Věřím, že v extralize předvedu, co jsem se v NHL naučil, hlásí Radim Šimek
Liberec - Téměř kompletní tým se hlásil Filipu Pešánovi na finální fázi přípravy před nadcházejícím ročníkem. Mezi hráči na ledě nechyběl ani Radim Šimek, jenž platí za jedno z nejzvučnějších jmen, které si našlo cestu zpět do extraligy. Odchovanec Benátek nad Jizerou shrnul své sedmileté působení v zámoří a zejména poslední sezónu, která vyústila přes výměnu ze San Jose do Detroitu až po návrat pod Ještěd.
Jak sis užil první týmový trénink?
Cítil jsem se unaveně, protože jsem byl na ledě po dvou měsících. Ale bylo dobré se po delší době zase sklouznout. Sice jsem při prvním kroku skoro zakopnul, ale užil jsem si to. Teď už se to bude jen zlepšovat.
Dýchla na tebe při návratu do Home Credit Areny velká nostalgie?
Určitě ano, přece jen jsem zpátky po sedmi letech. Možná už druhou minutu na ledě jsem si vzpomněl na to, co jsem tady odehrál. Vybavily se mi momenty, když se týmu dařilo a dával jsem góly. Pořád říkám, že v Liberci to bylo moje nejúspěšnější období. První zápas nebo branka v NHL jsou sice krásné momenty kariéry, ale nepovyšuji to rozhodně nad to, když jsme tu vyhráli titul. Doufám, že to bude tak povedené jako předtím.
Jak moc se za dobu tvé nepřítomnosti Liberec změnil?
Co se týče zázemí, tak to je svou úrovní jinde. Kabina je tu podle mě lepší, než jsme měli v San Jose. Jsou tu samozřejmě z většiny jiní hráči, Filip Pešán se ale naopak vrátil po štaci v zahraničí. Jinak mi přijde všechno zhruba podobné.
Budeš se v rámci zbytku letní přípravy nadále chystat s týmem, nebo individuálně?
Se svým kondičním trenérem jsem už skončil a bylo jen na domluvě s Filipem Pešánem, kdy začnu. Ve finále pak bylo jedno, jestli budu chodit na led v Benátkách nad Jizerou, nebo budu dojíždět sem. Takhle můžu být součástí týmu a poznat se s kluky. Tréninky tady mi zároveň dají více, než kdybych chodil na led v Benátkách sám.
„Když hrajete proti nejlepším hráčům světa, tak vám to něco do hokeje dá.“
Proběhlo už přivítání se všemi hráči, se kterými jsi zde působil?
Musím se hlavně některým hráčům omluvit, že jsem se jim představoval klidně třikrát. (úsměv) Za poslední měsíce jsem viděl na různých akcích opravdu hodně obličejů. Snažím se ale poznávat a komunikovat se všemi, a to nejen s těmi, které jsem už znal z dřívějška.
Dokážeš říct, co ti uplynulé sezóny v zámoří po hokejové stránce přinesly?
Hodně stresu. Ale tam to je specifické. Neměl jsem v týmu silnou pozici a po jednom špatně odehraném zápase následovalo pět na tribuně. Asi jsem tam trochu zlepšil svoji psychiku, protože to, čím si tam musí někdy člověk projít, je na hlavu. Rodina mi v tom hodně pomohla. Když ale hrajete proti nejlepším hráčům světa, tak vám to něco do hokeje dá. Věřím, že v extralize předvedu, co jsem se tam naučil.
Před minulým ročníkem ses potýkal se zraněním. Vidíš ho jako možný zlomový bod pro konec v Americe?
Do kempu jsem přijel stoprocentně fit a nic mě nebolelo. V prvním přátelském utkání jsem ale dostal pukem do kotníku, měl v něm sraženinu a nemohl si měsíc dát nohu do brusle. Už když jsem ale letěl před minulou sezónou do Ameriky, tak jsem věděl, že může poslání na farmu přijít. Tím spíš když je člověk v týmu, kterému se pět let nedaří a je v přestavbě. Moje zranění tomu asi trochu pomohlo, protože jsem už pak žádný další přípravný zápas neodehrál.
Celou sezónu pod hlavičkou organizace San Jose jsi poté strávil na farmě. Očekával jsi, že přijde povolání zpět do hlavního týmu Žraloků?
Trochu jsem doufal, že mě vytáhnou nahoru, protože jsem hrál dobře, i když se nám jako týmu moc nedařilo. Po individuální stránce jsem se cítil dobře a měl jsem minutáž klidně okolo 25 minut na zápas. Sice jsem hrál na farmě, ale podle mě zároveň jeden z nejlepších hokejů, co jsem v zámoří hrál.
Co u tebe rozhodlo o návratu do Česka?
