Velký příběh ročníku 2012. Je vidět, že jdeme správnou cestou, těší Jecha
Liberec - Velký úspěch pro hráče, ale i realizační tým. Tygří sedmá třída dosáhla vítězství na domácím Memoriálu Jaroslava Kasíka pod vedením hlavního kouče Ctibora Jecha mladšího.
Fantastický příběh. Překvapili jste trošku sami sebe?
Dívám se na to stejně, samozřejmě ale tohle byl před turnajem takový můj tajný sen. V situaci, kdy turnaj odstartoval, a bylo vidět, jak silné týmy tady jsou a v jaké jsme formě, nabyl jsem dojmu, že pro nás jakákoliv placka bude velký úspěch. Řekl bych, že jsme ta očekávání jednoznačně překonali. Myslím si ale, že jsme turnaj vyhráli zaslouženě.
Jak se ohlížíš za základní částí?
Čtyři zápasy jsme odehráli velmi slušně, bohužel nám ulétl jeden proti Vítkovicím, prohráli jsme 0:8. Z dalších jsem měl dobrý pocit. Byť jsme třeba prohráli, herní projev byl slibný, sráželo nás ale neproměňování šancí a lehce naivní chyby. Postupem času jsme se zlepšovali a výsledek byl vidět ve finálním dni.
Play-off ale nezačalo ideálně, se Spartou jste se dostali do ztráty 1:3. Zápas jste poté skvěle otočili. Byli hráči od té doby na nějaké vlně euforie?
Byl tam hrozně důležitý moment, když jsme asi deset minut před koncem inkasovali gól na 1:3, mohlo nás to zlomit. Ale stal se pravý opak, kopli jsme do toho, kluci dřeli a šli si za tím. Pak se k nám přiklonilo i štěstíčko, protože jsme zkrátka vyvinuli velkou aktivitu, vůli a nevzdali jsme se. V první třetině toho zápasu nám vůbec nešly nohy, hrálo se ráno, jako bychom ještě byli u snídaně. Od druhé části se to začalo zvedat. Myslím, že kluci v tu dobu začali věřit, že mohou udělat velký úspěch.
Co finálový zápas s Plzní?
Na našem projevu bylo vidět, že už trošku taháme nohy, vstup nebyl zdaleka takový, jako třeba v semifinále proti Motoru. V první polovině jsme tahali za kratší konec, nicméně pak zase bylo vidět, že tým nabírá na síle. V určitých momentech jsme získali momentum, dokázali jsme soupeře zatlačit. Prohrávali jsme 0:1, což nás na chvilku vyhodilo z role. Pak jsme ale převzali iniciativu a dobře vyřešenými šancemi jsme to dokázali zlomit. Závěr jsme už uválčili.
Jak jsi sám zmínil – Plzeň měla ve finále lepší vstup a když dala první gól, byl to další z momentů, který by vás mohl zlomit. Čemu přisuzuješ to, že se tak znovu nestalo?
Přisuzuji to tomu, že hráče neustále učíme, že je potřeba zabrat, i když je to těžké a že se za žádné situace nemůžeme vzdát. Když člověk dělá dobré věci a dělá je správně, odměna většinou přijde.
Turnaj byl nesmírně vyrovnaný. Z pohledu trenéra ideální test před sezónou, že?
Bylo to perfektní, všechny zápasy byly těžké, mezi soupeři panovaly minimální rozdíly. Je dobře, že jeden nebo dva týmy nebyly výsledkově úplně odstřelené, nebo naopak jasně horší. Turnaji to dodalo velký kredit, vyhrát to fakt nebylo snadné. Povést se to mohlo komukoliv.
Ročník 2012 se zároveň dočkal svého turnajového úspěchu!
S Honzou Lucákem jsme kluky převzali letos na jaře. Ročník 2012 neměl žádný velký úspěch na turnajích, dočkal se právě teď, na domácím Kasíkovi, který mnoha ročníkům v minulosti těsně unikl. Hráči se tím zapsali do dějin, fantastické zakončení turnaje.
Vypíchnul bys speciálně někoho?
Určitě bych pochválil brankáře Maxe Tvercoviciho, který nám byl oporou, dostal nejvýše tři góly od Sparty. To je s takovými soupeři opravdu dobrá vizitka. Z hráčů musím pochválit všechny, i ty, kteří nehráli. Všichni tvořili perfektní tým. Jsme vděční i našemu vedoucímu Michalu Prokopovi, který tu lítal od rána do večera a zařizoval věci kolem. Každý přispěl svým dílem.
Jak velké povzbuzení tohle pro kluky před sezónou je?
Obrovské! Je vidět, že jdeme správnou cestou a to, jak jsme v trénincích nároční, má svůj smysl. Jednoznačně to hráčům může posílit sebevědomí.
