Filip Pešán: „ Honza Ludvig nás pomohl nasměrovat správným směrem“
Za několik dní zaklepe na dveře nová hokejová sezóna, tentokrát s letopočtem 2012/2013. Byť uplynulá sezóna teprve vyvrcholí boji o titul světového šampiona, většina hokejových týmů, už se v letním drilu bude připravovat na následující ligový ročník. Na poslední chvíli se proto ještě jednou ohlédneme za sezónou 2011/2012 očima Bílých Tygrů. Nebudeme ale mluvit o výkonech A týmu, nýbrž o velmi nadějných výsledcích libereckých mládežnických celků. Mladé Bílé Tygry v následujícím rozhovoru hodnotil manažer mládeže Filip Pešán.
Jak jste spokojen s uplynulou sezónou v podání mládežnických týmů Bílých Tygrů?Už když jsme si vloni v létě stanovovali předsezonní cíle, tušili jsme dvě věci. Zaprvé, že velmi složitá sezona čeká náš juniorský tým, což se také potvrdilo a za druhé, že bychom rádi v dalších dvou „akademických“ týmech bojovali o medaile. Starší i mladší dorost nakonec vyválčil shodně bronz, a to je v celorepublikové konkurenci vynikající výsledek. Podařilo se nám obhájit zlato v kategorii 8. tříd, za což jsem také velmi rád. Osmá třída dominovala ve své skupině celou sezonu a kluci tento trend dokázali potvrdit i na těžkém závěrečném turnaji. V dalších kategoriích naše týmy udržely slušnou úroveň jak herních výsledků, tak tvrdé práce v tréninku. V těchto kategoriích se na výsledky až tolik nesoustředíme, důležité je, aby ze sebe hráči v tréninku dostávali, co jen mohou, pak bude vše v pořádku. Slušnou sezonu odehrála 7., 6. i 5. Třída. Těžké turnaje zvládli čtvrťáci i třeťáci a některé výborné výsledky uhráli i nejmenší kategorie 2. a 1. Třídy. Z mé pozice je tedy se sezonou spokojenost.
Samozřejmě těch záležitostí, které bychom udělali jinak, se objevuje spousta. Je to pro nás další zkušenost a chceme se z ní poučit a věci udělat příště lépe. Osobně mě moc mrzí chování některých mládežnických členů našeho klubu mimo led. Ať už se jedná o disciplínu ve škole, tak chování mimo stadion, i k vlastním rodičům. Tato „nedisciplína“ se častokrát přenáší i do hokejového života a věřte mi, že kdyby tu byla ještě větší konkurence, s několika hráči bychom se bez pardonu rozloučili. Hráč, který si neváží vlastního rodiče a pohrdá školou, nemůže ani hokeji dávat sto procent. Takový hráč nemá v našem klubu co dělat!
Jak lze tento negativní trend zastavit? Není to zajisté jen otázka Liberce, s těmito problémy se potýká celý český hokej – to je patrné například i z komentářů trenérů České 18‘.
Bohužel hráči nemají morální vlastnosti, což se projevuje právě v jejich přístupu ke škole a řádu obecně. Spousta z nich má zastání u vlastních rodičů, což absolutně nechápu, zvláště poté, když vidím, jak se k nim hráči chovají. Začátek je u každopádně u rodiny. Ale samozřejmě je tu i vliv dalších autorit, které hráč v životě potká, ať už je to učitel, trenér nebo (bohužel) i mediální „autorita“ v podobě různých celebrit, politiků a dalších. Pro hráče není jednoduché stanovit si kvalitní žebříček hodnot, když vidí, jak se chová česká společnost. Můžeme si za to sami.
Jsem o tom přesvědčen, což mi několikrát potvrdil i svazový mentoring, který se shoduje s naší vizí. Jsem rád, že naši trenéři pravidelně navštěvují semináře a meetingy s představiteli svazu a to jejich úroveň posouvá. Po udělení statusu Akademie ČSLH si na spolupráci s hokejovým svazem nemůžu stěžovat.
Kdy vlastně padlo rozhodnutí vydat se na tuto „novou“ cestu?
Mým osobním mentorem byl Honza Ludvig, hrdý Liberečák, který se živí hokejem na nejvyšší úrovni v USA a Kanadě, a který mi při mém pobytu v zámoří hodně věcí ukázal a velmi mě, nejen hokejově, inspiroval. Honza má obrovské srdce a s jeho morální pomocí se podařilo zavést v našem klubu nové trendy a vybrat nové vzdělané kvalitní lidi, se kterými nyní spolupracuji. Musím ale zdůraznit, že netvrdím, že by se před mým příchodem pracovalo v klubu špatně. To opravdu ne. Zkrátka jen nebylo lehké některé nové věci zavést. Jen díky podpoře majitele klubu a vedení se tato nová cesta podařila nastolit.
Vraťme se zpátky k mladým hráčům. Snažíte se vychovávat vlastní odchovance, nebo používáte scouting k náboru cizích hráčů?
