Jaroslav Nedvěd slaví 60-té narozeniny, gratulujeme

Jaroslav Nedvěd nejstarší, bývalý trenér extraligového A- týmu Bílých Tygrů, slaví dnešní dnem své šedesáté narozeniny. Hokjový klub mu títmto přeje vše nejlepší do dalších let, hodně zdraví a mnoho dalších úspěchů v osobním i v hokejovém životě. U příležitosti završení tohoto milníku jsme pro vás připravili medailonek Jaroslava Nedvěda.

„Zde jsem začal hrát za Lokomotivu Liberec, později za Stadion. Hrál jsem za mladší dorost a potom i za starší dorost. V průběhu dorosteneckých let už jsem také naskočil do kádru dospělých, v Liberci se v té době hrála 2. liga. Hrál se mnou Trafina, Matys, Balda, Trégl, bratři Roudní, to jsou asi ta nejznámější jména,“ zavzpomínal na začátky kariéry Jaroslav Nedvěd.

Následovala základní vojenská služba v Litoměřicích. Tady se Jaroslavu Nedvědovi připletla pod nohy smůla. Litoměřice totiž rok před jeho nástupem opustily první ligu a pokus o návrat, už s Nedvědem v sestavě, byl neúspěšný. Přesto Jaroslav Nedvěd odváděl dobré výkony, protože hned po vojně se přesunul do tradiční hokejové bašty - Litvínova.

„V Litvínově jsem hrál osm let a potkal jsem se s celou řadou vynikajících hokejistů. Krátce po mně, někdy kolem Vánoc 1966, přišel do týmu ještě ne osmnáctiletý Ivan Hlinka. Dále tu hrál Jiří Bubla, Josef Beránek, současný trenér libereckých brankářů Miroslav Kapoun a pochopitelně celá řada dalších,“ vypočítal bývalý asistent gtrenéra u libereckého Áčka.

V litvínovské éře zaznamenal také největší sportovní úspěchy. Byl členem reprezentačního „B“ týmu ČSSR, objevil se i v širší nominaci hokejistů pro olympijský turnaj v Sapporu v roce 1972.

Svou osm let trvající misi, ukončil v roce 1974, kdy se vrátil do Liberce.

Zde také ve 34 letech zakončil hráčskou kariéru a začal se věnovat trenérské práci. „ Pod Ještěd jsem se vrátil v roce 1974. Hrál jsem s celou řadou vynikajících hráčů, hodně vzpomínám třeba na Kahouna, Kasíka, Masopusta a současného manažera Jecha. S těmi jsem dlouho hrál v jedné pětce. S hráčskou kariérou jsem skončil, když jsem dostal trenérskou nabídku. S výjimkou jednoho roku, kdy jsem trénoval Mladou Boleslav, trénuji stále v Liberci. Takže ať počítám jak počítám, je to už 26 let,“zasmál se čerstvý šedesátník.

Trenérská kariéra Jaroslava Nedvěda začala po boku trenéra Havláta rovnou u prvního týmu. Působil nejprve jako jeho asistent, další rok pro změnu pomáhal Zdeňku Uhrovi. Po jeho odchodu do Pardubic se Jaroslav Nedvěd stal hlavním trenérem. U trenéřiny zůstal až do dnešních dní, střídavě koučoval muže, juniory, dorost. Ani jemu se nevyhýbaly obvyklé trenérské rošády.

Nedvěd nejst. prožil velice solidní hráčské období, pokračoval v kariéře trenéra a povedla se mu nakonec i role otce. Jeho dva synové, starší Jaroslav a mladší Petr, se také věnují hokeji. Jaroslav momentálně hraje v Žilině, mladší Petr se v létě upsal na tři roky týmu Phoenix Coyotes, ale po dobu výluky hraje za Spartu Praha. „Hokej mám stále rád, kluky jsem s sebou bral na hokej od mala. Oba začali velmi brzy, Petr dokonce už někdy ve dvou letech. Co se týče jejich kariéry, tak Jarda hraje na Slovensku, ale dlouho hrál za Spartu. Petr to vzal do ruky jinak, v sedmnácti zůstal za mořem, v Kanadě, a dnes je tam, kde je. Mám z nich radost,“ podotkl na téma svých synů Jaroslav Nedvěd.

