GM Ctibor Jech: Začíná nová etapa

V posledních týdnech zaznamenal kádr Bílých Tygrů velký pohyb. O komentář změn jsme požádali generálního manažera libereckých hokejistů Ctibora Jecha.

V posledních letech jsme dělali po sezóně vždy jen určité „kosmetické úpravy“. Kostra týmu byla daná a my jsme tak řešili pouze posty, kde někomu vypršela smlouva, a nebo jsme se je snažili doplnit jiným typem hráče. Těch změn tak nebylo tolik. Uplynulou sezónou se završilo přibližně čtyřleté období tohoto týmu, přičemž na svůj strop dosáhl rok předtím v semifinále se Slavií Praha.

Po letošní sezóně jsme se tak rozhodli vstoupit do etapy tvorby nového týmu. Vedla nás k tomu nepovedená sezóna, generační skladba týmu, ale i ekonomická situace, která ovlivňuje uzavírání nových kontraktů v Čechách i Evropě.

V minulosti se nám dařilo rozpočet naplňovat dle plánu a v posledních letech dokonce došlo k jeho navýšení. O tom nyní nemůže být řeč, naopak rozpočet výrazně snižujeme. To významně ovlivňuje tvorbu kádru pro příští rok. „Položka hráči“ a celkový režim kolem „A“ týmu odčerpává z rozpočtu nejvíce peněz a je logické, že zde muselo dojít k významné úspoře.

Při doplňování kádru tak myslíme ekonomicky, ale zároveň nechceme opustit naše sportovní renomé. Nastavili jsme novou koncepci, orientovanou výhledem na tři až čtyři roky. Chápu, že nyní naši fanoušci sledují na naše kroky a vnímají je s určitými obavami. Nedivím se, neboť změny se dotýkají i hráčů, kteří tu v posledních čtyřech letech byli nositeli kvality a výkonnosti. Zapsali se do srdcí fanoušků, ale i historie klubu… Všichni za odchody vidí výrazné oslabení týmu, je mi jasné proč, ale i ti hráči, kteří odcházejí, byli kdysi pouze příslibem a na výkonnost se museli dostat. Ani pro mě nejsou tyto odchody jednoduché. Musím však vycházet z podmínek, které mám, a z plánů, které si dáme.

Věřím, že naši fanoušci se dokážou ztotožnit s našimi kroky a budou podporovat nový tým a nové mladé hráče se stejným zaujetím, jako ty minulé.

Garantuji, že tomu tak není. Uvědomujeme si, že fanoušci vnímají zejména sportovní stránku, ale ekonomika od ní nelze oddělit. Klub je zabezpečen velmi dobře, nebudeme se však tvářit, že se nás ekonomická krize nedotkla. Na její důsledky musíme reagovat právě proto, aby klub fungoval finančně bezproblémově jako doposud. Jednoduše řečeno, můžeme si dovolit pouze to, na co máme. Nemůžeme jít do takových kontraktů, o kterých víme, že je neufinancujeme. Navíc jsme se přesvědčili, že výše kontraktu nemusí zdaleka odpovídat výkonnosti hráče. Před sezónou 2008/2009 jsme si mysleli, že máme nejkvalitnější liberecký tým v historii, ale výsledek se nedostavil a nebyli jsme úspěšní.

Post trenéra byl první věcí, kterou jsme po skončení sezóny chtěli řešit. Byla tu varianta s Filipem Pešánem jako hlavním koučem, kde bychom k němu hledali asistenta. Přemýšleli jsme také, zda znovu neangažovat k týmu Vladimíra Čermáka, který si dobře vedl v Benátkách. Nakonec jsme se rozhodli pro možnost nechat u týmu Filipa, ale v pozici asistenta a najít k němu hlavního kouče.

Moc variant nebylo, protože volných trenérů příliš není. Několik vytipovaných jsme oslovili, někteří měli zájem, ale problém byl, že se v tu chvíli nevědělo, zda budou či nebudou pokračovat v současných týmech. Nechtěli jsme čekat a rozhodli se pro trenéra Kalouse, na kterého jsme měli výborné reference.

Mezi trenéry to není neznámé jméno, sedm let spolupracoval u „A“ týmu Slavie s Vladimírem Růžičkou, což je obrovská škola. V mládí pak také koučoval mládežnické reprezentace. Ve Slavii se Kalous staral o kompletní přípravu celého týmu a Růžička o skladbu týmu a koučing při zápasech. S nabídkou jsme přišli zřejmě ve vhodnou dobu, kdy byl trenér Kalous už rozhodnut ve Slavii nepokračovat a chtěl se trenérsky osamostatnit. Kdyby se nedohodl s námi, měl nabídky i z jiných klubů na pozici hlavního kouče.

