Bennet Rossmy: Nastupovat na led s A-týmem? Super zážitek!
Liberec - Během nedělního utkání s Mountfieldem HK, které bylo věnováno německým fanouškům, nastoupil spolu s hráči na led útočník dorostu Bennet Rossmy. Pochází z Německa, kde také s hokejem začínal. Vedle němčiny umí plynule česky a navštěvuje libereckou základní školu U Školy.
Výraznou postavou je Bennet i na ledě - vždyť v letošních sedmnácti zápasech extraligy dorostu posbíral dvacet bodů za jedenáct gólů a devět asistencí. Je tak nejproduktivnějším hráčem svého týmu. Patnáctiletý mladík nyní sní o tom, že jednou oblékne dres Bílých Tygrů také jako hráč A-týmu.Odkdy vlastně v Liberci působíš? S hokejem jsem začínal v druhé třídě v německém Jonsdorfu. Kvalita tam ale nebyla na tak vysoké úrovni. Bavil jsem se tedy s tátou, že bych chtěl jít do Liberce. Rozhodli jsme se, že to zkusím, takže jsem sem přijel na trénink a trenéři mi řekli, že se jim líbím a že tu mám zůstat. No a doteď jsem hráčem Bílých Tygrů.
Byla to pro tebe tehdy velká změna? Na začátku jsem hlavně vůbec neuměl česky, takže to nebylo jednoduché. Ale měl jsem v týmu jednoho spoluhráče, který uměl německy, takže jsem se mohl bavit alespoň s ním. To mi ten přechod do nového prostředí docela usnadnilo.
Dnes mluvíš v podstatě plynule česky. Jak těžké bylo se tento jazyk naučit? Dřív jsem chodil do školy v Německu, kde jsem od čtvrté třídy chodil na doučování češtiny. Postupně jsem se tedy učil víc a víc. Myslím, že teď už mluvím česky celkem dobře. Chodím sem do školy, kde to docela zvládám.
Kdy jsi začal se spoluhráči komunikovat pouze v češtině? Asi tak v sedmé třídě už jsem si s klukama docela rozuměl a byl jsem schopný s nimi mluvit. A v osmé třídě už to bylo úplně v pohodě, to už jsme se zkrátka klasicky bavili. Teda, mluvili jsme většinou hlavně o hokeji, ale už jsme si bez problémů rozuměli. (úsměv)
Bydlíš nedaleko Žitavy. Do Liberce tedy pravidelně dojíždíš? Ano, většinou jezdím vlakem. Ty naštěstí jezdí dost často, navíc mi cesta trvá zhruba dvacet minut, takže to není nic hrozného. A když to jde, tak mě vozí táta nebo děda.
Na cestách mezi Žitavou a Libercem s tebou museli strávit hodně času? Hlavně na začátku, když jsem byl ještě malý kluk, mě vozili do Liberce prakticky pořád, na každý trénink. Jak jsem byl starší, začal jsem čím dál častěji jezdit sám. Ve vlaku si alespoň stihnu udělat úkoly a podobně, cesta pak rychle uteče.
Studuješ českou školu. Nedělá ti třeba předmět český jazyk potíže? Občas s češtinou trochu bojuju, mám tam tak dvojky nebo trojky. Ale jinak je to docela v pohodě, třeba s matematikou a dalšími předměty nemám moc problém. Většině věcí rozumím, a když něčemu třeba zrovna ne, učitelé mi to vždy vysvětlí. Myslím, že to je v pohodě.
V neděli jsi před zápasem s Mountfieldem HK nastupoval na led spolu s A-týmem. Jaký to byl zážitek? Bylo to super! Po pravdě jsem byl i celkem nervózní. Přeci jen stojíte během hymny po boku kluků z A-týmu... Byl to opravdu velký zážitek. Bylo by super tam jednou, třeba za pár let, nastupovat znovu. (úsměv)
Už jako malý jsi mířil do Liberce za kvalitními podmínkami. Co vlastně říkáš na současné zázemí, kterým se mohou Bílí Tygři i u mládežnických kategorií chlubit? Funguje to tu fantasticky. Je super, že je klub propojený se školou, takže máme rozvrh přizpůsobený tréninkům. Navíc je tu skvělá střelnice, tři ledové plochy, všechno možné. Na ledě jsme často i dvakrát denně, je tu pro nás vše, co můžeme potřebovat.
Kromě juniorky mají Tygři také farmu v Benátkách. Považuješ ji za takový odrazový můstek do dospělého hokeje? Jasně, je parádní, že mladí kluci mohou hrát profesionální soutěž a postupně získávat zkušenosti mezi chlapy. Navíc máme farmu přímo tady, v Liberci. Doufám, že jednou třeba dostanu také šanci si tam zahrát.
