Vše, co jste kdy chtěli vědět o Slavii, a báli jste se zeptat

První zápas čtvrtfinále Česká pojišťovna play off se rychle blíží a my se vám v krátkém seriálu článků pokusíme představit soupeře Bílých Tygrů. V prvním z článků najdete historii týmu Slavie, ať už z dob dávno minulých, nebo nedávných. Ohlédneme se také za tím, jak se vyvedla týmu trenéra Růžičky základní část ročníku 2004/2005.

Základní informace o HC Slavia Praha

Klubové barvy: bílá, červená a modrá
Kapacita stadionu: až 18 000

Vedení klubu:
Prezident klubu: Prezident: RNDr. Miroslav Tvrdý
Viceprezident: JUDr. Tomáš Kotouč
Generální manažer: Vladimír Růžička
Obchodní manažer: Mgr. Ladislav Blažek

Trenéři „A“ mužstva: Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann, Jiří Kalous

Internetové stránky: www.hc-slavia.cz

Největší úspěchy: 1. místo v sezóně 2002/2003, 2. místo v sezóně 2003/2004, semifinále 2000/2001 a 2001/2002

Historie: Klub z vícenež stoletou tradicí

Dalšími slavnými hráči z počátků klubu byli obránci Jan Fleischmann a útočník Otakar Vindyš. Všichni tři hráli za Slavii i v prvním ročníku nejvyšší české hokejové soutěže 1936/37. Na mnoho let to však byla poslední účast Slavie mezi elitou. Blízko k postupu do nejvyšší soutěže sice měla ještě v roce 1947, ale nezdařilo se a dalších téměř padesát let strávili slávisté v hokejovém podpalubí. A to přesto, že klubem prošla řada hráčů, kteří se později prosadili i v národním týmu. Například brankáři Jiří Kulíček (třikrát na MS) a Jiří Holeček (třikrát mistr světa) či útočníci Bedřich Brunclík (na MS 1971) a Jan Havel (čtyřikrát na MS). Posledně jmenovaný byl koncem sedmdesátých let i trenérem Slavie, postup do první ligy, stejně jako předchůdce František Tikal, však nevybojoval.

Současnost: Jedenáctá sezóna v extralize

V prosinci 2000 došlo k pro Slavii klíčovému okamžiku - na lavičku se jako hlavní kouč postavil Vladimír Růžička, který v předcházející sezóně ukončil hráčskou kariéru. S charismatickým koučem a současně sportovním (později generálním) manažerem se Slavia vrátila po dvou letech do play-off a odstartovala zatím nejúspěšnější období historie klubu. Ve dvou sezónách za sebou slávisté postoupili do semifinále a v dalších dvou dokonce až do finále. V něm v roce 2002 v památné sedmizápasové sérii zdolali rivala z Pardubic a Josef Beránek mohl zvednout nad hlavu velký pohár pro mistra extraligy.

Podrobněji se o působení Slavie v play-off v posledních deseti letech dočtete na slávistickém webu.

Základní část 2004/2005: Tvrz jménem Sazka Arena

Vzhledem k ukončení kolektivní smlouvy v NHL do extraligy zamířila řada špičkových hráčů. Slavia vsadila z poloviny na vlastní mladé odchovance - beka Tomáše Kloučka (nyní v Liberci) a robustního centra Josefa Vašíčka, a na dva velezkušené a sehrané Slovenské megastars, Jozefa Stümpela a Žigmunda Pálffyho.

Na začátku sezóny porazila Slavia v Sazka Areně, svém novém domovu, Spartu 4:1. Slávisté tak načali úctyhodnou sérii, když v devíti domácích zápasech za sebou ani jednou neprohráli. Tuto sérii přeťal až pardubický Moeller, jenž nejen s převahou na ledě, ale i s výraznou převahou v hledišti porazil domácí hokejisty 6:4. Slávisté pak doma prohráli i další dva zápasy, když Jaromír Jágr vyhrál ve vyprodané Sazka Areně 3:2 a proti mistru ze Zlína nedokázali Slávisté prolomit svůj velký komplex.

Venku se však Slavii tolik nedařilo. Červenobílí dokonce patřili v tabulce venkovních zápasů mezi nejhorší týmy. Růžičkův výběr sice vyhrál v pátém kole extraligy v Pardubicích, ale od té doby se slávisté na soupeřových kluzištích trápili. Své trápení přerušili až ve 12.kole ve vítkovické ČEZ Areně, když domácí Vítkovice podlehly Slavii 3:5. Na tomto vítězství se již podílel také Tomáš Vlasák, jehož příchod byl Růžičkovou reakcí na nestálé výkony. Vlasák se do svého mateřského klubu vrátil po deseti letech cestování po světě.

Ve 13.kole se na tři týdny rozloučil se „sešívaným“ dresem Žigmund Pálffy, který vypomohl na pár zápasů ve své rodné Skalici. Druhého listopadu se v zaplněná Sazka Arena loučila s legendárním obráncem Františkem Kučerou.

Stává se již zvykem, že mezi listopadem a lednem připraví generální manažer a trenér v jedné osobě Vladimír Růžička slávistickým fanouškům velké překvapení - a pokaždé se ho účastnila Plzeň. Před dvěma lety to byla výměna slávistické ikony Viktora Ujčíka za raubíře Radka Dudu a bojovníka Krátošku, loni pak odešel do Plzně "nedotknutelný" Roman Málek, a v této sezóně se Radek Duda pikantně do Plzně, ze které neodcházel právě v dobrém, vrátil. Slavia za něj dostala velezkušeného beka Jaroslava Špačka, který si premiéru v červenobílém dresu odbyl na Nový rok ve Zlíně. Slavia prohrála se Zlínem 0:2 a natáhla tak sérii, kdy Zlínu nevstřelila gól, na 11 třetin.

Přišel další trejd, Růžička si do svého týmu vybral nadějného útočníka Lukáše Havla z Litvínova, opačným směrem za něj putovala náhrada v podobě veterána Patrika Martince. O dvě kola později Slavii postihla menší katastrofa. Při jednom zákroku v utkání s Jihlavou se zranila brankářská jednička Petr Franěk, stejně jako loni před play-off, který poté svému týmu chyběl takřka čtyři týdny. V brance jej na tři zápasy nahradil Lukáš Hronek, který se na chvíli vrátil z hostování právě v Jihlavě, a současně si Vladimír Růžička půjčil z Karlových Varů Zdenka Šmída, známého i v Liberci. Protože se ale Petr Franěk stačil uzdravit, bude proti Liberci jen na střídačce. V závěru základní části měla Slavie vynikající formu, když z deseti zápasů od konce ledna jen jednou remizovala (s neoblíbeným soupeřem ze Zlína 1:1) a jedinkrát prohrála - 3:4 ve Svijanské aréně. Díky zisku 24 bodů z deseti zápasů si upevnila čtvrté postupové místo, které jí zaručilo výhodu domácího prostředí na začátku vyřazovacích bojů.

V konečném bilancování Bílé Tygry nakonec dělily od čtvrté Slavie (a také od třetích Pardubic) jen čtyři body.