Od počátku jednání bylo velice příjemné vidět, že ho práce v Liberci zajímá. Prakticky jsme neřešili finanční záležitosti, ale koncepční. Myšlenky pro práci, které nám představil, se nám zamlouvaly a byly v souladu s našimi představami. Proto padla naše volba na něj. Plus byla i jeho zkušenost s přípravou týmu na úzkém hřišti.

Po odchodu Milana Hniličky se pro nás post brankáře stal problémem. Ať byl závěr Milanova působení jakýkoliv, v minulosti tu odvedl spoustu kvalitní práce a laťka tak byla nastavena vysoko. Poté, co Milan onemocněl, zaujal post jedničky Michal Fikrt. Ten střídal výborné zápasy s těmi, kdy se mu až tolik nedařilo. Museli jsme tuto pozici znovu vyřešit a s výkony Tero Leinonena jsme byli spokojeni. Proto tu bude pokračovat. Jde však o krátkodobé řešení, do budoucna musíme najít brankáře, který nám zde bude potvrzovat výkonnost po delší období. Měli jsme v tomto duchu nějaká jednání, např. s Alexandrem Salákem, který chytá ve Finsku. Ten však dál upřednostňuje působení v zahraničí. Prozatím se nám však takového brankáře získat nepovedlo. Trochu mě mrzí, že jsme tu během působení Milana Hniličky nedokázali brankáře takového formátu vychovat. Je to pro nás signál, že se na práci s gólmany musíme více zaměřit.

Tero Leinonen, pokud naváže na své výkony, bude pro náš tým jednoznačně přínosem. Za rok se budeme rozhodovat, co dál. Tero vytvoří dvojici s Michalem Fikrtem, který určitě také dostane šanci. Uvidíme, zda Michal dokáže stabilizovat svou výkonnost, poté by mohl být řešením pro budoucnost i on. V podobném duchu jsme se spolu bavili. Ale šanci nemá jen Michal, i ostatní brankáři v klubu mají otevřené dveře.

Chápu, že fanoušky ta zpráva zaskočila. Valda tady odehrál sedm sezón, což je dlouhé období. Letos mu končila smlouva a jak my, tak i on, jsme přemýšleli co dál. Nakonec jsme se shodli na závěru, že nastal čas na změnu. My respektovali rozhodnutí Valdy, on naše. Valda má určitý věk a my tvoříme tým do budoucna. Rozešli jsme se v přátelském duchu, máme za sebou několik společných úspěchů. Valda skončil v Liberci hokejově, ale jinak na něho nezapomeneme. Jak my funkcionáři, tak spoluhráči či fanoušci. Nejsou to jednoduchá rozhodnutí, ale rozhodli jsme se tým omladit. Dorůstají nám další beci, kteří musí dostat prostor. V týmu navíc máme zkušené hráče, kteří by měli Valdu nahradit.

Lukášovi u nás skončila smlouva a on preferuje angažmá v zahraničí, ideálně v Rusku. Neměl potřebu nyní jednat o nové smlouvě, Liberec ho sice nadále zajímá, ale priorita je jiná.

U předčasného ukončení smlouvy s Borisem Žabkou hrála velkou roli právě zmíněná ekonomika. Boris měl u nás smlouvu ještě na rok, ale my jsme byli nuceni snížit rozpočet klubu. S trenérem jsme rozebírali odchody a příchody a naše volba padla na Borise. Ten tu odehrál tři sezóny a odvedl pro klub dobrou práci. V letošní sezóně se však jeho výkon dostal do průměru a to hrálo při rozhodování také svou roli.

Vaškovi končila u nás smlouva, během play-off jsme vedli jednání o jejím prodloužení. Ale v určitou dobu jsme se dostali do situace, kdy jsme si nový kontrakt nemohli dovolit a od jednání jsme ustoupili. Vašek tu hrál tři a půl roku, významně se podílel na našich úspěších. Jeho góly musí nahradit další hráči. Pokud bychom jim nedali příležitost, nemohou nám ukázat, že ty góly dají taky.

Petrovo uvolnění se rodilo v posledních týdnech a bylo z podobných důvodů, jako u Borise Žabky. Abychom se dostali na úroveň předpokládaného rozpočtu, museli jsme uvolnit jednoho z útočníků s určitou výší platu. Po poradě vedení s trenéry jsme se rozhodli pro Petra. Bylo to těžké rozhodnutí, protože hráč měl pro náš tým zejména v prvních dvou sezónách svůj přínos. V posledních dvou se však i on dostal do průměru. Jak Boris, tak i Petr jsou bezpochyby kvalitní hráči, ale pro „probuzení“ jejich výkonnosti bude změna prostředí určitě přínosem.