Přelom tisíciletí zastihl Jaroslava Nedvěda opět na trenérském místě, tentokrát už u Bílých Tygrů, kteří útočili na postup do extraligy. U týmu pracoval společně s Josefem Jandačem. Hned v prvním roce společného působení, v sezóně 2001-2002, slavili s týmem dosud největší úspěch v historii libereckého hokeje – postup do extraligy. „Postup do extraligy, to bylo něco fantastického. Považuji to za jeden ze svých největších úspěchů, jsem rád, že jsem u toho byl. Už když jsem se do Liberce vracel, tak jsem si říkal, že by bylo krásné, kdyby se v Liberci hrála nejvyšší soutěž. Opravdu jsem rád, že se to povedlo.“

Po dvou extraligových sezonách na lavičce A mužstva Bílých Tygrů přešel letos Jaroslav Nedvěd k extraligovému dorostu, který se pod vedením dvojice Peřina – Nedvěd postupně sune tabulkou vzhůru.

Vzpomínky spoluhráčů, svěřenců:

„S Jardou jsem hrál osm let a musím říci, že to byl jeden z nejlepších spoluhráčů, které jsem za svoji kariéru poznal. I když jsme se k sobě na první pohled nehodili, oba jsme totiž měli rádi puk a hráli si s ním, tak jsme našli společnou řeč a předváděli jsme solidní hokej. Trenéři nás nechávali hrát a třetího do útoku nám vždy našli. Jarda byl nesmírně chytrý centr s velmi dobrou koncovkou. Když se nyní podívám na syna Petra, tak jasně vidím Jardův rukopis. Uměl vymyslet krásné akce a střílet hezké góly. Když se sejdeme, tak na společnou kariéru vzpomínáme velice rádi oba dva. Jarda byl navíc nekonfliktní a oblíbený v celém mančaftu, ať už u starších hráčů, tak i mezi mladými. Litvínov není moc velké město, takže jsme se dost stýkali i mimo led. Byl to dobrý parťák, opravdu si nevzpomínám, kdy by mě vyloženě naštval. Většinou se všechno odbývalo v rovině hecování a legrace.“

Ctibor Jech – generální manažer Bílých Tygrů

„Já jsem se s Jardou setkal v týmu, když se vrátil z Litvínova. Pro Liberec to byla bomba. Přišel hráč na vrcholu sil, který za sebou měl skvělé roky v Litvínově. Byl to hráč, který tady v takové kvalitě do té doby nebyl a také dlouhou dobu určoval kvalitu týmu a mužstvo pozdvihl. Před jeho příchodem jsme se pohybovali v té dolní polovině tabulky, po jeho příchodu jsme šli nahoru a obsazovali místa v horní polovině. Hráli jsme v té době 1. národní hokejovou ligu. Jarda hrál tak dobře, že po dvou letech ho chtěl Litvínov zpět, Méďa už zůstal nadobro tady. Přirovnal bych to k situaci, kdy do současného kádru přišli kvalitní hráči z NHL a mužstvo šlo nahoru. Jarda byl kvalitní hráč, odstartoval kariéru v Liberci, potom získal ostruhy jinde, ale zase se vrátil zpátky a ty zkušenosti využil ku prospěchu celého libereckého hokeje.“

Jan Plodek – útočník, Bílí Tygři

„Na pana Nedvěda vzpomínám rád, zažil jsem ho u týmu několik let. Postupně s ním trénoval Zdeněk Vojta a Josef Jandač. Ale úplně první sezónu s ním trénoval současný GM Ctibor Jech, protože se týmu nedařilo a vypadalo to na boj o záchranu. Nakonec jsme to dohráli v klidu. Řekl bych, že do týmu vnesl klid, využil svých zkušeností a dopadlo to dobře. Podle mě je to klidný trenér, který nedává emoce moc najevo. Když se nám podařil postup do extraligy, tak tu impulzivnost obstarával hlavně trenér Jandač. Pan Nedvěd byl v pohodě, žádné problémy jsem s ním nikdy neměl.“

JAROSLAV NEDVĚD