Výkony mladých Bílých Tygrů v reprezentaci Vladimíra Čermáka potěšily

V průběhu listopadové reprezentační pauzy měli Bílí Tygři zastoupení ve všech mládežnických reprezentacích a to jak na poli hráčském, tak u "19" i na postu trenéra. Na liberecké hráče, ale nejen na ně dohlížel Vladimír Čermák, trenér liberecké juniorky. "Tým do 19-ti let se tvoří hlavně proto, aby si vybraní hráči udrželi kontakt s mezinárodním hokejem," vysvětluje Vladimír Čermák význam netradiční věkové kategorie, ve které se prosazují liberečtí Rýgl, Špaček a Dušek.

Jak jste se k práci reprezentačního trenéra dostal?
Nabídku na trenérskou práci u "19" jsem dostal před začátkem extraligového ročníku.

Co bylo od začátku vaším úkolem?
Měl jsem sledovat hráče v české skupině, protože zpočátku jsme hráli jen s českými týmy. Kolega Pavliš pak sledoval nejen českou skupinu, ale hlavně moravskou, protože tam já jsem se nedostal. Navíc on to má o trochu jednodušší, protože je metodikem na svazu, tudíž netrénuje žádný mančaft. Já se musím dívat nejen na vytipovaného hráče od soupeře, ale pochopitelně i na vlastní tým.

Tým jste tedy dávali dohromady společně, že?
Je to tak, dohodli jsme se, koho povolat, nebyl v tom žádný problém.

Přesto se zeptám, setkali jste se s nějakými překážkami při skladbě týmu?
To ano, hlavně s tím, že řada mladých hráčů je v zámoří a ty pochopitelně nemáme k dispozici. Náš soupeř v přípravných zápasech, Finové, to měli jednodušší. Z jejich "18" nikdo do zámoří neodešel, takže jen mančaft vhodně doplnili a přidali jednu pětku ročníku 1985. Bylo na nich vidět, že jsou sehranější, že jsou spolu delší dobu. My jsme museli hráče z "18" oželet, protože většina z nich odešla do zámoří. Přesto si myslím, že jsme postavili mužstvo, které působilo dobrým dojmem. Nejen hokejově, ale i mimo led se kluci chovali dobře.

Jste z Liberce, takže jak si vedli naši kluci, Rýgl, Dušek a Špaček?
Musím říci, že jejich výkony mě velmi potěšily, patřili k nejlepším hráčům týmu. Martin Rýgl patřil k nejvytěžovanějším bekům, když jsme potřebovali zredukovat hru na čtyři, nebo dokonce na tři obránce, tak se pravidelně objevoval na ledě. Musí ale zlepšit práci s kotoučem, hlavně ji zrychlit. Občas si otálením zbytečně komplikuje situaci. Dan Špaček byl nejlepší bránící levé křídlo, které jsme měli, v tom ho nikdo nepředčil. Navíc se dokázal i střelecky prosadit, dal góly. Tonda Dušek patřil s Honzou Starým z Pardubic ke dvěma nejlepším centrům, byli na ledě vidět.

Kluci tedy mají solidní šanci prosadit se v reprezentaci i nadále...
Určitě si myslím, že dostanou nabídku do širšího výběru "20", a potom už se uvidí. Záleží také na tom, kolik hráčů ze zámoří trenéři pozvou, tam je to vždycky sázka do loterie. Letos to asi nevyjde, ale já to spíš beru s perspektivou do příštího roku. Ono je to ošidné, někomu odchod do zámoří prospěje, někomu ne. Jde o to, aby trenéři měli aktuální přehled.

Co vám kromě starostí navíc práce u reprezentace přináší?
Každá práce přinese nějaké obohacení. Když jsem sledoval Finy, tak jsem viděl prvky, které se v našem hokeji moc neobjevují a byly to dobré věci. Pak samozřejmě práce s kolegou, se kterým se normálně nevídám, tak i od něho si lze odnést nějaké poznatky. Vždycky se snažím vzít si to dobré, na druhé straně vidím i věci, od kterých se chci oprostit.

Co ještě letos "19" čeká?
V letošní sezóně by to měl být ještě jeden turnaj, někdy v únorové přestávce, ale přesný termín, soupeře a další věci, tak to ještě nevím.

Jak je to s vaší další prací u reprezentace?
S kolegou Zdeňkem Pavlišem jsme se dohodli, že budeme společně pokračovat dál, až do konce sezóny. Uvidíme, co bude v dalším roce.

Kdo další z Liberce by se mohl eventuálně prosadit?
Ročník je hodně silný, ale v "18" máme Lukáše Vantucha. Letos určitě ne, ale doufám, že v budoucnu se prosadí. Musím říci, že většina těch mladých na sobě pracuje a jejich výkon jde nahoru. Bude záležet i na štěstí, aby se ta jejich hra zúročila v nějakých reprezentačních výběrech. Každý hráč je individuální. Někdo je "hotový hokejista" v 18 letech, někdo se vyprofiluje později, třeba až v těch dvaceti.

Vraťme se ještě k utkáním ve Finsku, jak byste zhodnotil ta tři utkání?
Jednou jsme prohráli, jednou remizovali a jednou vyhráli. Výsledky nebyly špatné. Když jsme hráli tu svoji hru, všichni si plnili, co měli, tak jme byli lepší. ta česká chytrost na ně platila. Finové zase oplývají rychlejším bruslením a důrazem, a tak když začali hrát "od podlahy", tak nám to trochu dělalo problémy. První zápas vypadal zpočátku špatně, ale kluci se do toho pak dostali. I ve druhém to přes porážku nebylo špatné. Ve třetím utkání se dařilo všem, a tak jsme sílu mohli rozložit do všech čtyř pětek. Kluci se sehrávali a bylo to stále lepší.

Bylo by tedy dobré, mít hráče častěji pohromadě?
Tým do 19-ti let se tvoří hlavně proto, aby si vybraní hráči udrželi kontakt s mezinárodním hokejem. Tahle kategorie nemá žádný oficiální turnaj. Je to hlavně přechodový mezičlánek mezi "18" a "20".

Poslední otázka. Jak se vám pracovalo se Zdeňkem Pavlišem?
Spolupráce fungovala dobře. On měl výhodu v tom, že při soutěži sledoval hráče z tribuny a já z lavičky, přesto dal na moje rady a doporučení. Bylo to v pohodě a dohodli jsme se, že budeme pokračovat.