Nula? To byl hlavně týmový výkon, usmívá se Roman Will

Liberec - Vítězství Bílých Tygrů nad Vítkovicemi ozdobil čistým kontem Roman Will. Práci přitom neměl vůbec snadnou, několikrát čelil nebezpečným brejkům soupeře. Nejnebezpečnější šanci však ostravskému celku nešťastně založil sám. "Byla to hrozná chyba, chtěl jsem jejich hráče přehrát a o tom druhém jsem vůbec nevěděl," sypal si po zápase popel na hlavu.

Jak bys úvodní osmifinálový duel s Vítkovicemi zhodnotil?
Je to pro nás důležité vítězství. Klíčové bylo, že nám vyšel úvod. Nechci říct, že bychom celý zápas vyloženě dominovali, ale tlačili jsme se do útoku a vytvořili jsme si spoustu šancí. Daniel Dolejš jim výborně zachytal. Byl to takový zvláštní hokej. Ukázala se dobrá obrana, ale také dobrý útok. Naštěstí jsme byli trpěliví a gól jsme nakonec dali. Vítkovice tu odehrály dobrý zápas a k vidění byl pro diváky zajímavý hokej, i když s jediným gólem. Výhra je důležitým krokem do druhého zápasu.

Měli jste sice střeleckou převahu, ale nedařilo se vám prosadit. Připomnělo ti to trochu střelecké trápení ze začátku sezony?
Já myslím, že už to není jako v úvodu sezony. Je to v mnoha ohledech daleko lepší, ale když gólman zachytá tak, jako Dan Dolejš tentokrát, tak je to vždy těžké. Výborně si vykrýval prostor, puky zbytečně nevyrážel a obrana mu pomáhala. Neřekl bych, že nás pronásledovala nějaká střelecká smůla, ale zkrátka jim parádně zachytal brankář.

Chvílemi jsi neměl příliš práce, o moment později na tebe jeli soupeři v přečíslení. Jak ses v utkání cítil?
Každý gólman je vždy raději, když na vás letí 35 střel a jste v určitém tempu. Ale také tady jsem v něm docela zůstával. Když nás zamkli v pásmu, musel jsem hledat puk. I při přečísleních dva na jednoho několikrát obránci na poslední chvíli vypíchli puk... Kluci mi hrozně pomohli. Byl to pro brankáře náročný zápas, ale vychytaná nula je hlavně týmovým výkonem. Něco jsem pochytal, něco zase kluci vylehali a podpořili mě. Opakuji, je to týmová nula.

V hokejové Lize mistrů dostáváš přednost před Jánem Lašákem, jak si tuto soutěž užíváš?
CHL je super liga. Je hrozně zajímavé, když hrajete s různými týmy z celé Evropy, byť tentokrát jsme narazili na Vítkovice. Navíc jsem osobně také rád, když dostanu šanci chytat. Jsem rád za každý zápas, ať v extralize, Benátkách nebo v Champions League.

Ještě se vrátím k utkání, zatrnulo ti, když jsi v závěru první třetiny namazal soupeři puk před prázdnou branku?
No vidíte, jak jsem se tu rozpovídal, úplně jsem na to zapomněl! (úsměv) Byla to obrovská chyba. Možná to bylo takové přehnané sebevědomí, které jsem teď nabyl v posledních zápasech. Vymýšlel jsem až moc. Nechtěl jsem, abychom měli buly v pásmu. Věděl jsem, že tam jede hráč, a chtěl jsem ho přehrát, ale už jsem neměl ponětí o tom druhém. Někdo naštěstí výborně zaskočil a puk ještě trošku tečoval. I štěstí mi tedy trochu pomohlo. Ale to je občas potřeba.

A jen o chvíli později jsi ztratil puk znovu, jak těžké bylo se z takových situací vzpamatovat?
To už bylo takové, že se toho sešlo najednou moc. Dvě podobné situace... Necítil jsem se moc dobře. Ale Filip Pešán mi při přestávce jasně řekl, že se to stane, že jsem měl předtím dobré zákroky. Že za mnou tým stojí. Psychicky mi pomohl. Byly to zkrátka dvě velké chyby, které zaplať pánbůh nevyužili. Mohlo to být na konci třetiny 0:1. Musím poděkovat spoluhráčům, že mi v těchto chvílích pomohli.