Liberec? Lepší cestu jsem si vybrat nemohl, říká Rychlovský před odletem do Detroitu
Liberec – Výkony v minulé sezóně katapultovaly Jakuba Rychlovského až do NHL, kde podepsal smlouvu s Detroitem Red Wings. Přidává se tak mezi hráče, kteří díky angažmá pod Ještědem dostali šanci zabojovat o své místo mezi těmi nejlepšími na světě. „Trenéři se mnou v Liberci pracovali každý den, je to i jejich zásluha,“ ohlíží se za svým vývojem v barvách Tygrů.
V jaké fázi přípravy se momentálně nacházíš a jak se těšíš na kemp Detroitu?
Ve středu odlétám a moc se na to těším, už to tady v Česku bylo moc dlouhé. Trénoval jsem čtyři měsíce, byla to asi moje nejdelší příprava v kariéře. Myslím, že jsem se nachystal dobře. Teď už je jenom na mě, abych se v Detroitu ukázal v co nejlepším světle a zanechal dobrý první dojem. Udělám maximum, abych se probojoval do prvního týmu.
S Red Wings už jsi jednou v létě trénoval. Jaké byly první dojmy?
Když jsem přišel do hlavní arény Detroitu, asi až v tu chvíli mi docvaklo, kde jsem se ocitl. Zázemí, počet a přístup lidí, kteří se v organizaci starají o hráče, je na extrémní úrovni. Podle mě už to ani nejde dál posouvat. Člověk si najednou uvědomí, že asi proto je to nejlepší liga na světě. Ten týden jsem si tam užil. Měli jsme nějaké počáteční testy, ale hlavně to bylo o tom, abychom se poznali s ostatními hráči a vedením celé organizace. Měli jsme přednášky o tom, jak se stravovat, spát a celkově se o sebe starat, abychom mohli na ledě podat co nejlepší výkony.
Dostaneš podle tebe šanci zabojovat i o první tým, nebo čekáš, že budeš muset začít na farmě?
Myslím, že mě farma na začátku určitě nemine. Když se člověk podívá na historii, jak Detroit nakládal s hráči, tak je většinou na farmu poslal. Moje cesta tam tedy nejspíš povede taky. Může se ale stát cokoliv.
Jak probíhá stěhování do Ameriky. Máš už všechno zařízeno?
Všechno jsem to průběžně řešil. Poslední dva dny už balím na odlet. Všichni mi doporučovali, ať s sebou moc věcí netahám, že je lepší si většinu věcí pořídit až tam.
Partnerka se bude stěhovat taky, nebo na to budeš ze začátku sám?
Zůstane tady, protože jí zbývá ještě rok na vysoké škole. Určitě se za mnou ale párkrát vydá. Po sezóně se uvidí, jestli budu v Americe pokračovat, nebo se vrátím do Evropy. To už je celé ve hvězdách.
Hodně hráčů, kteří hráli v zámoří, říká, že liberecké zázemí se tomu v NHL hodně přibližuje. Můžeš to po návštěvě Detroitu potvrdit?
Liberec je vlastně taková malá NHL. V Americe je ale všechno pětkrát větší, na každé pozici se o hráče stará jednou tolik lidí než v Liberci, to je hlavní rozdíl. Nicméně zázemí se rozhodně srovnávat dá.
„Moc si vážím toho, že jsem mohl celou organizací projít.“
O tom, jak na podpis smlouvy v NHL reagovali tví nejbližší, už jsi několikrát mluvil. Co na to ale říkali lidé z klubu? Cítil jsi nadšení i z jejich strany?
Určitě! Je to ostatně také jejich vizitka. Pracovali se mnou každý den a podle mě je to pro ně potvrzení, že dělají svou práci dobře. Všichni z toho byli nadšení. Přes léto mi bylo umožněno chodit s Libercem na led, což mě velmi potěšilo a trenéři byli určitě také rádi. Pořád jsme se mohli vzájemně posouvat. Věřím, že v budoucnu najdeme cestu k tomu, abych se do Liberce vrátil.
Radim Šimek shodou okolností končil v NHL právě na farmě Detroitu. Stihl jsi už od něj posbírat nějaké rady do začátku?
