V letošní sezóně jsme se rozhodli dát větší prostor mladým, vypověděl před sezónou GM Ctibor Jech
L i b e r e c – Sezóna Bílých Tygrů začíná takřka za pár hodin. Na poslední předsezónní rozhovor jsme tak zašli za generálním manažerem Bílých Tygrů Ctiborem Jechem, který s týmem zažil všechny úspěchy i neúspěchy a letos nakousne stejně jako klub svou desátou extraligovou sezónu.
Pane Jechu, začněme od začátku. Co se Vám vybaví, když se řekne minulá sezóna?U minulé sezóny je to dost jednoduché. Vybaví se mi nešťastný závěr. Sezóna byla poměrně dobrá a základní část jsme zvládli výborně. Dá se říci, že jsme play-off díky pěti minutám nezvládli. Sérii se Slavií jsme začali špatně, což jsme pak ale dohonili a důležité utkání jsme si vrátili k nám do arény. Byli jsme pět minut od semifinále, ale pak přišel kolaps. Takové věci se ale ve sportu bohužel dějí. Jestliže si někdo nechá proklouznout svůj úspěch mezi prsty, tak dostane za to pár facek a my je dostali. Zklamání z loňské sezóny zůstane v mých vzpomínkách navždy, protože jsme promarnili obrovskou příležitost s tak kvalitním a silným týmem.
Po sezóně pak přišly hráčské změny. Jak je hodnotíte?
Letos došlo u nás ke změně, že jsme nepřivedli žádné tzv. velké jméno s bohatými zkušenostmi. Naopak z týmu odešli hráči, kteří nám zkušenost zajišťovali. Odešel Andrej Podkonický, který tu odehrál výborné sezóny, Jirka Hunkes, jenž například představoval určitou kvalitu v obraně. Zkušenosti přinesl minulý rok ale i Miloslav Hořava. Na jejich místa jsme vsadili hráče, kteří si o to řekli například na farmě. Nejsou to neznámí hráči, protože se střídavě objevovali v týmu. Nyní přišla jejich doba a oni na sebe musí brát větší zodpovědnost a prokázat svou kvalitu. Nemají na to ale příliš mnoho času. Lajna Bárta – Urban – Vantuch například nahradila právě ty hráče, kteří odešli. Změny charakterizují i myšlení klubu a s tím je spojená i ekonomika. Nemyslíme si ale, že by to bylo na úkor kvality.
Bylo to důležité a k rozhodování o kádru to přispělo. Měli jsme tím záruku lídra týmu. On navíc zažil loni podařenou sezónu a svou chuť do hokeje neztratil.
Byl by to tedy problém, kdyby nepokračoval?
Určitý problém by to byl. Možná, že bychom museli nějakého zkušeného hráče hledat. Pokračování Petra je ale lepší řešení.
Jak dlouho může takový hráč, jako je Petr Nedvěd, ještě vůbec hrát?
Těžko říci. Podívejte se třeba na Haška, i když brankář je trochu něco jiného. Jeho výborné sportovní výkony jsou hodny velkého obdivu. Petr musí pro to hodně udělat, aby se udržel na špičce. Pokud to srovnám znova s brankářem Haškem, tak je to něco jiného. U hráče v poli je mnohem větší pravděpodobnost, že se například zraní. Pro diváky je to dobře, že Petr ještě hraje. Odhadnout ale jak dlouho ještě může hrát, je těžké. Takové věci musí právě on řešit individuálně. Já bych mu samozřejmě přál, aby to trvalo co nejdéle.
V určitých médiích se uvádí, že rozpočet klubu je sto miliónů korun. Mohl byste to uvést na pravou míru?
Otázka o rozpočtu klubu je ve všech sportovních odvětvích velice složitá. Neexistuje rozpočet klubu, protože máme společnost Bílí Tygři s.r.o. a to zahrnuje spoustu věcí. Zahrnuje to například akademii, velké marketingové oddělení, které se stará o sponzory, a libereckou farmu. Tyhle všechny věci vytváří částku. Nejsrozumitelnější je asi částka, která přijde na A-tým Bílých Tygrů včetně kompletního servisu, jako jsou trenéři, výstroje, doprava, stravování, ubytování a dalších s tím spojených věcí. V rozpočtu je zahrnuta i European Trophy. Vše tohle dohromady činí zhruba osmdesát miliónů korun a k tomu se musí ještě připočíst částka na akademii a marketing.
Nedílnou součástí příjmu klubů jsou i vstupenky a permanentky. Jak to vypadá letos s prodejem permanentek?