Lukášův odchod mě velice mrzí, znám ho od malička. Zájem jsme o něj měli opravdu velký. Myslím si, že od nás dostal s ohledem na své dosavadní působení zajímavou nabídku, bohužel se však rozhodl jít jinou cestou. Lukáš chtěl zajistit místo v prvních dvou pětkách, ale to mu garantovat nemohu. To si musí každý hráč zajistit sám svou výkonností. Přesvědčoval jsem Lukáše s tím, že nyní nastal čas, kdy může ukázat, co v něm je, ale byl už rozhodnutý. To mi nezbylo než respektovat a rozešli jsme se s tím, že v budoucnu má do našeho týmu dveře otevřené a může se vrátit jako například Martin Rýgl.

Vašek je nás odchovanec, několikrát se zde pokoušel dostat do základní sestavy „A“ týmu. Nikdy se však nevypracoval do prvních dvou obranných dvojic a z tohoto důvodu jsme ho uvolňovali do jiných klubů. Zároveň na jeho obranu musím říci, že v době jeho působení tu vždy byla mezi beky velká konkurence. Vloni odehrál výbornou sezónu v Boleslavi a řekl si o nabídky jiných klubů. Již se znovu nechtěl pouštět do boje zde v Liberci a rozhodl se pokračovat v jiném klubu. To respektuji a chápu. Věřím, že se mu v Pardubicích bude dařit.

Konec dubna znamená v hokejovém světě i „papírový“ konec sezóny. My máme zájem tým dále doplňovat, takže o nějakých hráčích jednáme. Rozhodně se však nedá očekávat příliš příchodů, směrem do klubu se nejvíce hráčů posune z Benátek. Mimo těchto přijdou dva až tři další hráči. Nebudeme se však bránit dalšímu posílení v průběhu sezóny, pokud nám to výše rozpočtu dovolí.

Nejvíce se změny dotkly obrany, kde skončili čtyři hráči loňského základního kádru. Zde vstupujeme do určitého rizika, ale vycházíme z toho, že je to koncepční rozhodnutí pro budoucnost. Bude záležet na citlivé práci trenéra s hráči. V některých případech se absence zkušenosti dá nahradit bojovností.

V závěru loňské sezóny oblékl tygří dres Radim Vrbata. Je nějaká šance, že by tu hrál v příští sezóně?

Radim měl u nás angažmá velice krátké, získali jsme ho pro play-off, kam jsme se pak z předkola nedostali. Jeho výkony v základní části byly velkým příslibem, play-off mu nevyšlo stejně jako týmu. Každopádně pořád je to výborný hokejista a byl by posilou každého týmu extraligy. Radim si nyní bude řešit své náležitosti ohledně své platné smlouvy v Tampě. Pokud bude pokračovat v Česku, budeme se o něj zajímat.

Projekt farmy v Benátkách, který jsme řídili včetně kompletního chodu klubu, se osvědčil. Hodnotíme toto partnerství velmi pozitivně. I v Benátkách se nyní bude formovat kádr pro příští sezónu. Kádr na začátek doplní talentovaní liberečtí junioři a někteří hráči „A“ týmu budou mít do Benátek střídavé starty.

Některé změny, které naši farmu potkají, jsou již jasné. Tou největší je odchod Stanislava Procházky. Ten na začátku minulé sezóny pomohl v Liberci a pak v Benátkách pomáhal formovat skupinu mladíků. V závěru sezóny jsme mu pak umožnili působit v Ústí. V současnosti mu v Liberci končí smlouva, pro „A“ tým s ním nepočítáme a v Benátkách také pravděpodobně skončí. Rád by si totiž hledal angažmá poblíž Pardubic, svého bydliště. To je však teprve v jednání. Standa byl jedním z prvních hráčů, který k nám přišel hned po postupu do extraligy. Získat takového hráče pro nováčka není jednoduché, navíc on přicházel z Pardubic, kde měl jistotu určitého výkonu. Odehrál tu sedm sezón, ve kterých patřil k důležitým součástem našeho týmu. I on je jedna z postav, které významně psali krátkou extraligovou historii Bílých Tygrů.

V Benátkách skončil i Richard Rapáč s Ondřejem Hruškou. Richard odehrál pár utkání i za „A“ tým, ale trvale se nedokázal prosadit. Od Ondry Hrušky jsme čekali daleko více, byl pro nás příslibem do budoucna, ale to se mu nepovedlo naplnit. S Richardem jsme spolupráci ukončili úplně, Ondra dostane šanci na hostování v Hradci Králové. Stále však zůstane naším hráčem, uvidíme, zda se mu podaří nastartovat zpět kariéru.

Z Benátek se do libereckého „A“ týmu přesouvají hráči, kteří si v loňské sezóně řekli o šanci. Jde o Duška, Špačka a Vantucha. Od těch očekáváme výrazný posun. Věříme, že si řeknou o svůj trvalý post v „A“ týmu, dostanou na to prostor.

Děkuji za rozhovor.