Vedli jsme spolu každodenní debaty o tom, jak to tam všechno probíhá, abych měl do začátku aspoň nějaké informace, které mi to ulehčí. Radimovi za to moc děkuju, jeho rad si moc vážím a určitě z nich budu čerpat.
Komunikoval jsi i s Láďou Šmídem?
S Láďou jsme se potkali asi dvakrát, když přiletěl kvůli reprezentační akci a stavil se i v Liberci. Pokecali jsme spolu a bylo to moc fajn. Myslím, že on má také určitě zásluhu na tom, že se mi povedlo v Americe podepsat.
Do Liberce jsi přišel už ve svých třinácti letech a hrál jsi tu až do nynějška. Co ti dlouhé angažmá u Tygrů dalo?
Hodně mi to pomohlo po životní stránce. Už v těch třinácti jsem se o sebe musel postarat a začít přemýšlet jako třeba dvacetiletý člověk, který odejde na vysokou školu. Ze začátku jsem to měl usnadněné tím, že se se mnou do Liberce přestěhovala babička. Stejně jsem si ale musel spoustu věcí zařizovat sám.
A z hlediska hokejové stránky?
Bylo to také skvělé. Podmínky pro mladé hráče jsou tu na vysoké úrovni a celkově je kultura v klubu výborně nastavená. Moc si vážím toho, že jsem si mohl celou akademií, Benátkami a „áčkem“ projít. Myslím si, že to byla nejlepší cesta, jakou jsem si mohl vybrat. Kdybych šel třeba do kanadské juniorky, vůbec se mi to nemuselo povést a teď bych třeba bojoval o místo tady v extralize. Zato v Benátkách jsem brzy hrál mezi dospělými a už od osmnácti nastupoval za Tygry. Díky tomu jsem se dokázal rychleji adaptovat na seniorský hokej a vybudovat si důležitou roli v týmu už v relativně mladém věku.
„Celá tygří organizace je obsazena skvělými trenéry.“
Vlastně teď budeš v podobné situaci, stěhuješ se do neznámého prostředí a budeš na to sám. Mohla by ti zkušenost s odchodem do Liberce pomoct?
Určitě je to lepší, než kdybych do dvaceti bydlel u rodičů a dojít na zimák by byla má jediná starost. Teď to však bude v jiném státě a některé věci budou rozdílné. Asi potrvá trochu dýl, než všechno zařídím a budu se moct soustředit jen na hokej, ale nebojím se toho.
Když jsi spolu s dalšími mladými hráči přišel do „áčka“, Láďa Šmíd vás podle jeho vlastních slov peskoval i za to, že jste do sprch nakoupili špatné šampóny. Není to teď pro tebe trochu úsměvné, když si vezmeš, čeho jsi od té doby dosáhl?
Člověk se v životě každým dnem posouvá a i já se nějak vyvíjel. Měli jsme obrovské štěstí v tom, že když jsme do „áčka“ přišli, měli jsme tam skvělé lídry. Ukázali nám směr, jakým se máme vydat, a poté už bylo jen na nás, jestli je poslechneme. Moc nám to v kariéře pomohlo. Na začátku jsme ze starších chlapů měli velký respekt, pomalu jsme se je i báli pozdravit. Když na to teď vzpomínáme, jen se tomu smějeme.
Na tvé hokejové cestě jsi vystřídal spoustu trenérů. Od těch prvních ve Vrchlabí, přes kouče tygří akademie až po Patrika Augustu s Filipem Pešánem. Jakou roli sehráli v tvé hokejové kariéře?
Od všech jsem si něco vzal. Každý kouč je samozřejmě jiný a má své metody. Celá tygří organizace je obsazená skvělými trenéry a každý rok se to podle mě ukazuje. Všem jim patří velký dík, protože byli nedílnou součástí toho, že jsem podepsal v NHL.
Máš těsně před odletem. Jak probíhalo loučení s organizací?
Klukům jsem říkal, že mají skvěle složený tým, který může udělat úspěch. Popřál jsem jim, ať jsou hlavně všichni zdraví a ti, kteří jsou zranění, ať se rychle dají dohromady. V minulých sezónách nám elitní čtyřka vždy těsně utekla. Věřím, že tentokrát se do ní Tygři dostanou a budou mít dobrou výchozí pozici pro play-off.
