Martin Bakoš o hokejové Číně: Je vidět, že se chtějí učit

Liberec - Další z posil Bílých Tygrů Martin Bakoš má za sebou velmi zajímavou zkušenost. Předchozí ročník strávil v čínském klubu Kunlun Peking. "Byli tam všichni hrozně pokorní a pořád se s námi radili, co a jak vylepšit," vzpomíná s úsměvem.

Co rozhodlo o tvém návratu do Liberce?
Hlavně osobnost Filipa Pešána. Hodně jsme spolu mluvili, vím, co čeho jdu. Tomu, jak to tu dělá, věřím a doufám, že dokážeme přidat další velmi dobrou sezonu. A vlastně jak pro tým, tak pro mě osobně.

Radil ses také s některými spoluhráči?
Zavolal jsem si s Adamem Jánošíkem, to sice ano, ale nejvíc jsem se rozhodoval na základě komunikace s Filipem Pešánem. Trochu jsem čekal i nějakou nabídku ze zahraničí, ale situace na trhu je zkrátka taková, jaká je. Bílí Tygři byli rozhodně top nabídkou.

Počítáš s tlakem, pod kterým mužstvo po předchozích úspěších bude?
Já to mám osobně rád, ale zase bych nemluvil o nějakém tlaku. Na sezonu v Liberci se těším. Jsem rád, že má trenér svou vizi, a těším se na svou roli v týmu. Filip dělá věci moderně. V lecčems třeba jinak, než v jiných klubech. Mně to jak lidsky, tak jako hráči hrozně sedlo.

Máš ve smlouvě nějakou klauzuli, že bys mohl v případě lukrativní nabídky odejít?
Zatím tu mám smlouvu na rok a dál se uvidí po sezoně. V dalším ročníku budu určitě hráčem Bílých Tygrů. Ono je to i pro tým lepší. Když může hráč kdykoliv odejít, nikdy nevíte, kdy bude potřeba znovu skládat kádr. Proto jsme se dohodli, že podobné věci budeme případně řešit až po sezoně.

Byla zkušenost s působením v Číně něčím nezvyklá?
Hokejově to bylo pořád to samé, přeci jen šlo o KHL. Jenže co se týče věcí okolo... Tam to bylo znát. Jednoduše tam lidé nevědí, co je hokej. Ať už jde o fanoušky nebo jiné lidi okolo. Člověk si pak o to víc váží, když se vrátí a má vše jako na talíři. (úsměv)

Jak se konkrétně projevovala jejich neznalost hokeje?
V hlavě mi zůstal jeden moment. Prohrávali jsme 0:2 a došlo k situaci, kdy se dva naši hráči srazili a skončili na ledě. A diváci zahučeli. Vůbec jim nevadilo, že prohráváme a že se srazili dva naši hráči, hlavní pro ně bylo, že viděli srážku. (smích)

Jaká byla na utkáních atmosfére?
Na začátku moc lidí nechodilo. Nastavili hrozně vysoké vstupné, takže jsme dokonce udělali nějaký rekord s pouhými pěti sty diváky v sedmitisícové hale. Ale po přesunu do Pekingu už jich tak pět šest tisíc chodilo, akorát hala byla pro osmnáct tisíc diváků a pořád to vypadalo prázdné. Bylo to komorní prostředí.

Je znát, že v Číně na rozvoji hokeje usilovně pracují?
Progres bude v dalších letech obrovský. Po celém Pekingu stavěli desítky hal pro děti a zavolali si Kanaďany a Američany, aby je hokej naučili. I majitel klubu k nám pořád chodil do šatny a ptal se, co a jak má dělat. Na jejich kultuře je vidět, že se chtějí učit.

Věříš, že pro ně bude prospěšná i nedávno podepsaná spolupráce s Bílými Tygry?
I tady se mají co učit. Filip Pešán tu nastavil podmínky, které evidentně podle výsledků z posledních sezon fungují, proto se nedivím, že se chtějí učit i v Liberci.

Co tě po životní stránce v exotické destinaci nejvíc překvapilo?
V Pekingu mě překvapilo hlavně město. Byla tam hrozná spousta lidí, takový chaos. Jinak jsou jako kultura hrozně pokorní, takže nebylo nijak náročné si tam zvyknout.

Jak vlastně vypadalo vaše hokejové zázemí?
Nejprve jsme museli hrát v Šanghaji, protože v Pekingu do té doby hráli leda basketbal a neměli tam ani halu. Když se dodělala, snažili se nám vytvořit co nejlepší zázemí, ale ještě v tom nebyli tak sběhlí. Jenže oni byli tak pokorní, pořád za námi chodili a omlouvali se. Bylo to takové, že jsme to absolutně chápali. Věděli jsme, do čeho jsme šli, že jde o úplně nový klub. Nějaké komplikace se daly čekat.

Byli jste pro fanoušky známými osobnostmi?
Kdybychom hráli stolní tenis, možná ano! (smích) Jako hokejisti jsme je moc nezajímali.

Měl jsi problémy s jazykovou bariérou?
Anglicky tam mluví spousta lidí, i když to je taková čínskoangličtina. Já teda nemám co povídat, také jsem mluvil anglicky první rok. Komunikoval jsem trošku rusky, trošku anglicky... A pochytil jsem pár čínských frází, jako děkuji, jak se máš a podobně. Je to hrozně těžký jazyk.

Byla s tebou v Pekingu také rodina?
Byl jsem tam sám. Na měsíc a půl za mnou dorazily manželka s dcerou, ale pak se vrátily. Liga je stejně taková, že jsme půl měsíce na tripu. Líbilo se jim tam, trošku jsme poznávali jejich kulturu. Dostali jsme se na místa, kam se hned tak nedostane jen tak nějaký turista, byl to zážitek.

Co tě vlastně přesvědčilo zamířit do takové destinace?
Především jsem tam šel kvůli KHL. Neřešil jsem, jestli je to Čína, protože to pořád znamená stejnou soutěž, v jaké hrají Slovan Bratislava, Magnitogorsk... Samozřejmě to je i finančně lukrativní, ale hlavní pro mě byla samotná soutěž.

Jak bys zhodnotil uplynulý ročník po sportovní stránce?
Osobně jsem byl spokojen. Byli jsme i předčasně dohodnutí na další spolupráci, ale nakonec se změnil trenér a ten měl vyhlídnuté trošku jiné hráče. Za mě to bylo pozitivní, ale takový je hokej. Změní se trenér a s tím se mění i poměry v mužstvu. Teď jsem opět v Liberci a věřím, že týmu pomůžu!