Šlo převážně o to, že jsem byl na farmě a neviděl v tom budoucnost. Ve dvaatřiceti letech jsem nechtěl podstupovat osmihodinové cesty autobusem na zápasy, protože už mám jiné priority. Se ženou čekáme druhé dítě, které se narodí v říjnu. Abych byl někde na cestách v autobusech a manželka doma se dvěma dcerami, z toho jednou novorozenou… Řekl jsem si, že tohle už nemám zapotřebí.
Údajně měl být ve hře i tvůj příjezd na mistrovství světa do Prahy, nakonec tě ale Detroit, kam jsi byl v průběhu sezóny vyměněn, nepustil…
Je to pro mě takové životní hokejové zklamání. V lednu jsme zjistili, že je manželka těhotná a potom mě v Barracudě (farmářský celek San Jose, pozn. red.) udělali kapitánem. Od března jsem byl domluvený s Filipem Pešánem na tom, že půjdu do Liberce. Říkal jsem si, že odehraji sezónu, budu makat a připravím se co nejlépe na to, abych mohl zabojovat o mistrovství. Pak přišel minutový telefonát, kdy mi řekli, že mě vyměnili do Detroitu a všechno bylo pryč. Bral jsem to hodně těžce.
Jaké pocity se v tobě mísily, když jsi sledoval úspěšné počínání české reprezentace na turnaji?
Když jsem pak na mistrovství koukal, říkal jsem si, že jsem mohl mít alespoň šanci o něj zabojovat. Bohužel už nejspíš ve své kariéře nebudu mít příležitost hrát v Praze. Klukům jsem zlato hodně přál, ale zároveň moc záviděl, protože jsem dělal všechno proto, abych tam byl a nepovedlo se to.
Detroit ovšem měl zájem tě na další sezónu podepsat, že?
Je to tak. Byla to sice dvoucestná smlouva, ale s garantovanými vysokými penězi na farmě, které se pohybovaly skoro na úrovni NHL minima. Už mi to ale za ty peníze nestálo.
Byl Liberec při návratu do Česka jasnou volbou? Spekulovalo se o několika dalších extraligových zájemcích…
Rozhodlo srdce. Nebylo to ale lehké jednání, protože třeba nabídka ze Sparty byla hodně dobrá. Hokej už nebudu hrát úplně dlouho, i když někdo může říct, že jsem si vydělal v Americe dost. Mám ale zodpovědnost za rodinu a vím, že nebudu hrát donekonečna, takže jsem zvažoval pro a proti. Stejně jsem si ale nakonec vybral Liberec.
Cítíš, že na tebe bude jako na navrátilce ze zámoří vyvíjen velký tlak?
Vím, že tlak bude, ale nepřipouštím si ho. Musím se hlavně pořádně připravit, na to teď máme dva měsíce, což je hodně dlouhá doba. Zároveň je důležité se nezranit při tréninku nebo v přátelském utkání. Svou letní přípravu a dva měsíce strávené na ledě chci prodat v základní části a pomoct v ní uhrát co nejlepší výsledek.
V NHL jsi prošel proměnou spíše na defenzivního beka. Jakou hrou se plánuješ prezentovat v extralize?
Na farmě San Jose jsem teď rád útočil, ale přece jen když člověk sedm let hraje více do obrany, tak se mu to v hlavě překroutí a už tolik neútočí. Mě ale vždy bavilo vyjíždět dopředu a uměl jsem dát gól. Pokud se to po mně bude chtít, tak budu takový styl hrát.
„Extraliga bude výkonností úplně jinde, než když jsem tu před sedmi lety hrál.“
U Žraloků ses setkal třeba s Tomášem Hertlem, ale také legendárními útočníky Joem Thorntonem a Patrickem Marleauem. Dá se od nich něco naučit?
Třeba Jumbo (přezdívka Joea Thorntona, pozn. red.) byl první v kabině a neustále v posilovně. Když je člověk nezná a pak je vidí, tak mu dojde, proč byli jedni z nejlepších v historii NHL, i když nevyhráli Stanley Cup. Pro mě to byla ohromná škola, a to jsem si myslel, že trénuji a posiluji hodně.
Česká nejvyšší soutěž hlásí v posledních sezónách příchody velmi zvučných jmen. Jak vnímáš její aktuální kvalitu?
Extraliga bude výkonností úplně jinde, než když jsem tu před sedmi lety hrál. Přichází sem hodně Američanů a Kanaďanů, takže to bude určitě náročné. Když se podívám třeba na Pardubice, tak mají plný tým hráčů, kteří buď v reprezentaci působí teď, nebo v ní hráli dříve. Bude opravdu zajímavé proti nim hrát a moc se na to těším.
Jaké máš po návratu do Liberce ambice?
Nechci úplně predikovat a říkat, že si jdeme pro titul. Bude zásadní se připravit na první zápas základní části a vykročit do ní co nejlépe a vybudovat si dobrou pozici pro play-off.
Jedním z bývalých kolegů Radima Šimka je také matador Lukáš Derner