Letos jsme na zhruba stejných číslech jako loňský rok. V posledních letech se dostáváme k průměrnému číslu tři tisíce prodaných permanentek za sezónu, což si myslím, že je dobře na to, co bylo v minulosti. Rádi bychom se dostali ještě výš, protože by bylo pěkné mít zaplněnou arénu na každém utkání.
Byla to pro nás nová věc, do které jsme rádi vstoupili. Získali jsme spoustu zkušeností, ať pozitivních, tak i negativních. Po sportovní stránce byla European Trophy jednoznačným přínosem. Byly to výborné zápasy s úplně jiným charakterem, než jsme byli zvyklí. Hráči mohli poměřit své síly v rámci špičkových evropských týmů. My jsme hráli několikrát na soustředění ve Švýcarsku mezistátní zápasy, ale tato soutěž šla ještě nad rámec toho, co jsme do teď zažili. Zkusili jsme si také cestování, kdyby přišla rychlá série zápasů. Myslím, že hráči a realizační tým obstáli. Hlavně pro realizační tým to bylo hodně náročné, kdy se musel neustále stěhovat a plánovat rychlé přejezdy. Byli bychom hrozně rádi, aby se soutěž dále rozvíjela, protože v tom vidíme velikou perspektivu.
Liberec čeká jubilejní desátá sezóna v extralize. Cítíte letos větší odhodlání udělat třeba nějaký úspěch, který zatím Tygrům chybí?
Určitě by to bylo pěkné. Desátá sezóna je jubileum a máme už něco za sebou. Můžeme si říci, že jsme zatím v extralize byli úspěšní. Kromě prvních dvou sezón jsme byli prakticky vždy v play-off a čtyřikrát jsme udělali semifinále. Rozhodně nám ale úspěch chybí, protože pokud jsme byli čtyřikrát v semifinále a ani jednou jsme se nedostali dál, tak to dnes musíme brát jako neúspěch. Proto mě minulá sezóna tak těžce zasáhla a vždy to budu mít v hlavě. Rádi bychom, aby desátá sezóna byla mimořádně úspěšná v podobě třeba finále. Ve sportu si ale nelze stavět jednu hranici a té se musí za každou cenu dosáhnout. Jiné kluby nemají také každý rok nějaká jubilea a do finále také chtějí.
Letos tomu bude deset let také od doby, kdy se Liberec probojoval do extraligy. To jsou asi zase naopak příjemné vzpomínky?
Ano, to jsou naopak opravdu krásné vzpomínky. Byla to tehdy pro nás všechny, kdo jsme tu tehdy byli, nádherná sezóna a mimořádný úspěch. Tenkrát jsme si nedali úkol, že musíme postoupit do extraligy, ale zároveň jsme se chtěli pokusit dostat se do play-off, finále, vyzkoušet si baráž a jednou jí i vyhrát. Postupně jsme postupovali a dostali se až na konec, kde jsme se díky výhře v baráži probojovali do extraligy. Navíc jsme hráli proti Kladnu, které je v českém hokeji pojmem. Dostat tenkrát Kladno z extraligy a zaujmout jeho místo byla veliká troufalost.
Vzpomínám také rád na pana Jandače. Byl to tenkrát hodně mladý trenér a nám se podařila obrovská věc.
Myslíte si, že by byla extraliga v Liberci, pokud by do klubu nepřišel pan Syrovátko?
Troufám si tvrdit, že nebyla. Jsem si také téměř jist, že by tu nebyla ani první liga. Hokej potřebuje nejen finanční, ale také morální zázemí. Doba byla tenkrát hektická a kluby se přetvářely z tělovýchovných jednot na různé obchodní společnosti, protože ony musely samostatně fungovat. Všechny tyto věci přinesl pan Syrovátko se svou firmou.
Vy jste asi tenkrát skládal postupový tým. Kde jste našel tu správnou chemii?
Klub se nějak vyvíjel a my začali všichni pracovat manažerským způsobem. Nedělali jsme věci na koleně, jak tomu bylo tehdy, ale lidi dostali svou funkci a zodpovědnost. Měli jsme tu výborné kluky z Liberce, kteří nám tu vyrůstali, protože mládež jsme udrželi i v nejtěžších dobách. Z toho jsme pak generovali hráče, kteří ale odcházeli vždy někam jinam. Dali jsme tehdy klukům motiv, že to může jít a klub tehdy začal už také velice dobře fungovat v první lize a patřil mezi nejlepší.
