se intenzivně pracovat na přípravě nové sezóny, včetně personálních změn v týmu, jak realizačním, tak i hráčském.
Situace v příští sezóně bude o to složitější, že do Čech přišla ekonomická krize. Ta se dotkne i rozpočtu Tygrů, který by měl být až o třicet procent nižší.
O to horší ta situace je. Musíme vyřešit problémy sportovní kvality, ale s výrazně poníženým rozpočtem. Ve sportu však neplatí přímá úměra, čím více peněž, tím větší kvalita. To jsme poznali v letošním ročníku, kdy jsme s nejvyšším rozpočtem v historii prožili jednu z nejhorších sezón v extralize. Máme již podobnou cestu za sebou, opět budeme muset spojit vyváženost ekonomiky s vysokým sportovním výkonem.
Ještě se vraťme do sezóny. Byla tam věc, kterou byste nyní řešil jinak?
Je těžké vracet se k něčemu zpět. Myslím si, že naše fanoušky tyto věci zajímají, reagovali na ně již v běhu sezóny, ať už to byl konkrétní hráč, tým či vedení. Co si nejvíce vyčítám, že jsem nebyl v srpnu daleko důraznější, když jsem viděl, že tým nemá ten hokejový přednes takový, jaký by měl být. Byl jsem v tu dobu trenéry přesvědčován, že ten výkon bude v sezóně lepší. Na druhou stranu jsme neměli důvod těm hráčům nevěřit, stejně tak trenérům, měli za sebou perfektní sezónu a suchá část přípravy také proběhla bez problémů.
Takže možná právě ten důraz na výkony v srpnu, a ten zdvižený prst, nám chyběl. Nyní však pozdě bycha honit. Hráči, kteří přišli, měli charakterově i výkonnostně do týmu zapadnout. Že se to nepovedlo, je věc jiná. Žádnému hráči nechci upřít snahu a touhu něco dokázat. Hráči chtěli a všichni věřili tomu, že tým je tu nejsilnější v historii. Jenže víra v úspěch byla moc silná, nadřazovala nás tomu, udělat něco navíc. Jak jsem již řekl, nezbývá, než se poučit.
Nejen výsledky „A“ týmu reprezentují klub. Jak byste hodnotil sezónu v mládežnickém pohledu?
„A“ tým je výkladní skříní klubu, ale i výsledky mládeže jsou pro organizaci důležité. Junioři i dorostenci splnili své cíle, ale i žákovské týmy zaznamenaly úspěchy. Dorost skončil na druhém místě v základní části a naším snem je finále. Tým potřebnou kvalitu má, nyní se ukáže, jak se dokáže poprat s nástrahami play-off. 8. a 9. třída v součtu dokázala vyhrát svou soutěž, což je také velmi kvalitní výsledek.
Nesmíme zapomenout i na nového člena organizace, kterým je farma v Benátkách. Základem byla záchrana týmu v první lize, ale tým se postupně dokázal stabilizovat a výkony v závěru základní části si řekl o play-off. Zde vyřadil favorizovanou Chrudim a následně potrápil vloni extraligové Ústí. To je také jednoznačný úspěch.