Samozřejmě se snažíme prvotně pracovat s našimi odchovanci, ale bohužel konkurence není v našich podmínkách tak vysoká, což škodí paradoxně hráčům samotným. Někteří nemají motivaci pracovat navíc, jejich přístup není takový, jaký by měl být, a proto se snažíme vytvořit konkurenci, byť se to nemusí líbit. Nechceme tu pěstovat „nárok na místo“, aby se museli i naši odchovanci opravdu snažit prosadit se. Velmi pozitivní zprávou je, že se o hokej v Liberci začíná zajímat čím dál více lidí a nábory nejmladších kategorií jsou plné dětí. V konkurenčním prostředí vyrůstají dobří hokejisté.
Naprosto souhlasím. Areál Sport Parku je jeden z nejlepších v republice a snese srovnání i s nejlepšími areály mimo Českou Republiku. Potom je samozřejmě snazší nalákat k nám na tréninkový pobyt cizí týmy. Například letos v létě se tu bude připravovat Lev Praha, což je pro naše trenéry vynikající příležitost shlédnout takto kvalitní tréninkový proces. Ale v první řadě - náš klub má vynikají podmínky pro trénink. Majitel klubu se tu snaží vytvořit to nejlepší zázemí, aby se z malých hokejistů stali opravdoví superhráči.
Ještě bych se zastavil u trenérského kolektivu mládežnických týmů. Počítáte s některými změnami? Jste s prací trenérů spokojen?
Jsem pyšný nejen na práci, kterou chlapi odvádějí, ale i na to, jaký se nám podařilo vytvořit kolektiv. Jsem rád, že se někteří naši trenéři začínají objevovat v národních výběrech, což je pro klub vynikající vizitka a pro trenéry úžasná zkušenost. Letos počítám ještě s doplněním trenérského týmu v podobě dvou trenérů – mladého trenéra, který se do Liberce nastěhuje a který mě přesvědčil, že obdivuje práci v našem klubu a chce se stát Bílým Tygrem. A těším se na opětovnou spolupráci s libereckým matadorem Vláďou Čermákem, který v Liberci působil dlouhá léta. Věřím, že nás svými zkušenostmi obohatí a posune dál. Jinak trenéři zůstávají vesměs na svých postech, protože chceme udržet kontinuitu práce.
Jaká je vidina zapojení mladých hráčů do A mužstva? Mají mládežnické týmy hráče, kteří aspirují na extraligu?
Rozhodně v to doufám! Věřím, že se nám opět podaří kluky z juniorského týmu zabudovat buď do naší farmy v Benátkách nad Jizerou, nebo rovnou do A týmu, tak jak se to vloni podařilo například u Michala Bulíře, který se v Benátkách moc neohřál a rovnou se posunul do“Áčka“. I na tomto příkladu lze dokázat, že se v Liberci s mládeží pracovalo i v minulosti správně. Doufám, že zase brzy přijde další vlna Plodků, Kočích, Moravců a jiných, a že budeme moci mladé liberecké hráče vídat v nejvyšší soutěži v hojnějším počtu.
Nerad vyzdvihuji jednotlivce, abych nebral motivaci těm ostatním. Přesto můžu zmínit Patrika Urbana, na kterého jsem osobně hodně zvědavý, dále Dlouhého s Psotou, kteří vypadli z nominace na MS U 18 v Brně jen vinou zranění. Ti jsou určitým blízkým příslibem. A několik dalších hráčů ročníku 94 a 95 nás může přesvědčit, že chtějí. To je základ! Silný je ročník 96, kde se hned několik hráčů objevuje v národních mužstvech. Pavel Zacha (r.97) dokonce nastupuje za národní mužstvo o ročník výš a to je vynikající vizitka. Konkrétně jeho se budeme snažit zabudovat do vyšších kategorií i v rámci klubu, aby neustále rostl. Spousta hráčů ročníku 97 a 98 se taktéž objevuje v národních výběrech, takže je opravdu s čím pracovat. Snad i kluci budou nadále pokorně a tvrdě pracovat, protože jinak nemají šanci.
Ještě se dotkněme financování mládeže. V této těžké době není zajisté jednoduché financovat mládež, která čítá zhruba 200 - 250 hráčů.
Samozřejmě není jednoduché „sehnat“ finance na pokrytí rozpočtu mládeže, a to hlavně v příkladě našeho klubu, který je financovaný výhradně soukromou firmou. Je obdivuhodné, jak se majitel klubu stará o děti a mládež a pomáhá tak udržet hokejovou tradici v Liberci. Malí hokejisté mají zadarmo výzbroje, neplatí ani ledy a mají i další výhody, které v jiných klubech nejsou samozřejmostí. Přesto bez podpory dalších dílčích sponzorů a samozřejmě rodičů, by tento program nemohl existovat. Snad všem těm, kteří do mladých hráčů investují peníze, přinášíme radost a rodičům pocit, že plní svým ratolestem jejich sny o tom, že se jednou stanou profesionálním hokejistou.
Děkujeme za rozhovor