Cítili jsme to všichni, že bychom se o to mohli pokusit. I já, který jsem se přesunul z trenérské lavičky do kanceláře, což pro mě byl obrovský problém, protože mě to k ledu vždy táhlo. Všichni jsme se tehdy svých úkolů zhostili dobře. Pan Syrovátko je persóna, která chce vždy maximum. Když viděl, že v první lize už to dál nejde, chtěl udělat další krok. Tenkrát jsem hledal trenérskou osobnost, která by nám pomohla. Všichni nám kývali, ale vždy řekli, že by raději trénovali extraligu. Zapojili jsme do toho tedy i mladého trenéra Jandače. Chemie se nějak dostavila tím, že jsme měli všichni touhu a byli jsme nakaženi panem Syrovátkem, že to chce úspěch. Jednoduchý recept ale na složení týmu není, protože se musí sejít mnoho faktorů.
Která sezóna byla z Vašeho pohledu generálního manažera nejhektičtější? Troufám si tipovat, že to byl asi extraligový ročník 2004/05, kdy byla výluka v NHL.
Byla to opravdu nádherná sezóna, protože se v extralize objevila zajímavá jména. Tehdy jsme šli úplně jinou cestou, než většina klubů. Rozhodli jsme se kromě Jardy Modrého jen pro mladé kluky. Přišli Nedorost, Vrbata, Fischer a Kotalík. Tenkrát to byli mladí neokoukaní kluci. K vidění byl vynikající hokej, kdy jsme neuspěli opět v semifinále. Z pohledu manažera to byla opravdu nejzajímavější sezóna. Potkal jsem se s lidmi, se kterými jsem hrozně rád spolupracoval.
Po dlouhé době jsme v Liberci v pozici, kdy máme naprosto vyrovnanou brankářskou dvojici. Zkušenost přináší Marek Pinc a mladík Tomáš Vošvrda je kluk, který má určité ambice. Je to typ brankáře, který má moderní styl a svou sebedůvěru. My nejdeme do sezóny s tím, že máme jasnou jedničku. V tomto ohledu je to ale složitější práce pro trenéry a oba hráče, aby bojem o svou pozici v týmu nenarušovali určité věci. Oba zatím tuhle věc přijímají tak, jak je. Chtěl bych, aby z této pozice tým těžil.
Jak jste spokojen s libereckou farmou, která funguje už tři roky?
Pro nás to byla tenkrát nová věc a v Česku nás zatím žádný klub nenapodobil. Jsem spokojen, že to takhle je, protože je vše pod naší kontrolou. Na druhou stranu to ale zase navyšuje rozpočet, protože to je součást našeho klubu. Věřím, že právě letošní sezóna, kdy jsme do žádných větších nákupů nešli, a doplnili to hráči, kteří nám prošli tím týmem, prověří, jestli je to životaschopné a kvalita se dá vytvářet. My samozřejmě chceme dál přivádět hráče do týmu, ale ten základ si chceme vychovat sami. Doposud jsme spokojeni.
Kromě slovenských hráčů máte v týmu pouze jednoho cizince a tím je Darrell Hay. Poohlížíte se ještě po nějakém novém jménu?
V minulosti jsme tu měli dva finské a taky několik zámořských hráčů. Myslím si, že přijde doba, kdy tu cizinců přibude. Vše je spojené s ekonomikou.
Liberec je znám tím, že má spoustu fanoušků z Německa. Co takhle angažovat nějakého hráče z jejich země? Určitě by to bylo pro ně atraktivní.
Eminentně nás tato varianta zajímá. Už asi dva roky hledáme hráče, který by byl mladý a byl na úrovni německého národního mužstva. Pak je ovšem další fáze takového hráče najít, ukázat mu, že je tady taková perspektiva. Vzhledem k německým fanouškům, bychom určitě chtěli někoho takového angažovat do budoucna. Možná, že se nám tahle věc podaří už v letošní sezóně.
Je to už více než týden, co se stala letecká katastrofa v Rusku. Myslíte si, že to poznamená start extraligy?
Já věřím, že moc ne. Bez nějakého poznamenání to ale určitě nebude. Odešli kluci, kteří byli blízko všem hráčům ve všech týmech. Věřím, že po pár odehraných kolech se to dostane do normálu a život se vzpomínkou na ně poběží dál. Já si vzpomínám, že u nás v klubu se stalo tenkrát neštěstí s Pavlem Kábrtem a tým se z toho nevzpamatoval celou sezónu. Bylo by dobře odehrát to pro ně, myslet na ně a při každém úspěchu se s nimi radovat.
Děkuji za rozhovor.
